Vrátí se do Antarktidy tropický prales?

Nad obrovskými listy kapradin a cykasů se chvěje vzduch. Teplota dosahuje 35 oC a vlhkost se pohybuje kolem 90 %. Hladina jezírka, schovaná pod zelení, se najednou prudce zavlní a z vody se vyřítí obrovské čelisti plné ostrých zubů.

Pro velkého mloka na břehu se posledním údělem jeho života stává funkce oběda pro druhohorního ještěra. Jsme v Antarktidě před 80 miliony let.Nad obrovskými listy kapradin a cykasů se chvěje vzduch. Teplota dosahuje 35 oC a vlhkost se pohybuje kolem 90 %. Hladina jezírka, schovaná pod zelení, se najednou prudce zavlní a z vody se vyřítí obrovské čelisti plné ostrých zubů. Pro velkého mloka na břehu se posledním údělem jeho života stává funkce oběda pro druhohorního ještěra. Jsme v Antarktidě před 80 miliony let.

Když se proslulý irský polárník Ernest Shackleton na počátku 20. století blížil se svou expedicí k jižnímu pólu, narazil na něco opravdu neočekávaného. Mezi sněhem a ledem nalezl stopy po přítomnosti uhlí, v pískovci otištěné listy listů a dokonce zkamenělé dřevo stromů.

Jediným vysvětlením toho všeho bylo, že Antarktida byla kdysi zeleným kontinentem, kypícím životem. Jak to však bylo možné?

Vše se objasnilo jen několik let po záhadném nálezu, kdy německý geolog a meteorolog Alfred Wegener poprvé vyslovil teorii o posunu kontinentů a popsal rozpad pravěkého obřího superkontinentu Pangey. Proč by tedy v Antarktidě nemohlo panovat tropické podnebí, když se na svou nynější polohu přistěhovala odněkud od rovníku?

Bylo po záhadě.

Kde se vzal u pólu pralesAle pouze na několik dalších málo let. Záhy se objevil další zádrhel. Pangea se začala trhat před 250 miliony let a kontinenty dopluly na současná místa zhruba před 100 miliony let.

Jenže stopy po tom, že tady rostl prales, ve kterém se proháněli obrovští plazi, pocházejí z období před 80–40 miliony let. Není pochyb, že tropický život bujel přímo na točně. A co víc, na druhém konci planety, tedy v dnešní Arktidě, se rozkládalo obrovské sladkovodní jezero plné nenasytných krokodýlů.

Teorie o importu deštného pralesa od rovníku tedy vzala za své.Nalezené zkameněliny ukazují na rostliny, podobné některým dnešní druhům subtropického a tropického pásma. Pokud měly prosperovat v Antarktidě, muselo tu panovat podnebí s průměrnou roční teplotou kolem 20 oC (v ČR se pohybuje kolem 10 oC).

Jak v tom případě ale muselo být u rovníku? Nejnovější objevy ukazují neuvěřitelný pohled do naší historie a nabízejí i podobu zeměkoule v blízké budoucnosti.

Amerika na dvě půlkyZemě se v současnosti nachází v chladnější periodě své existence. Ledovce sice nedosahují takových rozměrů jako v dobách ledových, kdy hladina bývá hladina oceánů i o 120 m níže, přesto se polární čepice zachovávají po celou dobu nepřetržitě.

Ale nebylo tomu tak vždy. Ještě před 34 miliony let naše planeta hřála tak intenzivně, že na pólech nezůstával vůbec žádný trvalý led a hladina oceánů dosahovala o 70 výš než v současnosti. Velká část dnešní souše byla pod vodou.

Například Severní Ameriku doslova rozpůlilo na dvě části obrovské vnitrozemní moře. A rozhodně se tehdy nejednalo o nějako přechodnou záležitost. Podobné podnebí tu panovalo plných 50 milionů let.

V Grónsku jako v IndiiPrvní důkazy o teplé minulosti Země se začaly objevovat na konci 20. století. Tehdy byly v Grónsku nalezeny zkameněliny chlebovníků, staré kolem 100 milionů let. Chlebovník je přitom rostlina, která rozhodně nemá v úmyslu sloužit jako potrava sobům a polárním zajícům.

