Obratlovci ze třídy pancířnatců (Placodermi) z příbuzenstva ryb jsou dnes již kompletně vymřelou skupinou, kterou známe pouze z devonských a karbonských fosílií. Nález, který nedávno detailně prozkoumali a popsali odborníci z Přírodovědeckého muzea v Londýně ukazuje, že už i tito dávní obratlovci mohli být „těhotní“.

Drtivá většina současných obratlovců, kteří se primárně rozmnožují ve vodě (tedy mihulí, paryb, ryb a obojživelníků), zná pouze jediný způsob, jak dopravit spermie k vajíčku a dát tak zrod nové generaci. Tím je takzvané vnější oplození – sameček a samička prostě vypustí pohlavní buňky do vody a ty si k sobě už cestu nějak najdou. Vnitřní oplození, při němž sameček dopraví své spermie přímo do těla samičky, v němž se pak embrya vyvíjejí mimo nepříznivé vlivy prostředí, ovládli ze všech obratlovců pouze ti, kteří s definitivní platností vystoupili na souš.  Zvláštní nález z oblasti Gogo v západní Austrálii, který pochází z doby před 350 milióny let, tedy ze svrchního devonu, by však mohl tento samozřejmý předpoklad zpochybnit. Tato fosílie ležela v depozitáři londýnského Přírodovědeckého muzea už od 80. let minulého století, teprve nedávno ji však vědci detailně prozkoumali a svou studii uveřejnili v prestižním časopise Nature. V břiše pancířnatce druhu Incisoscutum ritchiei se nachází další malá kostřička, o níž se vědci původně domnívali, že pařila jeho večeři. Detailní průzkum fosílii však ukázal, že nešlo o večeři, ale o „miminko“, které se mělo právě narodit. Tento nález znamená ve vědeckém světě skutečnou senzaci. Dokládá totiž, že živorodost neboli viviparie byla vlastní už i tak dávným vodním obratlovcům.