Spojení člověka a koně bylo jedním z nejvýznamnějších milníků na cestě lidské civilizace. Rozhodující krok, kdy lidé přestali v koních vidět jen vydatný zdroj potravy, se pravděpodobně udál na pláních dnešního Kazachstánu o celých 1 000 let dříve, než si vědci dříve mysleli.

Domestikace koně je skutečným milníkem lidské historie, podobně jako například vynález kola, říká archeolog Alan Outram z britské University of Exeter, který v nedávné době publikoval výsledky ze svého rozsáhlého výzkumu v lokalitě Botai v prestižním magazínu Science.

Botai v Akmolské oblasti v severním Kazachstánu patří mezi archeology k proslulým místům. Takzvaná „botajská kultura“ (3 700 – 3 100 př.n.l.), je už po dlouhou dobu známá tím, že její příslušníci měli ve velké oblibě koně.

Divocí koně se na rozsáhlých asijských pláních koneckonců vyskytovali v obrovských počtech a stávali se proto oblíbenou kořistí stepních lovců. Ve vykopávkách dokonce počet koňských koster zdaleka převyšuje počet koster lidských.

Před více než 5 500 lety se ale stalo nejspíš něco zvláštního – z kořisti se stal spojenec. A jak k tomuto závěru archeologové došli? Otram společně s Robinem Bendreyem z Francouzského přírodovědeckého muzea v první řadě pečlivě zkoumali kostry koní, které zde nalezli.

Podle jejich názoru nesla řada koňských zubů otisky či spíše zářezy, které jsou typické pro koně, jejichž hlavy vězí po valnou část jejich života v ohlávce. Tento důkaz není sám o sobě stoprocentně přesvědčivý, a tak se jej Otram snažil podložit ještě dalšími argumenty.

Kostry botajských koní měli podle něj ještě další znak domestikantů – užší metakarpální kosti. A aby nebylo důkazů málo, přidávají archologové ještě dva další, tentokrát už z oblasti kulturní. První z nich je gastronomický.

Z keramiky nalezené na místě se totiž archeologům podařilo získat vzorky, které obsahovaly velké množství tuku. Kloní se proto k názoru, že toto nádobí bylo využíváno ke skladování kobylího mléka, které se v této oblasti ostatně pije dodnes.

Jako poslední podporu pro svou hypotézu uvádějí, že na místě, které zkoumali, se nachází nápadně velký počet nástrojů vyrobených z minerálů, které se zde nevyskytují. Vysvětlení je jediné – museli si je přivést z daleka.

A jak jinak, než na koni. Tak co říkáte, podařilo se vědcům snést dostatek důkazů na to, aby dokázaly přesvědčit i ty nejzatvrzelejší nevěřící Tomáše?