Naše civilizace vyžaduje ohromný příliv energie. Bez elektřiny by se doslova zhroutila. Jenže, kde ji neustále brát? Přitom obnovitelný zdroj levné energie máme přímo pod nohama. Proč nezkusit topit trávou?
Uhelné elektrárny vypouštějí spoustu emisí, k jádru má řada lidí odpor, vzhledem k jeho bezpečnosti, z větru, slunce nebo vody lidstvo zatím nedokáže získat dostatečné množství energie. Vysoké ceny ropy a vědomí toho, že její zásoby nejsou nevyčerpatelné, vede vědce k hledání nových cest, jak energii získat.
Je budoucnost v biomase?
Již v současnosti se ve světě zvyšuje výroba bioetanolu, jejímž zdrojem může být třeba kukuřice nebo různé druhy rostlinných olejů. Stále více se k výrobě energie používá i obilí. Ne každé obilí, které vzejde z úrody, je totiž natolik kvalitní, aby bylo použitelné pro potravinářské či krmné účely. Při zatápění obilím se pak uvolňuje méně skleníkových plynů. To je přirozené, protože každá rostlina, a taková topná pšenice není výjimkou, uvolňuje při spalování do ovzduší jen tolik oxidu uhličitého, kolik ho sama získala během svého růstu.
Jenže v současnosti se leckde stále používají dusíkatá hnojiva. Je tedy jasné, že při spalování obilí, které je dusíku plné, se do atmosféry uvolní i nezanedbatelné množství dusičnanů. A významnou roli hraje i morální aspekt, proč topit potravou, když ve světě stále tolik lidí hladoví?
Tráva je mnohem lepší
Američtí vědci z Minnesotské univerzity provedli nedávno zajímavý experiment, který může znamenat skutečný převrat ve výrobě energie. Tým vedený profesorem Davidem Tilmanem vysázel různé druhy prérijních trav na pokusnou plochu. Poté sledoval, jaké množství energie se z jednotlivých druhů travin dá získat.
Závěrečná studie tvrdí, že z místa, na kterém se nachází větší množství travních druhů (v současnosti známe více než 10 000 druhů trav) je možné získat přinejmenším stejné množství energie jako z podobně velkého místa, na kterém se pěstuje kukuřice. To, že se využívá více druhů trav, je důležité i z jiného důvodu. Druhově rozmanitý porost může totiž být lépe ochráněn.
I šťovík je nezmar
Pěstování kukuřice pro energetické účely má jednu vadu, která může vyznít dost paradoxně. Je totiž velmi náročné na energii. Kukuřičná pole se proto musí často a hodně hnojit, k čemuž se používá zemědělská technika, která přitom vypouští do ovzduší další skleníkové plyny. Kukuřice není schopná samostatné existence bez pomoci zemědělce. I následný proces vzniku paliva spotřebuje velké množství energie. Zato tráva nebo třeba již mnohde ve světě i u nás využívaný šťovík jsou nezmary, ty rozhodně není nutné hnojit a ani většinou nevyžadují umělé zavlažování.
Pro palivo i do hor
Kukuřici navíc nelze pěstovat všude. Je to celkem rozmazlená plodina, která stále potřebuje dostatečné množství tepla. Koneckonců, pochází z teplého klimatu střední Ameriky, kde byla domestikována asi před 3000 lety.
Kukuřice pěstovaná pro energetické účely navíc zabírá místo plodinám, které se pěstují pro potravinářské účely. Kdyby se například celá Evropská unie rozhodla získat pouhou desetinu své energie pěstováním kukuřice pro biopaliva, musela by k tomuto účelu vyhradit až tři čtvrtiny své veškeré zemědělské půdy.
To tráva je podstatně skromnější, lze ji vysadit i na jinak neúrodných plochách. Jednalo by se samozřejmě i o plochy, které jsou položeny severněji, nebo se nacházejí ve vyšších nadmořských výškách. Taková místa dnes obvykle leží ladem, tak proč je tedy nevyužívat k levnému získávání energie?
Čeká nás zelená revoluce?
David Tilman k tomu jednoznačně říká: „Při spalování trav se do ovzduší dostane mnohem méně oxidu uhličitého, než při spalování tradičních fosilních paliv.“ A dodává: „Potřebujeme docela malou plochu k osevu trav, abychom z něj poté získali slušné množství energie.“
Kdyby se podle profesora Tilmana osázely neúrodné plochy v USA právě travami, zajistilo by to Američanům více než 10 procent energetické spotřeby i spotřeby pohonných hmot.
Je tedy na obzoru „zelená“ energetická revoluce? To je asi ještě předčasné tvrdit, nicméně se zdá, že některé vědecko-technické kapacitysi konečně uvědomují, že pokud si západní civilizace chce zachovat současnou životní úroveň, musí hledat další ekologické prostředky k získávání energie.
Topení biomasou
• Obilí – velkou výhodou tohoto paliva, je to, že v současnosti už existuje možnost plné automatizace spalování. Využívá se nekvalitní obilí, které není vhodné ani pro potravinářské, ani pro krmné účely.
• Dřevo – topení dřevem je staré jak lidstvo samo. Kdo vlastní chatu či srub, ví, o čem je řeč. Zde v podstatě žádný technologický problém neexistuje. Ve Francii, Španělsku či Portugalsku mají již plantáže rychle rostoucího dřeva, které se nenechá dorůst, ale pokosí se, předsuší a pak se zplynuje.
• Sláma a seno – některé druhy slámy mají minimální možnost využití, proto je jejich uplatnění v energetice více než vhodné.
• Odpad z rostlinné výroby – koneckonců, co s odpadem. Ve spalovnách se spaluje leccos, a to co zůstane z kulturních plodin, alespoň tolik nezatěžuje přírodní prostředí.
Pozor na myši!
V České republice se zatím trávou netopí, nicméně některé tuzemské společnosti již představily kotle na spalování zrní. Ty dokáží spalovat malé pelety (lisovaná biomasa) neboli granule vyrobené právě z biomasy, včetně zrní.
Při plánovaném zdražení plynu, by po podobném řešení sáhlo jistě mnoho domácností. Navíc z jednoho metráku obilí zbudou jen tři kilogramy popela. Musí se však řešit trochu kuriózní problém, totiž ten, jak uchránit zásoby obilí před hlodavci, kteří by zrní raději než v kotli viděli ve svém žaludku.
