Jistě znáte dítě, které chvíli nepostojí, je neklidné a neposedné výrazněji než jeho vrstevníci. Odborníci pak hovoří o hyperaktivitě. Postižení se zrodí ještě před porodem, jindy ho dítě dokonce zdědí. Naštěstí mnoho hyperaktivních osob se v průběhu dospívání zklidní.
Zdrojem problémů s hyperaktivitou bývá nervový systém dítěte. Jedná se o drobná poškození, eventuálně zvláštnosti v utváření mozkové tkáně, vzniklé nejčastěji ještě před narozením dítěte či při jeho porodu. Celkový objem mozku je až o čtyři procenta menší.
Hyperaktivních dětí stále přibývá, nyní jich jen u nás žije nejméně 20 000. Někteří experti se domnívají, že prvotní příčinou je špatný životní styl. Takové děti se totiž rodí maminkám, které pocházejí z oblastí s horší kvalitou ovzduší, často trpívají psychickým stresem či nedodržují životosprávu.
Neklidné dítě
MUDr. Michal Goetz z dětské psychiatrické kliniky FN Motol v Praze 21. STOLETÍ upřesnil, že hyperaktivita je z 80 % dědičná. Nejnovější výzkumy navíc potvrzují, že hyperaktivita jako samostatný izolovaný jev se u dětí vyskytuje jen málokdy. Většinou se s ní pojí i jiné obtíže a poruchy psychiky.
Komplex příznaků se označuje jako lehká mozková dysfunkce (LMD) nebo anglickou zkratkou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders) jako hyperaktivita s poruchou pozornosti. Je totiž výjimkou, když neklidné dítě není zároveň impulsivní, roztěkané a obtížně se soustřeďující.
To se projevuje hlavně po jeho nástupu do školy. Nejenže často ztrácí učební pomůcky, hodně mluví, aniž ho učitel vyvolá, ale mívá i potíže v učení. Běžné je u takových dětí nápadně neúhledné písmo, ale ani čtení či kreslení nebývá jejich silnou stránkou. Výjimkou nejsou ani poruchy vnímání a řeči, třeba výslovnost složitějších a delších slov.
Neznamená to však, že by takové děti byly všeobecně mentálně zaostalé. Mnohé dokonce inteligenčním kvocientem (IQ) výrazně převyšují své spolužáky.
Není to rozmazlenost
Někteří lidé (v horším případě učitelé) podobné chování omylem pokládají za záměrné, uvědomělé a provokativní, dítě pak za rozmazlené. Skutečnost je však diametrálně jiná, nemůže za to výchova – rodinné či školní prostředí!
Neznalost charakteru postižení, tedy příčin „jiného“ chování, a následné nevhodné výchovné zásahy (někdy i tělesné tresty) pak další vývoj ovlivňují, samozřejmě negativně. Přitom takové děti často mívají dobré záměry, ale jejich uskutečnění se někdy „zvrtne“ tak, že výsledek vyzní jako záměrná provokace. Poté následuje trest, což v dětské duši časem vyvolává opoziční až asociální chování. V mnohém to pak připomíná „řetězovou reakci“.
V čem můžeme pomoci?
K takovému dítěti je tedy nutné přistupovat s velkou trpělivostí, klidem, laskavostí a optimismem. Jeho sebevědomí posílíme tím, že oceňujeme nejen úspěch, ale i každou projevenou snahu. Sledujeme pak jeho reakci na úspěchy a zvláště na neúspěchy. Dítě je nemá prožívat v osamocení.
Snažíme se přitom předcházet situacím, za které by mělo být dítě trestáno. Spíše než zadáváním úkolů mu tedy musíme pomáhat svou aktivní účastí.
Práci i hraní je třeba dělit na krátké intervaly (5 – 10 minut) prokládané dostatečným odpočinkem. Běžné pohybové činnosti typu sportovních kroužků takovému dítěti moc nevyhovují, jeho mentalitě totiž spíše vyhovuje spontánní pohyb.
Všestrannou podporu má hyperaktivní dítě nacházet hlavně v rodině a neméně důležitá je komunikace a vzájemná spolupráce mezi rodinou a školou.
