V říši hmyzu najdeme ta nejfantastičtější stvoření, která kdy po Zemi chodila. Nad některými exempláři zůstanou stát v údivu i skalní příznivci sci-fi filmů, ve kterých se to mimozemskými potvorami jen hemží.
U této druhově nejpočetnější skupiny živočichů můžeme spatřit tak širokou paletu barev a tvarů, že se často neubráníme dojmu, že některé z nich ani nestvořila příroda, ale sám ďábel, nebo jsou opravdu mimozemského původu.
Klíč k záhadě této pestrosti, která nemá v živočišné říši obdoby, drží přírodovědci v rukou již od roku 1871, kdy Charles Darwin poprvé publikoval svou teorii pohlavního výběru. Řadě vědců ale tyto podivnosti nedají spát, a tak se s vervou pustili do nových výzkumů, které mají Darwinovy teorie zpřesnit.
Rohy, oči na stopkách a jiné podivnosti
Nejnápadnějšími z fantastických tvarů hmyzu (a zvláště brouků) jsou ty, které jsou oproti některým z jejich příbuzných nápadně zvětšené, na první pohled neslouží žádné funkci a nenapomáhají tak svému nositeli přežít. Mezi takovýmito „výraznými strukturami“ vévodí například nápadně zvětšená kusadla roháčů, svižníků či některých tesaříků, „rohy“ vyčnívající z hlavy či štítu listorohých brouků (nosorožíků či výkalníků), výrazně prodloužené přední nebo zadní páry nohou (někteří tesaříci či mandelinky), oči na dlouhých „stopkách“ u much čeledi Diopsidae či zcela fantastické struktury na štítech křísků čeledi Membracidae.
Od vajíčka po dospělce
Vědce v první řadě zajímá, jak a proč k takto neuvěřitelné tvarové pestrosti vlastně mohlo dojít. Právě nedávno našli odpověď ve vývojových mechanismech hmyzu. Po vylíhnutí z vajíčka hmyz stále roste. Nápadné, dominantní struktury však nikdy nejsou patrné na nižších vývojových stadiích (různých typech larev), ale takřka výhradně na finálních stadiích, která jsou již schopna se pohlavně rozmnožovat, tzv. dospělců neboli imag. U hmyzu s dokonalou proměnou (Holometabola) dochází navíc ve stadiu kukly k přeměně larválních tkání v tkáně dospělce. Některé orgány si proto mohou ze společného „koláče“ stavebního materiálu, který je k dispozici, ukrojit patřičně víc a vyrůst tak na úkor orgánů jiných. Odborně se tomuto jevu říká alometrie neboli nestejnoměrný růst.
Rolls-royce v hmyzí říši
Za nápadně výrazné doplňky své vizáže vděčí tedy hmyz pravděpodobně nikoliv přírodnímu, ale pohlavnímu výběru. Při něm samci buď bojují o právo spářit se se samicí nebo si naopak samice vybírají toho nejkvalitnějšího samce. Chce-li muž zapůsobit na ženu, investuje do drahého auta či jiného „luxusu“, který právě tím, že teoreticky snižuje jeho šance na přežití, ukazuje na druhou stranu, že si podobnou investici může dovolit. Ačkoliv se to nezdá, živočišná říše je plná podobných typů „luxusních“ investic, které investora nezvýhodňují v boji o přežití, ale dávají mu větší šanci na to spářit se. V případech, že ona mužná ozdoba neslouží přímo jako zbraň v souboji s jinými samci, dává samici alespoň najevo, že jeho kvalita je natolik vysoká, že je schopen přežít a zároveň dobře vypadat i přes takto „bláznivé“ nakládání se vzácnými zdroji. Kdyby se tvůrci sci-fi filmů podívali na neuvěřitelné „rohy“ chrobáků rodu Copris, kusadla velkých samců roháčů Lucanus cervus nebo štít ostnohřbetky Centrotus cornutus, museli by zblednout závistí.
21. STOLETÍ vysvětluje
Jak se lišit za každou cenu?
Pohlavní dimorfismus neboli pohlavní dvojtvářnost je jev velmi rozšířený zejména v živočišné říši. V nápadných formách jej nacházíme například u hmyzu, korýšů, ryb, savců nebo řady ptáků. Kdo by si nevzpomněl na nádherné samce pávů nebo bažantů a na jejich nenápadné, ochranně zbarvené samičí protějšky! Dimorfismem tedy označujeme situaci, kdy jedinci téhož druhu, ale různého pohlaví vypadají na první pohled velmi odlišně. Tato odlišnost zachází často až tak daleko, že je i pro odborníka velmi obtížné rozpoznat, že se jedná o jedince téhož druhu. Rozrůznění vzhledu pohlaví má důležitý evoluční základ. Zatímco samice musí provést nákladné investice do produkce vajíček a často i následné starosti o potomstvo, samec je podobné odpovědnosti často zbaven. Samice proto musí mezi samci bedlivěji vybírat a dávají často přednost samcům, kteří nad ostatními v nějakém ohledu vynikají. Za dobu miliony let trvající evoluce pak díky této samičí vybíravosti došlo k tomu, že samci marnivě investovali do svého zevnějšku a stali se nakonec výrazně vzhledově odlišnými.
Malá chemická továrna
Brouk Stegobium paniceum, vyobrazený na obálce, patří mezi zástupce čeledi červotočovitých (Anobiidae). Tohoto pidibroučka, který neměří více než 3 milimetry, zachytil objektiv fotografa, jak šplhá po „hoře“ – obyčejné sacharinové tabletě. Nenechme se však zmýlit. Ačkoliv je malý, dokáže být nepříjemně „šikovný“ a spořádat v lidských zásobách, na co přijde. Jeho český název zní červotoč chlebový, Angličané mu říkají „sušenkový brouk“ a pochutnat si dokáže také na uskladněném tabáku, na němž působí ročně obrovské škody. Napomáhá mu k tomu zvláštní adaptace, která je ve světě hmyzu překvapivě vzácná. Jako jeden z mála si totiž dokáže poradit s trávením celulózy. Tento vydatný zdroj potravy nedokáže žádný z příslušníků hmyzí říše trávit sám, a musí si tak zavolat „pomocníky“ – nejrůznější symbiotické organismy. Zatímco termiti si k tomuto účelu pěstují ve střevech prvoky brvitky (Hypermastigina), červotoči se spřáhli se symbiotickými houbami.
Více se dozvíte:
Arrow G. J.: Horned Beetles
Flégr J.: Evoluční biologie
Kleisner K. (eds.): Biologie ve službách zjevu
Komárek S.: Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy
Mareš J., Lapáček V.: Nejkrásnější brouci tropů
Stibral K.: Darwin a estetika