V současnosti roste například na Havaji. A v žádném případě nebyla daleko na severu sama, komu by spíš slušelo prostředí prosluněných tichomořských ostrovů.Asi nepřekvapivější svědectví podala práce Johna Tarduna z Rochesterské univerzity v New Yorku.

Ten se deset let zabýval sbíráním zkamenělin na ostrově Axela Heiberga, který se nachází přesně na západ od Grónska. Za polárním kruhem se tento kus pustiny usadil už před 90 miliony let. A právě v tomto období tu pobývali 2,5 metru dlouzí plazi, podobní dnešním krokodýlům, tzv. champsosauři.

Živili se rybami a pravděpodobně se do značné míry podobali současným indickým gaviálům. „Ty zkameněliny nám ukazují, že před 90 miliony let bylo na ostrově stejné teplo, jaké teď panuje v jižní Asii,“ říká k tomu Tardun.

Krokodýlí inkubátorMinulý rok Tardunův tým oznámil, že většina nálezů patřila mladým champsosaurům. To znamená, že tito plazi na ostrově nejenže žili, ale dokonce se tu i rozmnožovali. Nebrali ostrov tedy jen jako přechodné letovisko, ale obývali ho trvale.

Protože se jednalo o studenokrevné živočichy, kteří jsou závislí na teplotě okolí, ani v zimě tu nemohla teplota klesat k bodu mrazu.Současní američtí krokodýli se nevydávají dál na sever než do Severní Karolíny.

Do chladnějších oblastí je nikdo nedostane. Pokud měli champsosauři podobný názor na teplo, spokojili se jen s průměrnou roční teplotou nad 14 oC. Ta v zimě navíc nesměla klesnout pod 6 oC. To znamená, že za polárním kruhem tehdy neznali led.

Cesta pro zhýčkané želvyTo ale stále není všechno. Nejnovější objev představují fosilie teplomilných želv, pocházejících původně z Asie, jež jsou velmi citlivé na výkyvy klimatu. Přesto se nějakým způsobem dokázaly přestěhovat do Severní Ameriky a na ostrovy v severozápadním Atlantiku.

Znamená to tedy, že po celé jejich migrační trase muselo být všude dostatečně teplo. Tyhle želvy navíc nemají rády slanou vodu a ke Grónsku se musely dostat sladkovodním jezerem. Kde se u severního pólu vzalo?

V létě k moři na severní pólVzorky z usazenin z této oblasti ukazují, že tam skutečně teplo bylo. Tedy přinejmenším co se týče povrchových vrstev oceánu. Před 50 miliony lety byl Severní ledový oceán z velké části odříznutý od ostatních moří, a tak se tu sladká voda z řek hromadila do té míry, že na povrchu potlačila obsah soli téměř na stejnou úroveň jako v jezerech.

„Jednalo o jednu z největších sladkovodních nádrží na Zemi,“ říká Kathryn Moranová z univerzity na Rhode Islandu v USA, členka týmu, který se zabýval rozbory sedimentů. Podle některých odhadů se průměrná teplota vody pohybovala kolem 10 oC, jiné studie mluví o 18 oC s tím, že za letních měsíců by byla příjemná na koupání i pro zhýčkané turisty.

Měla dosahovat až 25 oC.

Stopy pod kilometry leduSituace v Antarktidě je pro vědce mnohem větším oříškem. Veškerá tajemství tu totiž jsou pohřbena pod několikakilometrovou vrstvou ledu. A ten je starý maximálně kolem jednoho milionu let.

Přesto se najdou výjimky jako Antarktický poloostrov, který byl v období před 100 miliony let horským masivem, srovnatelným s dnešními Andami. Řeky z hor smývaly horniny na mořské dno, kde uvěznily mnoho drobných živočichů.

To se časem proměnilo v pevné usazeniny, která teď slouží jako druhohorní kronika.Je v ní zapsáno, že se to kolem Antarktidy hemžilo hlavonožci a měkkýši se zářivými lasturami, ale také ježovkami, humry a žraloky.

