Jakpak si zvykáte na letní čas, který nám v noci z 28. na 29. března vrátil po staletí tradiční systém? Víte, že každý z nás je badatelem v nejnovějším vědeckém oboru – chronobiologii? Ten se zabývá odhalováním tajemství biologických rytmů v živých organismech.
Světově uznávanou specialistkou chronobiologie se stala prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. Pro 21. STOLETÍ upřesnila: „Každý ví, že mozek tvoří miliardy buněk. Přitom z tohoto ohromného počtu se na našich vnitřních hodinách podílejí pouhé desetitisíce z nich. Jsou to buňky uložené v místě mozku, které se nazývá hypothalamus. Jedná se o dva shluky nervových buněk po obou stranách třetí mozkové komory.“
S biorytmy žije i bakterie
Tady je tedy náš citlivý „osobní orloj“ – neúnavný biologický stroj, který se nezastaví od narození až do posledního výdechu.
Pokud se však týká všeho živého, jak to vypadá třeba u bakterie, která mozek nemá? Prof. Illnerová vysvětluje: „Bakterie samozřejmě nemá mozek, ovšem zmíněné dva shluky buněk na různé kvalitativní úrovni mají všichni savci. Díky tomu si zvířata mohou zvolit nejvhodnější dobu k vyvedení mláďat, tedy období, kdy je dlouhý den a také dostatek potravy. Narozdíl od zvířat se bez ohledu na roční období mohou rozmnožovat jen lidé!“
Ústřední hodiny v mozku si tedy můžeme obrazně představit jako zkušeného dirigenta, který řídí jiné orgány – muzikanty velkého orchestru.
Z vlastní zkušenosti víme, že v průběhu dne se v organismu mnohé děje rytmicky mění. Střídají se období s potřebou bdění, jindy zase spánku, v určitou dobu dostáváme hlad, někdy po obědě máme tendenci usínat. Také naše tělesná teplota je vyšší ve dne než v noci. Hladiny různých hormonů připomínají mořský příliv a odliv.
Máme mnoho chronometrů
Dlouho se lidé domnívali, že tyto rytmy jen pasivně odrážejí střídání podmínek okolního světa. Například když přišla noc, lidé i některá zvířata (nejen příslovečné slepice) šli spát. Takové domněnky hrály prim dlouhou dobu. Vždyť názoru, že rytmy v organismu pohánějí vnitřní (endogenní) biologické hodiny se četní odborníci bránili až do poloviny 20. století.
Když konečně toto poznání vědátoři přijali, pro změnu tvrdili, že centrální biologický hodinový stroj v lidském těle je jedinou časomírou. Teprve postupně se (někdy náhodně) zjistilo, že v sobě máme i další, úzce specializované „chronometry“. Má ho každý důležitý orgán v těle! Takové „orgánové hodiny“ ukazují dobu maximální aktivity jednotlivých tělesných orgánů.
Věděli to už ve staré Číně?
Do značné míry se to shoduje s tvrzením příznivců akupunktury, podle kterých životní energie proudí v přesně vymezených drahách různými orgány.Celkem to trvá 24 hodin. Za toto období je vždy některý orgán v maximálním nasazení, zatímco ostatní „odpočívají“ a nabírají síly na dobu maximální aktivity. Podle těchto hodin tedy lze v době maxima nebo minima energie daný narušený orgán nejlépe ovlivnit.
Moderní věda se tak zkušenostmi s biorytmy přiblížila poznatkům čínských akupunktérů. Uvádíme intervaly maximální aktivity jednotlivých orgánů:
Orgán Interval
játra 1.00–3.00
plíce 3.00–5.00
tlusté střevo 5.00–7.00
žaludek 7.00–9.00
slezina, slinivka 9.00–11.00
srdce 11.00–13.00
tenké střevo 13.00–15.00
močový měchýř 15.00–17.00
ledviny 17.00–19.00
obal srdce 19.00–21.00
žlučník 23.00–01.00
21. STOLETÍ zjistilo:
Podle orgánových hodin tak lze např. vysvětlit, proč četné žlučníkové záchvaty přicházejí mezi jedenáctou večer a jednou v noci. Proto se objevují doporučení, aby se léky působící na určitou část těla podávaly v době, kdy je co nejvíce využijí příslušné receptory, které také mají své denní rytmy. Tak vzniká nový obor – chronofarmakologie.
