Klasickým žárovkám zřejmě zvoní hrana. Ceny energie stoupají a je třeba hledat možnosti, jak její spotřebu omezit. Se zajímavým nápadem přišli Novozélanďané. Tamní vláda od příštího roku nařídila povinný přechod na žárovky úsporné. Klasické žárovky se tak ocitnou na indexu.

Těžko říct, zda Thomas Alva Edison v roce 1879, kdy zvládl výrobu žárovky, tušil, že jeho vynález bude čekat tak slavný a dlouhý život. Bez elektrického osvětlení si mohou současnou civilizaci představit jen největší fantastové.

Teplo, nebo světlo?
Od roku 2009 se na Novém Zélandu s klasickými žárovkami už nikdo nesetká. „Tradiční světelné žárovky jsou technologicky zastaralé a velmi neefektivní,“ prohlašuje novozélandský ministr David Parker, který má ve svém resortu na starosti i otázky energetiky. Energie je stále větší vzácností a „edisonovská“ žárovka jí neskutečně plýtvá. Na světlo promění jen pět procent energie, zbytek se promění v teplo.
Nový Zéland je známý svým ohleduplným přístupem k životnímu prostředí. V první řadě mu jde o omezení emisí. Ale i ekonomika zde hraje svou roli. „Naši občané tak mohou pouhou výměnou žárovek ušetřit do roku 2020 téměř 500 milionů dolarů,“  řekla vládní mluvčí pro ekologické otázky Jeanette Fitzsimonsová. Pro srovnání – stejná částka je v ČR letos vyčleněna na opravu silnic, dálnic a mostů.  Není bez zajímavosti, že wellingtonská vláda bude rozdíl v ceně mezi edisonovskými a úspornými žárovkami dotovat.

Úsporné žárovky již v 19. století
Zatímco světlo klasické žárovky je dílem rozžhaveného, obvykle wolframového vlákna, úsporná žárovka pracuje na zcela jiném principu. Ten je podobný jako u zářivek, takže se dá říci, že úsporná žárovka je vlastně miniaturizovaná zářivka. Světlo zde vytvářejí zářící kladně nabité částice plynu, které svou energii získaly díky kontaktu s elektrickým proudem. Tento princip svícení znal již Nikola Tesla, ale teprve v posledních letech mu byla věnována větší pozornost.
Každá kilowatthodina spotřebovaná klasickou žárovkou stojí spálení zhruba jednoho kilogramu uhlí. Do ovzduší se uvolní až kilogram oxidu uhličitého. Úsporná žárovka tento poměr razantně mění. Například po šesti tisících hodinách svícení se ušetří nejen 2000 korun, ale i 450 kilo uhlí a následně i oxidu uhličitého.
Nový Zéland v postoji vůči klasickým žárovkám nezůstává osamocen. Rok 2010 pro ně vystaví „stopku“ i v blízké Austrálii. Za dva roky poté budou klasické žárovky putovat do muzeí i ve Velké Británii a v Kanadě. A o podobném kroku uvažuje i jeden z největších „výrobců“ emisí – Čína.

První žárovky v Čechách a na Moravě
První podnik, který se mohl pochlubit elektrickým světlem, byl Robertův cukrovar v jihomoravských Židlochovicích. Zde se rozsvítila žárovka již v roce 1880. O rok později jej následovala Daňkova strojírna v Praze. Prvním divadlem s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině bylo brněnské Mahenovo divadlo, otevřené v roce 1882. V Národním divadle se elektrické kabely začaly pokládat v roce 1883.