Když nás nebo zvířata něco svrbí, nikdo nebude dlouho přemýšlet nad tím, jak si od nepříjemného pocitu odpomoci. Zvedneme prostě ruku nebo tlapku a nepříjemné místo si poškrábeme. Americké neurovědce napadlo zjišťovat, jak vlastně mechanismus svědění a škrábání funguje.

Možná si řeknete – další praštěný nápad, kterým si nudící se vědci krátí čas. Zdravotníci však dobře vědí, že svědění a následné škrábání může představovat skutečně závažný problém. Běžné poškrábání kousnutí od komára či jiného bodavého hmyzu nám jistě nic strašného nezpůsobí, větší problémy už nastávají u lidí, kteří trpí nějakou formou chronického svědění. Takové svědění, které vyskytuje např. u zhruba 50 druhů nejrůznějších onemocnění (např. ekzémů, zánětů, oparů, Hodgkinovy choroby, AIDS nebo u různých psychických onemocnění) může pacienta připravit o spánek, uvrhnout ho do deprese a v extrémních případech jej dohnat až k sebevraždě. Důvodů, proč by měli brát vědci svědění vážně, je tedy více než dost. Specialisty na neurovědy z americké University of Minnesota proto překvapilo, jak málo výzkumů bylo v této oblasti zatím provedeno a pustili se do práce. Doufali jsme, že naše studie přinese poznání toho, kde přesně v nervové soustavě pocit svědění vzniká, popisuje cíl práce vedoucí týmu prof. Glenn Giesler. Svědění začíná přímo v kůži, jejíž buňky vylučují látku zvanou histamin. Některé neurony odpovědí na podráždění histaminem a přenesou zprávu o něm do míchy. Odtud putuje vzruch do části mozku zvané thalamus a nakonec do šedé kůry mozkové, kde teprve vzniká výsledný vněm svědění. Gieslerův tým pracoval s laboratorními opičkami makaky. Aplikovali jim  na kůži histamin a v zápětí ji poškrábali. Díky tomuto experimentu se jim podařilo lokalizovat místo v nervové soustavě, kde dochází k efektu potlačení nepříjemného svědění poškrábání. K jejich překvapení se toto místo se nenachází v mozku, ale v míše. Vědci doufají, že jejich objev je prvním krůčkem k účinnému léku proti svědění.