Světlo nám pomáhá
Všechny podobné chronometry se vypínají a zapínají v časovém intervalu kolem 24 hodin. „Centrální hodiny v mozku to vše jen nějakým způsobem koordinují. Dokonce se uvažuje, že takovými malými hodinkami je každá buňka v těle. Může být oscilátorem, který se vychyluje a stále pravidelně osciluje. To je pohled na organismus jako celý časový systém, od hlavy až po malíček na noze,“ upřesnila pro 21. STOLETÍ prof. Helena Illnerová.
Jeden den podle vnitřních hodin organismu přitom trvá o něco déle, než běžný den daný otáčením Země kolem své osy. Průměrně jde o rozdíl cca 10 minut. Svoje „hodiny“ tedy musíme každý den seřizovat , aby běžely přesně ve stejné fázi s okolním světem. Oním „hodinářem“ je denní světlo, které vnímáme od úsvitu do soumraku.
21. STOLETÍ upozorňuje:
Při dlouhém pobytu ve tmě se časové údaje vnitřních hodin zmýlí o značnou dobu. Nejnovější poznatky ukazují, že biologické hodiny v mozku měří nejen denní, ale i roční dobu a slouží nám jako kalendář.
Melatonin ukrývá tajemství
Tělesnou teplotu máme nejvyšší odpoledne, krevní tlak a tepová frekvence bývají na nejnižších hodnotách v době od půlnoci do tří hodin ráno. S obdobnou pravidelností kolísá produkce enzymů či zapínání a vypínání některých genů. Na denní rytmus se váže mnoho fyziologických pochodů. Vnitřní hodiny organismu, které tento proces řídí, musíme synchronizovat s vnějším prostředím.
K tomu slouží zatím málo probádaný hormon melatonin. Pomáhá řídit všechny „časomíry“ našeho těla. Jde o látku tělu vlastní, která se převážně tvoří v epifýze neboli šišince.
„Tělo ji vnímá jako signál, že přichází noc. Její produkce výrazně reaguje na světlo. Hladina melatoninu v noci je proto desetkrát až stokrát vyšší než ve dne, stačí ale krátké rozsvícení, aby se jeho tvorba rychle snížila. Dlouhé dny jsou přitom spojeny s menší produkcí této substance. Pokud je koncentrace melatoninu vysoká, má člověk subjektivní noc,“ vysvětlil 21. STOLETÍ doc. MUDr. Ján Praško, CSc., vedoucí oddělení neurotických poruch Psychiatrického centra v Praze.
Dodal: „Hladiny melatoninu klesají ve stáří, což u seniorů vede ke zhoršenému vnímání rozdílů mezi dnem a nocí. Jejich spánek se stává povrchnější a dochází často k jeho přerušení, následně bývá snížena denní výkonnost. Melatonin má vliv i na imunitní systém.“
21. STOLETÍ doplňuje:
Hypohormon melatonin se řadí mezi tzv. chronobiotika. V USA se už dlouho prodává jako potravinový doplněk. Nyní je v podobě medikamentu k dostání i u nás (na lékařský předpis).
Aniž jsme to asi tušili, od narození jsme v sobě nosili mnoho různých hodin a hodinek, které navzájem komunikují, abychom byli v pohodě. Mohou jim závidět i nejdražší švýcarské chronometry!
Více se dozvíte:
www.dobry-spanek.cz
Jak zvládáte JET LAG?
JET LAG je odborné anglické označení pro „rozhození“ denního rytmu v souvislosti s přeletem napříč několika časovými pásmy – třeba z Prahy až do Severní Ameriky. Když tam přiletíte s jejich večerem, cítíte se jako rybičky třeba až do čtyř ráno. Jenže přes den se bojíte, abyste únavou neusnuli třeba při chůzi. Po delším čase si zvyknete na jiný režim (tedy časový!) – a tak se pro změnu podivíte, až se vrátíte do Prahy.
Tato „porucha“ je projevem nemožnosti okamžitého vyrovnání rozdílu mezi vnitřními biologickými a zevními okolnostmi daným časem. Poruchy rytmu bdění jsou naštěstí přechodné a k jejich upravení dochází většinou samovolně v průběhu dvou až tří dnů. Nejrychleji se novým podmínkám přizpůsobí „centrální hodiny“, které reagují na denní světlo, zatímco menší orgánové chronometry mívají potíže. Nejpomalejší je „budík žaludku“. Proto dostáváme hlad v období, kdy jsme doma byli zvyklí jíst.
Nejúčinnější pomoc při synchronizaci biologických rytmů nabízejí medikamenty založené na melatoninu.
