Roboti dnes už dokáží pomáhat lidem v nejrůznějších oblastech. Ti nejmenší, jejichž velikost se měří v nanometrech se dokáží plavit krví člověka, na druhé straně známe i obry, kteří pomáhají např. při nakládání lodí a letadel.

Britští inženýři nedávno sestrojili robota, který má napomáhat dětem postiženým autismem.

Autismus je nepříjemné onemocnění, jehož příznaky se začínají objevovat již před třetím rokem věku dítěte. Ačkoliv se vědci doposud nedokázali přesně shodnout na jeho příčinách, jedno je jisté. Postižené děti a později i dospělí se chovají velmi zvláštně – nenavazují kontakt s ostatními a žijí si tak jakoby uzavřené ve svém vnitřním světě.

Psychologové i neurologové dávno vědí, že ve vývoji lidské psychiky a sociálních dovedností hraje obrovskou a nezastupitelnou roli hra. Právě autistické děti jsou však většinou z herních kolektivů vyčleňovány, řada jejich schopností tak zůstává nerozvinuta a propast mezi nimi a jejich vrstevníky se tak stále zvětšuje.

Jak z této pasti ven? V dnešní době se přeci jen nabízí řešení. Když už kamarádi autistických dětí nemohou být z masa a kostí, proč by koneckonců nemohly být z plastu a kovů? Náhradou přirozených dětských „parťáků“ roboty už se delší dobu zabývá několik projektů, jako je např.

britská Aurora či rakouský Iromec. Na britské University of Hertfordshire, která se zapojila do pětiletého evropského projektu RobotCub, dosáhli vědci nedávno ve vývoji takového robota významného pokroku.

Jejich robot, kterého pojmenovali KASPAR, má řadu dříve netušených funkcí. Dokáže dobře hýbat hlavou i rukama, má i lidskou tvář, které dominují „oči“ tvořené dvěma kamerami, dokáže také otevírat ústa a smát se.

Největším úspěchem týmu však bylo to, že se jim podařilo vybavit robota „kůží“, která je citlivá na lidské doteky, které napomáhají robotovi v komunikaci. Podle prof. Kerstin Dautenhahnové, která vedla vědecký tým, by měl jejich KASPAR napomoci autistickým dětem k tomu, aby v sobě dokázaly rozvinout neagresivní modely chování.