„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi…,“ pravil zakladatel československého státu Tomáš G. Masaryk. V současnosti by se toto heslo dalo parafrázovat na „Řekni mi, co posloucháš, a já ti řeknu, jaký jsi…“ Vědci ze Skotska se totiž podívali na zoubek souvislostem mezi hudebním vkusem a lidskou povahou.
Experti ze skotské Heriot-Wattovy univerzity uskutečnili celosvětové šetření, jehož se zúčastnilo 36 518 lidí. Vzorek je tedy více než reprezentativní, vždyť při výzkumech veřejného mínění se počet respondentů pohybuje okolo tisícovky, u bleskových průzkumů to bývá ještě méně. Zpovídaní dostali k vyplnění psychologický dotazník a vedle toho měli na škálách ohodnotit více než stovku hudebních stylů od ambientu přes metal až po swing.
Fandové metalu? Pohodáři
Ze získaných údajů pak vznikly psychologické a osobnostní profily vyznavačů jednotlivých žánrů. Pokud má někdo rád střední proud a pop, obvykle bývá pracovitý jako včelička. To by se snad i dalo očekávat, více ale překvapí, že fanoušci heavy metalu nejsou ztělesněním ďábla, který žere malé děti, nýbrž pohodovými a jemnými lidmi. Značnou míru kreativity a invence lze nalézt u lidí, kteří preferují jazz nebo klasickou hudbu. Ovšem ten, kdo poslouchá jazz, je mnohem více společenský a družný než ten, kdo se nechává unášet tóny Mozarta nebo Mahlera. Preference klasické hudby totiž ukazuje na určitou uzavřenost.
„Lidé svou osobnost často vyjadřují hudbou, kterou poslouchají, svým oblečením, hospodami, které navštěvují, nebo mluvou, kterou hovoří,“ podotkl jeden z autorů závěrečné studie, psycholog Adrian North. „Je tedy pochopitelné, že charakter a povaha člověka jsou poznatelné i z jeho oblíbeného hudebního žánru.“
Industriál ukazuje na inteligenci
O souvislostech mezi lidskou povahou a preferovanou hudbou vědci diskutují dlouho. „Už řadu let je obecně vžité přesvědčení, že fanoušci rocku a rapu mají rebelské sklony a že milovníci opery jsou bohatí a mají dobré vzdělání,“ konstatoval North. Ovšem podobně rozsáhlý průzkum podobného zaměření vědecká obec ještě v historii neprovedla. Jaké další zajímavé výsledky ještě přinesl?
Milovníci country a bluegrassu jsou pracovití a pilní. Uplatní se na místech, kde je potřeba především snaživost. Ve společenských stycích ovšem bývají nesmělí a obtížněji navazují vztahy. To si možná právě kompenzují poslechem písní Divokého západu, které mají texty plné romantiky. Naproti tomu fandové hiphopu jsou jejich pravým opakem – jsou otevření, přátelští a s navazováním vztahů tolik problémů nemají. Poslech spirituálových rytmů soulu pak prozrazuje, že takoví lidé jsou distingovaní, jemní i kreativní. Tento žánr, který proslavil třeba James Brown nebo Ray Charles, upřednostňují i lidé, kteří se nepodceňují a jsou si vědomi své vlastní hodnoty.
Nepříliš pozitivně z výzkumu vyšli příznivci nezávislé scény, pro kterou se vžil termín indie. Ti totiž působí na své okolí nepříjemně a kdesi v sobě řeší plno komplexů. Naproti tomu preference industriálu, tedy převážně elektronické hudby, kterou reprezentují třeba berlínští Einstürzende Neubauten nebo u nás kapela Fittipaldi is Dead, ukazuje na vysokou mírou inteligence a invence.
Proč mladí muži poslouchají hlasitou hudbu?
Zná to téměř každý. Odněkud z ulice se přibližuje tlumené dunění, které se neustále zesiluje. Najednou kolem jede vůz, který obvykle řídí nějaký mladík, okénka má otevřena a z auta se line hudba o hlasitosti, za kterou by se nemuseli stydět ani Rolling Stones na pražském strahovském koncertě (ten byl v roce 1990 slyšet ze Strahova až na Ládví, což je téměř osm kilometrů). Starší lidé kolabují, psi štěkají a dívky pobaveně kroutí hlavou.
Vědci Heriot-Wattovy univerzity se zaměřili i na tento jev. Proč si zejména řidiči dražších automobilů pouštějí hudbu tak nahlas? Samozřejmě tím na sebe chtějí upozornit. „Hej, podívej se, zlato, tady jsem, mám super bourák a jsem ve vatě,“ jako by sdělovali samozřejmě hlavně okolojdoucím dívkám. „Ti, kteří s oblibou poslouchají hlasitou hudbu, prý obvykle patří k lidem s vyššími příjmy, zatímco uklidňující hudbě dávají přednost hůře placení lidé,“ prohlásil North. Určitou roli zde ovšem hraje i jistá zakomplexovanost – nemohou-li na sebe tito lidé upozornit jinak, zkusí to alespoň skrze hlasitou muziku.
John, Paul, George a Ringo pod drobnohledem vědců
Hudba je v centru zájmu vědců docela často. Zatímco Britové si z tvorby Beatles nejvíce pamatovali píseň She Loves You, Američanům utkvěl v paměti rytmický song I Want To Hold Your Hand. Vzpomínky na slavnou skupinu byly výrazně pozitivní (snad jen na jedinou výjimku, kterou byla vražda Johna Lennona v New Yorku v roce 1980). Vědci dedukují, že jejich písně by se mohly využít jako terapie pro lidi trpící depresemi. Ale nejen to. „Byli jsme velmi překvapeni, jak živě mohou lidé vyvolávat z paměti vzpomínky i čtyřicet let vzdálené. Ukazuje to sílu hudby při formování a obnovování mnohdy dlouhodobě potlačovaných vzpomínek,“ nechala se slyšet psycholožka Catrion Morissonová, jedna z autorek výzkumu.