Naději nepřinášejí jen léky
Mnohé se dá napravovat psychoterapií, kdy se dítě učí nacvičovat např. trpělivost. U těžších případů pak přicházejí ke slovu léky, které ovlivňují přenos vzruchů v mozku. Bohužel však jde o dvojsečnou zbraň, protože u některých pacientů hrozí riziko vzniku depresí, zvlášť když se léky musejí užívat dlouhodobě, třeba i po mnoho let. U nás se to v současnosti týká 1700 jedinců.
Z rozhovorů s rodiči hyperaktivních dětí se 21. STOLETÍ dozvědělo, že spíše než dlouholeté studium vyhovuje praktické povolání.
Pro blízké hyperaktivního dítěte může být nadějí poznatek odborníků, že častokrát se takové dítě „uzdraví“doslova ze dne na den, když jeho oslabené mozkové struktury „dozrají“.
Více se dozvíte:
http://rodina-deti.doktorka.cz/hyperaktivni-dite/
http://www.vegetarian.cz/potraviny/zahadneE.html
A.Munden, J.Arcelus: Poruchy pozornosti a hyperaktivita; Portál,2002
Jednají rychleji než myslí!
Teoreticky by hyperaktivitu měl určit pouze odborník pomocí rozhovoru a testů. Jednoznačně ji však potvrdí až vyšetření na magnetické rezonanci, což se však běžně nepoužívá.
Hyperaktivní dítě se očividně projevuje mnoha způsoby:
• Nedokáže sedět v klidu, houpe se na židli, kope nohama apod.
• Snaží se stále něco povídat, vměšovat do hovoru jiných.
• Ani u jídla nezvládne sedět pořádně, aby se bez problémů se najedlo.
• Nevydrží delší dobu ani u televize či počítače.
• Chová se roztržitě, pošťuchuje druhé.
• Někdy je agresivní k vrstevníkům.
• Má potíže hrát si o samotě, neumí se zabavit.
• Nedokáže soustředit pozornost, těká od jedné věci k druhé.
• Typické jsou výrazné a nápadné výkyvy nálad i psychické zdatnosti a výkonnosti. Podle některých expertů to souvisí s tím, že málo spí.
• Někdy je ve srovnání s ostatními méně obratné až neohrabané.
• Mnohdy si neuvědomuje nebezpečí, které mu hrozí (třeba na silnici). S oblibou leze na vyvýšená místa, odkud může spadnout a zranit se.
• Často se brzy unaví (nejen svalstvo, ale i nervová soustava), takže potřebuje odpočinek.
Na co si dát pozor?
Nejnovější výzkumy potvrzují, že různá zdravotní postižení souvisejí i se složením a kvalitou stravy, do které se dostává chemie. U hyperaktivních dětí se často objevují ekzémy, průduškové astma či alergie, jsou náchylné k onemocnění horních dýchacích cest. Neměly by proto konzumovat potraviny a nápoje obsahující syntetická barviva nebo aromata, glutamáty, nitridy (dusitany, dusičnany).
Pozor na butylhydroxitouol (E 321), který slouží jako antioxidant v olejích a tucích. E 321 totiž může být příčinou rozpukání kůže, způsobovat vznik enzymů v játrech, které vedou ke zvýšenému odbourávání vitaminu D v těle. Zdánlivě nenápadný E 321 někdy způsobí poruchy chování a změny krevních buněk. Proto se nesmí používat pro dětskou výživu.
Zvlášť pro hyperaktivní děti jsou nevhodné salicyláty (chemicky identické s aspirinem- acylpyrinem). Obsahuje je většina limonád. Jen v kódech uvádíme některá nevhodná barviva a konzervační činidla:
karamelizovaný cukr (E 150)
kyselina benzoová (E 210)
kysličník siřičitý (E 220)
bifenyl (E 230)
kyselina mravenčí (E 236)
dusitan sodný (E 250)
dusičnan draselný (E 252)
octan sodný (E 262)
arabská guma (E 414)
glutamát sodný (E 621) – pozor tedy na mnohé instantní polévky v sáčku.
