Lesklé hedvábné látky chladí ve vedrech a hřejí v zimě. Stejně jako je samo toto motýlí vlákno jedinečné, zvláštní jsou i jeho osudy. Člověka doprovází už více než 5000 let.
Hedvábná látka vznikla ve starověké Číně, snad někdy kolem roku 6000 př. n. l., ale rozhodně již ve 3. tisíciletí př. n. l., ze kdy pocházejí první zmínky o chovu bource morušového.
Podle jedné z legend si hedvábné příze všimla císařovna Si Ling-Ši, když jí kokon motýla bource morušového spadl do teplého čaje a odvinula z něj pevné vlákno. Zpočátku bylo hedvábí určeno jen pro císaře, který pokusy o vývoz technologie nemilosrdně trestal smrtí.
Tajemství výroby hedvábí si Čína udržela až do roku 552, kdy dva misionáři (Ibas a Mikuláš), podle pověsti, propašovali vajíčka bource morušového v bambusové holi na dvůr byzantského císaře Justiniána I.
V té době se sice na řeckém ostrově Kós vyráběla podobná látka z místních bourců, živících se dubovým listím, ale její kvalita se nedala srovnat s hedvábím čínským, pocházejícím od bourců morušových, živících se výhradně listím z čínské bílé moruše.
Pravé hedvábí tvoří tvoří výměšek žláz housenky motýla bource morušového (Bombyx mori). Samotné vlákno se získává rozvinutím kukly. Vlákna z jedné kukly dosahují délky 3 až 4km, jsou velmi pevná a pružná. Bez přetržení je lze natáhnout o sedminu až pětinu původní délky.
Za hedvábný lesk vděčí vlákno svému průřezu, který je trojhranný. Díky tomu se světlo odražené od látky láme trochu jinak, než je obvyklé u kulatých vláken.
Čínští bourci jsou hýčkáni a doslova rozmazlováni. Nemají rádi chlad, vlhko a špínu. Dokonce se v Číně tvrdí, že jim vadí hluk, pach smažených jídel, slzy, křik a těhotné ženy. Dodnes v jedné provincii mají ženy pečující o bource zakázáno kouřit, jíst česnek a používat make-up.
Vajíčka se na jaře nechají vylíhnout v teple hned poté, co na morušovníku vyrazí první lístky. Housenky se líhnou asi 8 dnů a téměř měsíc jsou krmeny morušovými listy, přičemž se jejich hmotnost zvýší zhruba desetitisíckrát. Poté začnou spřádat zámotky. Housenka přitom vypouští ze dvou otvorů pod ústním ústrojím směs polotuhé konzistence, která na vzduchu rychle tuhne. Vzniklé fibroinové vlákno tak tvoří dvojice tenkých vlákének spojených klihem (sericinem), obsahujícím minerály, barvivo, vosk. Zámotek je hotov během tří dnů a housenka přitom vykoná asi 300 000 krouživých pohybů hlavou.
Rok 2640 př.n.l.
Císař Chuang-Ti žádá svou ženu Si Ling-Ši, aby zjistila, kdo škodí jeho moruším. Si Ling-Ši objeví bílé housenky, které se kuklí do lesklých zámotků. Jeden jí upadne do teplého čaje, a císařovna zjistí, že ze zámotku lze odvinout poměrně pevné vlákno.
období 2600 př.n.l. – 552 n.l
Monopolním výrobcem hedvábí Čína, tajemství je střeženo císařským výnosem pod krutým trestem smrti.
období 2600 př.n.l. – 552 n.l
Tajemná příze je tak kvalitní a žádaná, že se se brzy stává obchodním artiklem, které se vyvažuje zlatem.
Okolo roku 650 n.l.
Hotové hedvábné tkaniny vozily karavany z Číny do Evropy po tzv. hedvábných stezkách. Jedna vedla přes Kaspické moře do Chersonu, druhá přes Hamadan (Írán) – Bagdád (Írák) – Damašek (Sýrie) k pobřeží Středozemního moře, do Byzance a Evropy.
duben 1998, Van Phuc, Vietnam
Housenky Bource morušového jsou již téměř měsíc jsou krmeny morušovými listy. Během této doby se jejich hmotnost zvýšila zhruba desetitisíckrát.
duben – květen 1998, Van Phuc, Vietnam
Bourci si nejprve vytvoří jemné hnízdo a poté si pomalým pohybem hlavy po dráze ve tvaru osmičky začnou budovat vodotěsný zámotek, kterým se zcela opředou. Dokončený zámotek dokáže housenka zhotovit během tří dnů. Vykoná přitom asi 300 000 krouživých pohybů hlavou.
květen 1998, Van Phuc, Vietnam
Vlákna z jedné kukly dosahují délky 3 až 4km, jsou velmi pevná a pružná – bez přetržení je lze natáhnout o sedminu až pětinu původní délky.
květen 1998, Cao Dai, Vietnam
Přírodní hedvábí si udržuje nezastupitelné místo na oděvním trhu, a to hlavně pro své užitné vlastnosti – saje pot, v létě příjemně chladí a naopak v zimě hřeje.
