Prodlužte mravencům nohy o milimetr, a už nenajdou cestu zpět do hnízda.U některých druhů mravenců vědci předpokládají, že se při návratu do hnízda orientují podle důležitých bodů v prostředí. Většina z nich si také cestu chemicky značkuje. Pouštní druhy  jsou však v monotónním prostředí, ve kterém se navíc jakákoli látka velmi rychle vypaří, odkázáni na zcela jiné „technologie“. Již dříve bylo zjištěno, že k určení směru využívají polohu Slunce. Nicméně o tom, jak odhadují vzdálenosti, se mohlo jen spekulovat.
Němečtí zoologové z Univerzity v Ulmu náhodou zjistili, že mravenci, kterým se zkrátí poslední články končetin, nejsou schopni nalézt cestu domů. Napadlo je tedy, že si nějakým způsobem krokují vzdálenosti. Svou teorii pak potvrdili v několika pokusech, kdy nechali zdravé jedince naučit se vzdálenost zdroje potravy od hnízda a pak je do podobného prostředí vysadili znovu buď s prodlouženými, nebo zkrácenými končetinami. Jedinci s nohama prodlouženýma o 1 mm si o 50 % zacházeli, ti s kratšími končetinami naopak v půli cesty zastavili a hledali hnízdo. Vědci si zatím nejsou jistí, jak mravenčí krokoměr funguje, předpokládají však, že je součástí nervového systému. Vzdálenost uložená do paměti se pak při každé návštěvě hnízda vymaže, aby mohl mravenec na další cestu vyrazit s prázdným záznamem.Autor: Petra Soukupová