Kromě toho se tu líbilo i obřím ještěrům, jejichž žebra přesahovala i metrovou délku. Podle obsahu izotopů kyslíku v lasturách vědci usuzují, že před 100 miliony let měl zdejší oceán průměrnou teplotu kolem 15 oC.

Dnes to jsou dva stupně pod nulou.

Ráj pro teplomilné rostlinyKromě pozůstatků mořských živočichů se ze zátok dají vylovit i kosti suchozemských dinosaurů, zkameněliny kapradí, cykasů a teplomilných jehličnanů. To vše ukazuje na to, že tehdejší průměrná roční teplota se pohybovala kolem 18 oC, což odpovídá současné Jižní Africe.

Zajímavé ovšem je, jak se velké rostliny vypořádaly s dlouhotrvající temnotou v zimním období. Letokruhy na stromech ukazují, že jim vůbec nevadila. Není tu ani náznak po stresu způsobeném nedostatkem vláhy nebo nízkou teplotou.

Mladší zkameněliny z období před 85 miliony let odhalují, že tu rostly i vyloženě tropické druhy, jako jsou například liány podobné dnešním popínavým rostlinám z Amazonského pralesa nebo australské blahovičníky.

Planeta v pubertěKlimatické modely ukazují, že na takto vysoké teploty na pólech by bylo zapotřebí mnohem vyššího skleníkového efektu. Ten by měla zaručit mnohanásobná koncentrace oxidu uhličitého. V tom vědci nevidí problém, protože ve druhohorách naše planeta prodělávala bouřlivou pubertu a svůj povrch neustále zahlcovala mnoha sopečnými výbuchy.

Oxidu uhličitého rozhodně nebyl nedostatek.Při takto vysoké koncentraci by se však rovníkové oblasti musely doslova uškvařit. Průměrná roční teplota se tu měla pohybovat kolem 40–50 oC! V současnosti se přitom nad 30 oC vyšplhá jen vzácně.

Přesto tehdy i v tropech bujel život podobný tomu dnešnímu. Klimatologové museli něco přehlédnout.

Zpátky do druhohor za 200 let?Tím něčím se ukázaly být časté hurikány, které doslova promíchávají povrchové vody oceánů a zajišťují dopravu tepla od rovníků k pólům. Podle modelů, počítajících s efektem tropických bouří, by stačil osminásobek hodnoty koncentrace oxidu uhličitého z dob před průmyslovou revolucí.

„Ukazuje se, že klima naší planety může být na změnu koncentrace oxidu uhličitého velmi citlivé,“ říká klimatolog André Bornemann z Univerzity v Lipsku. Podle jeho studií by se teplotní poměry na Zemi mohly dramaticky změnit velmi rychle.

„Pokud se nám nepodaří snížit emise skleníkových plynů, je možné, že do 200 let tu bude panovat podobné klima jako ve druhohorách.“

Polární dinosauřiV současnosti je známo šest typů dinosaurů, kteří se před 80–65 miliony let proháněli po Antarktidě:Dromaeosaurus byl drobný masožravec, podobný známým velociraptorům.Hadrosaurus se proslavil tvarem své tlamy.

Připomíná kachní zobák a vynesla tomuto býložravci i jeho jméno (v překladu znamená kachní ještěr).Hypsilophodontida – drobní býložravci velikosti krocana, kteří se zdržovali ve velkých stádech.Iguanodonida – společenští dinosauři, kteří se stali předky hadrosaurů.

Nodosaurus – krátké zavalité zvíře obrněné velkými kostěnými deskami na hřbetěMegalosaurus – šest metrů vysoké masožravé monstrum, které připomínalo známého tyranosaura.Za severním polárním kruhem se líbilo hadrosaurům (ostrovy v blízkosti Grónska) a hypsilophodontidům (severní Aljaška).

21. STOLETÍ dodáváAntarktida je se svou rozlohou 14 milionů km² pátým největším kontinentem. A v současnosti zároveň nejchladnějším. Byla tu zaznamenána i nejnižší teplota celé historie měření – -89,2 °C (1983, polární stanice Vostock).

Nejvyšší hora Antarktidy, Vinson Massif, měří 4897 metrů.

