Pole pokryté obrovskými krtčími hromádkami nebo také sérií ženských ňader. Takové asociace jistě naskakují turistům, kteří se přijedou obdivovat krásám jedinečných Čokoládových hor na filipínském ostrově Bohol.

Při pohledu na jejich dokonalé kuželovité vrchy se lze těžko ubránit pochybnosti o tom, že za jejich pravidelností stojí pouze matka příroda, a nikoliv projekt geniálního architekta typu Antoniho Gaudího.

Na ploše o rozloze asi 50 km2 mezi městy Carmen, Batuan a Sagbayan nalezne užaslý návštěvník 1776 pravidelných kuželovitých útvarů o výšce mezi třiceti až padesáti metry. Tyto nízké hory vznikly erozí původního materiálu, vápence nahromaděného díky mnohasetleté práci drobných korálů. Během většiny roku jsou porostlé nízkou zelenou trávou. V době podzimu však tato tráva zhnědne a kopečky tak získají svou slavnou čokoládovou barvu. Pro svou vědeckou hodnotu a geologickou jedinečnost byly v roce 1988 vyhlášeny třetím národním geologickým monumentem Filipín. V internetovém hlasování o 7 největších divů přírody mají velké šance – zatím se pohybují na čtvrtém místě.

Kde se vzaly Čokoládové hory?
Ať si vědci říkají, co chtějí, třeba o sedimentech a erozi, místní lidé mají obvykle po ruce své vlastní  vysvětlení, jak co vzniklo. Podobné příběhy se samozřejmě vyprávějí i o původu Čokoládových hor. Podle jednoho příběhu vznikly hory tak, že spolu zápasili dva obři. Tři dny a tři noci po sobě házeli kameny a písek, až se nakonec čtvrtého dne zcela vyčerpaní usmířili. Nechali však za sebou spoušť, které se dnes obdivujeme. Romantičtější povahy by ale spíše uspokojil jiný příběh. Podle něj se obr jménem Agoro zamiloval do pozemské smrtelné dívky jménem Aloya. Aloya však zemřela a obrovi kanuly po tvářích obrovské slzy, které se na zemi změnily v malé hory, které jsou dodnes pomníkem jeho dávného žalu.