Dokument, který otevřel cestu ke vzniku Československé republiky.
Americké město Pittsburgh je pro řadu lidí spojeno spíše s hokejem. Ale 30. května 1918 se zde odehrála událost, která měla zásadní vliv na osud českého a slovenského národa. Byla zde totiž podepsána Pittsburgská dohoda, v níž slovenská emigrace souhlasila se vznikem Československa. Narozdíl od předešlé Clevelandské dohody, která byla signována v roce 1915, se zde nehovořilo o federalizaci státu. Slovensko ale mělo mít vlastní sněm.
Po vzniku Československa 28. října 1918 ovšem slovenský sněm mohl být jen těžko zřízen. I mnozí slovenští představitelé, včetně Milana Rastislava Štefánika uznávali, že slovenský národ je po tvrdé maďarizaci v takovém stavu, že si své záležitosti ještě sám spravovat nemůže. Jiní slovenští politici, jejichž hlavním reprezentatem byl kněz Andrej Hlinka, požadovali naplnění dohody z Pittsburghu ihned. Česká strana oponovala tím, že se jedná spíše o program a v prvních letech existence ČSR zde vítězila idea jednotného československého národa.
Někteří slovenští politici později tvrdili, že úmluva měla platnost jen deset let a poté se Slovensko mělo osamostatnit. Nebyla to pravda, o ničem takovém se v dohodě nehovořilo. Slovensko se vlastního sněmu dočkalo po mnichovských událostech v roce 1938. Federalizace Československa proběhla až v roce 1969. Československý stát pak zanikl po volbách v roce 1992, kdy se na tomto kroku dohodli dva tehdejší vítězové – ODS a HZDS.
Text Pittsburghské dohody:
Predstavitelia slovenských a českých organisácií vo Spojených Štátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národného Sdruženia a Sväzu Českých Katolíkov, porokovali za prítomnosti predsedu Česko-Slovenskej Národnej Rady profesora Masaryka, o česko-slovenskej otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa nasledovne:
Schvaľujeme politický program usilujúci sa o spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých zemí a Slovenska.
Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy.
Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec.
Česko-slovenský štát bude republikou. Jeho Konštitúcia bude demokratická. Organisácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených Štátoch bude podľa potreby a meniacej sa situácie, pri spoločnom dorozumení, prehĺbená a upravená.
Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstaviteľom.
Albert Mamatey, Ivan Bielok, Ján Janček ml., Matúš Gazdík, Milan Getting, Ján Pankúch, Michal Bosák, Gejza H. Mika, Rev. Jozef Murgaš, Ignác Gessay, Jozef Hušek, Rev. Ján Kubašek, Andrej Schustek, Jozef Karlovský, Rev. Pavel J. Šiška, J. A. Ferienčík, Ivan Daxner, T. G. Masaryk, Karel Pergler, Hynek Dostál, Dr. Fischer, Rev. Oldřich Zlámal, B. Simek, Vojta Beneš, J. J. Zmrhal, Rev. Innocent Kestl, Jan Straka, Jos. Martinek, Dr. Joseph P. Pecivál
