Bílí lvi patří k nejúžasnějším zvířatům, která kdy Země nosila. Domorodci je nazývají Mondoro a věří, že jsou to spirituální bytosti vyššího řádu, které se na Zemi zhmotňují, pouze je-li příroda v ohrožení. Díky lidem se dnes v poslední době objevují nejen ve své původní domovině, jihoafrické oblasti Timbavati, ale i na jiných místech Jižní Afriky.
Úřady pro ochranu přírody oblasti Timbavati stále povolují sportovní odlov lvů. Zákon však mezi normálními a bílými lvy nerozlišuje. Hrozilo tak, že bílí lvi navždy zmizí ze světa – který „sportovec“ by si nechal takovou trofej ujít! Na záchranu a navrácení těchto majestátních tvorů do divoké přírody byla založena zvláštní organizace s názvem Global White Lion Projection Trust (WLT). V roce 2006 byla do timbavatské přírody vypuštěna první lví smečka a v poslední době byl počet lvů v africké divočině opět rozšířen. Další smečka byla nedávno vypuštěna do volné přírody rezervace Sanbona nedaleko Kapského Města.
Legendární vládcové afrických savan
Bílí lvi patří mezi raritní přírodní úkazy. Legendy o jejich zjevení kolují mezi jihoafrickými Zului po staletí, první skutečně doložený historický záznam o jejich výskytu pochází až roku 1928. O té doby se jednotliví bílí lvi objevovali v přírodě vzácně v každé dekádě dvacátého století, výjimečně se bílé mládě narodilo i v zajetí (např. v roce 1974 v Alabamě). Moderní historie bílých lvů se začala odvíjet v roce 1975, kdy se v rezervaci Timberland, která je součástí Krugerova národního parku na samotném východě Jihoafrické republiky, narodila tři lvíčata. V jazyce zulu dostala jména Temblor (Naděje), Tombi (Děvčátko) a Vela (Překvapení). Překvapením právě bylo, že zatímco Temblor a Tombi byli bílí, sama Vela měla tradiční pískově hnědou barvu. Nejenže se tato lví trojčata stala prarodiči celé linie dnešních bílých lvů, ale napomohla také genetikům správně určit původ jejich bílé srsti.
Bílá barva v genech
Bílí lvi netvoří žádný zvláštní biologický druh ani poddruh. Zoologové je řadí do jihoafrického poddruhu lva, lva Krugerova (Panthera leo krugeri). Za bílou barvou lvíčat stojí stejný proces, který odhalil už brněnský opat Gregor Mendel svými pokusy s křížením hrachu. Jsou to genetičtí mutanti, kterým chybí kožní pigmenty, díky nimž dosahují nemutovaní jedinci lvů své pískově hnědé barvy. Gen (resp. jeho konkrétní varianta, alela) pro bílou barvu je totiž takzvaně recesivní. Takové geny jedinec ve své genetické výbavě sice nese, většinou se však nemají šanci projevit, neboť je jejich účinek „přebit“ projevem silnější, dominantní alely. Vzácně se však může stát, že alela „od maminky“ i „od tatínka“ je recesivní povahy, a v projevu jí tudíž nic nebrání. „Bílé“ geny v sobě tudíž může nést i normálně zbarvený jedinec, jako byla právě Vela čili Překvapení.
Zpět do divočiny
Jedinci nesoucí vzácnou mutaci byli v zajetí šlechtěni, až došlo k vyštěpení celé skupiny jedinců, která vytvořila smečku. Zoologové však mají o jejich další osud dvě významné obavy. Bílí lvi pasují totiž do přírody jako příslovečná „pěst na oko“. Jejich barva je činí velmi nápadnými a jejich potenciální kořist má tak ulehčený život. Ukázalo se však, že smečka bílých lvů v Timbavati nemá se svým nápadným zbarvením problémy a lov zvládá na jedničku. Tvrdším oříškem je však genetický problém. Aby si lvi zachovali svou vzácnou bílou barvu, musí se mezi sebou pářit blízce příbuzní jedinci. V takové populaci se však mohou hromadit nevýhodné mutace a populace tak může postupně degenerovat. Nezbývá než doufat, že se imbrední deprese, jak se tomuto jevu odborně říká, jihoafrickým bílým smečkám vyhne.
21. století dodává:
Zvláštní mutace, kterou genetikové nazývají chinchilla, potlačuje tvorbu všech kožních pigmentů. Takové jedince nazýváme leucisty a odlišujeme je tak od albínů, kterým chybí pouze jeden z kožních pigmentů, melanin.
Bílí tygři v Liberci
Vzácná genetická mutace, která zbarvuje srst jihoafrických lvů doběla, není mezi velkými kočkami raritou. Stejná mutace se vyskytuje i u nejbližších příbuzných lvů, asijských tygrů (Panthera tigris). Tygři však mají většinou zachované černé pruhy, bílou jsou nahrazeny jen ty části jeho povrchu, které jsou u normálně zbarvených jedinců hnědé či oranžové. Bílí tygři, kteří dnes žijí v několika zoologických zahradách světa, pocházejí všichni ze čtyř mláďat, která se v roce 1958 narodila v soukromé zoo Mahrádži z Révy ve střední Indii. V Čechách jsou od roku 1994 k vidění v zoologické zahradě v Liberci, kde se také roku 2002 narodila první mláďata.
Michal Andrle
