Takzvané „podmořské louky“ čili rozsáhlé porosty mořských řas, které se vyskytují zejména v mělkých šelfových mořích v blízkosti pobřeží, ubývají tempem jednoho fotbalového hřiště za každých 30 minut.

Vyplývá to z rozsáhlé studie amerických vědců.

„Podmořské louky“ jsou pro celkové fungování oceánů velmi důležitým typem ekosystému. Podílejí se na fixování energie slunečního záření, koloběhu živin a prvků v oceánu a poskytují také úkryt a potravu velkému počtu živočišných druhů.

Z rozsáhlé studie, publikované nedávno v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences vyplývá, že 58% těchto ekosystémů je ohroženo vymizením a to zcela napříč nejrůznějšími oblastmi světa.

Studie byla založena na porovnání 215 podobných výzkumů v minulosti se současným stavem. Při pohledu do zpětného zrcátka historie se navíc ukazuje, že tempo mizení těchto podmořských pastvin se stále zvyšuje.

Zatímco v roce 1940 mizely tempem zhruba 1% ročně, od roku 1990 se však tempo mizení ustálilo na neuvěřitelných 7% ročně! Mizí tedy s rychlostí srovnatelnou se ztrácením dalších významných typů ekosystémů, tropických deštných pralesů či korálových útesů.

A jaké důvody podle vědců za tímto nepříjemným jevem stojí? Odborníci rozlišují v podstatě dva základní typy příčin. Bezpostřední příčinou je tzv. „pobřežní syndrom“, který nabývá na obrátkách spolu s tím, jak se stále více lidí stěhuje do atraktivních přímořských regionů.

Podle Williama Dennisona z Centra pro životní prostředí na University o Maryland vychyluje řasy z rovnováhy kombinace růstu přímořských sídel, umělého zpevňování pobřeží a ubývání přírodních zdrojů. Druhou, méně zřejmou příčinou tohoto úpadku je zhoršující se kvalita vody.