Proč je nejvíce infarktů v pondělí ráno?
Člověk by se měl probouzet spontánně, nikoli s pomocí drnčícího budíku, kdy na probuzení není organismus připraven. To pak přináší obrovský stres!Není náhodné, že nejvíce infarktů přichází s pondělním ránem, protože o víkendu se nám vnitřní hodiny většinou zpožďují. Spontánnost doprovázejí kladné okolnosti: Stoupá tělesná teplota (v noci je nízká). Musí poklesnout hladina nočního hormonu melatoninu. Naopak se má výrazně zvýšit množství hormonu kortizonu, který nás připravuje na těžký den..
Pomoc není obtížná
Odborníci varují, že spánkový rytmus si v praxi narušuje hodně lidí – a nemusí jít hned o transoceánský let či práce ve směnném provozu. To může vést k oslabení imunity, vzniku různých postižení – mj. nádorových onemocnění, hypertenze (vysokého krevního tlaku).
Jaké chyby děláme?
1. Pracujeme dlouho do noci – a samozřejmě si k tomu svítíme, čímž si hladiny melatoninu snižujeme.
2. Přes týden máme spánkový dluh, který se snažíme dohnat delším spánkem o víkendu. Netušíme, že si tak škodíme dalším zásahem do přirozeného biorytmu.
3. Nepravidelně se stravujeme. Nejvydatnější porci za den chybně sníme večer, kdy „vyloupíme“ lednici.
4. Biorytmy narušuje nepravidelný život plný stresů, bez vhodné relaxace.
5. Odborníci doporučují mít okna ložnice na východ a nezatahovat
rolety. Ranní světlo totiž synchronizuje denní hodiny a spontánně nás probudí.
6. Senioři by měli chodit ven na světlo přes den, nebýt stále v šeru.
7. Všem lidem prospěje maximum denních procházek, kdy působí přírodní vnější osvětlení.
21. STOLETÍ radí: Chceme-li pro své zdraví něco udělat, měli bychom usilovat o pravidelnost denních aktivit.
Můžeme být sovy, nebo skřivánci
Každý z nás reprezentuje jeden ze dvou základních chronotypů. Pokud
chodíme později spát a také bez problémů vstáváme, patříme do kategorie tzv. sov.
Opakem je tzv. skřivánek. Ten velice brzy usíná, ale je čilý třeba ve čtyři ráno.
Hlavní příčinou odchylky jsou tzv. hodinové geny, které se většinou dědí.Vědci v jediném z nich našli jednu maličkou genovou odchylku. Zatím takových nových genových zázraků odhalili devět. Předpokládají však další objevy.
Výjimkou nejsou ani zvířata
Biochronologie se zabývá biorytmy rovněž u zvířecích druhů. Také tady nachází pestrobarevnou mozaiku. Některé zajímavé příklady uvádíme:
* Sovy a poštolky mají stejný jídelníček, takže by si v přírodě potravně konkurovaly. Díky posunutému cyklu (sovy jsou noční živočichové, jejich aktivita začíná se soumrakem) sice obě loví drobné obratlovce, ale v přírodě se téměř nepotkají. Podobné to je s nočními můrami a denními motýly.
* Poletuchy Petauristinae, které mají své vnitřní hodiny nastavené na cyklus den/noc, se při experimentech nechaly zmást záblesky (záblesk signalizoval začátek dne) jen v případě, pokud se nelišil víc než o hodinu od jejich vnitřních hodin.
* K synchronizace životních rytmů divokých prasat Susscrofa slouží zejména západ slunce. Aktivní jsou tedy zejména v noci.
* Nenápadný mořský červ Odontosyllis v okolí Baham pravidelně světélkuje
(v periodě dlouhé 18 hodin) hodinu před vyjitím měsíce v jeho konkrétní fázi.
Mnozí znalci se domnívají, že tito světélkující červi vytvořili světlo, které zahlédl námořník Rodrigo de Triana, když hlásil Kryštofu Kolumbovi, že zahlédl „světlo na zemi“.
* Kromě nejznámějších cyklů den / noc známe i cykly dlouhodobější, které nastupují v rámci jednoho roku. Známá je hibernace (zimní spánek) – např. medvědů, ježků, mnoha hlodavců, mj. křečka polního nebo sysla obecného.
*Existuje však i letní spánek (estivace), kdy v žáru upadají do letargie pouštní a polopouštní zvířata – např. pytlouši rodu Perognathus či křečkové rodu Baiomys a Peromyscus.