Autor: Petra Mondscheinová
Rubriky:  Klima a podnebí
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Spíše než změna klimatu ohrožuje motýly způsob hospodaření s krajinou

Spíše než změna klimatu ohrožuje...

Co se stane s motýly, když se oteplí planeta? Jaký vliv má globální změna klimatu...
Kdo žil v Antarktidě před 40 miliony let?

Kdo žil v Antarktidě před 40...

Uznávaný odborný časopis Scientific Reports v nedávné době přinesl informaci o...
Velký bariérový útes opět trpí

Velký bariérový útes opět trpí

Poslední letecké snímky jasně naznačily to, čeho se dlouhodobě obávají nejen mořští...
Na Antarktidě bylo teplo. Teploměry ukázaly přes 20 stupňů Celsia

Na Antarktidě bylo teplo. Teploměry...

Vůbec poprvé v historii vědci na Antarktidě naměřili 20,75°C. Panika však...
Čína zvyšuje produkci energie z uhelných elektráren

Čína zvyšuje produkci energie z...

Zatímco většina evropských i dalších zemí se snaží vzhledem k probíhajícím...
Český hydrometeorologický ústav bílé Vánoce neočekává

Český hydrometeorologický ústav bílé...

Vánoční svátky se blíží, a tak se pozvolna rozjíždí tradiční debata o...
Z Německa zmizela třetina druhů hmyzu

Z Německa zmizela třetina druhů...

Studie vědců z mnichovské Technické univerzity ukázala, že Německo prožívá...
Hladina moří stoupá rychleji, než počítačové modely předpokládaly

Hladina moří stoupá rychleji, než...

Světová meteorologická organizace (WMO) varuje, že tempo hladiny zvyšování...
Pivaři nebudou strádat: Nový gen zajistí dostatek ječmene

Pivaři nebudou strádat: Nový gen...

Vědci ze skotské Heriot-Wattovy univerzity po pěti letech izolovali gen...
Schnoucí plantáže a vymírání chráněných druhů. Vědci kritizují hospodaření i komunikaci Lesů ČR

Schnoucí plantáže a vymírání chráněných...

Význam lesů pro naši budoucnost je obrovský. Na téměř šestině rozlohy republiky...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Cesta do vesmíru je opět volná

Cesta do vesmíru je opět volná

Od 11. 5. do konce srpna tohoto roku mohou zájemci opět navštívit největší...
Téměř nesmrtelný panovník: Kolik životů měl ruský car Alexandr II.?

Téměř nesmrtelný panovník: Kolik...

„Ukažte ruku,“ zastaví cikánka roku 1867 urostlého muže v pařížských zahradách Tuilleries. Chytí jeho dlaň a otočí...
Fontána Národního muzea se opět rozzářila barvami

Fontána Národního muzea se opět...

Po několikaměsíční pauze, kdy byla fontána před Historickou budovou...
Císaře Claudia před otravou nezachránil ani dvorní ochutnávač

Císaře Claudia před otravou...

Během 1. století n. l. se to v Římě traviči doslova hemží. Rájem pro jejich rejdy se...
Otrávil milenku francouzského krále následník trůnu?

Otrávil milenku francouzského krále...

Opatstvím Jumièges se rozlévá únorový chlad. Královský lékař Robert Poitevin se...
Kdo vydrží bez vody nejdéle?

Kdo vydrží bez vody nejdéle?

Poslední roky patří mezi ty nejteplejší a nejsušší za poslední stovky let,...
Kuriózní povolání ve starém Římě: Vlivní lidé zaměstnávají experta na jména

Kuriózní povolání ve starém Římě:...

„Všechno spletete. To si neumíte zapamatovat pár jmen? Děláte mi ostudu,“ peskuje na ulici římský císař Augustus (63 př. n. l. – 14 n....
Vojáci Waffen-SS zavraždili ve vesnici 642 civilistů, byl to jen „omyl“!

Vojáci Waffen-SS zavraždili ve...

Vesnice Oradour-sur-Glane, ležící v regionu Limousin ve...
Francouzský velikán Depardieu: Jeho syn prodával své tělo na protest proti němu!

Francouzský velikán Depardieu: Jeho...

Francouzský herec Gérard Depardieu měl se svým synem Guillaumem jen...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.