Lidské tělo si zkrátka poroučet nedá a to kosmonautovo není výjimkou. Proto se ani na palubě vesmírné stanice musí myslet na to, kam a jak na WC.
Kam s tím?
Při prvních letech Američanů se na záchody příliš nemyslelo, lety nebyly plánované na déle než pár hodin. Ostatně, kosmické lodi Mercury byly přiliš malé. Jenže už při startu Alana Sheparda se plánovaný start rakety musel z různých důvodů několikrát odkládat. 15 minut před startem došlo k dalšímu odkladu z technických důvodů o 80 minut…
V tom uslyšel kosmonaut Cooper, který udržoval radiový kontakt s Shepardem: “ Lidi, chce se mi čůrat. Už to nemohu vydržet.“ Jenže s tím se ve scénáři vůbec nepočítalo. Příprava na prestižní let nemohla být z tak „malicherného“ důvodu přerušena. Shepard už musel zůstat ve své kabině.
Jenže technici měli obavu, že moč by mohla způsobit krátké spojení v kabině, takže kosmonaut dostal pokyn, aby vypnul vedení proudu v kabině a pak už jen slyšel hlas svého kolegy, dusícího smích: „Tak Ale, teď můžeš. Jdi na to!“ Jenže Sherpard v lodi vlastně ležel na zádech, takže celý let pak absolvoval s promočenými zády.
Kosmonauti v pamperskách
Další kosmonauti už alespoň dostávali plenky. Tak se NASA stala prvním odběratelem absorpčních a nepropustných jednorázových plenek („pampersek“), protože ty právě roku 1961 Victor Mills u firmy Proctor & Gamble vynalezl.
První sovětští kosmonauti museli povinně před nástupem do své lodi rovněž na záchod, ale v kosmické lodi bylo pamatováno i na speciální nádobu, kterou si kosmonaut mohl přiložit ke skafandru. Po zmáčknutí knoflíku se v ní vytvořil podtlak a fekálie „nasál“. Podle drbu, který koloval v lékařských kuloárech, měla s tímto zařízením problémy jen první kosmonautka světa Valentina Těreškovová, které údajně část exkrementů naopak pronikla do skafandru.
Princip podtlakového odsávání jak kapalných, tak i tuhých exkrementů se užívá dosud, jen technické provedení je dnes již jiné. V transportní lodi Sojuz, která se nyní užívá pro dopravu na orbitální stanice, jsou kosmonauti během startu, prvních oběhů kolem Země a také během návratu na Zemi oblečeni v lehkých skafandrech Sokol, které mají uvnitř plastové pytlíky. Do nich je zavedena cévka, kterou mají kosmonauti zasunutu do močového měchýře. Moč odtéká přímo do pytlíku.
Podobně je tomu i v případě výstupu do volného kosmického prostoru. Nepředpokládá se, že by v té době šli kosmonauti na velkou stranu, ale pro případ nouze mají ve skafandru plenky.
Kde leží souhvězdí Urion?
Při letech Gemini a Apollo byla z velitelské sekce moč vypouštěna do okolí lodi. Kapičky se pak pohybovaly v jejím okolí. Často se stávalo, že při osvětlení Sluncem zářila kolem lodi svatozář ledových krystalků, které ji doprovázely na jejich obězích kolem planety. To vedlo kosmonauty k žertíku, kdy americký astronaut Walter Schirra tento jev nazval „souhvězdí Urion“ (urine = moč).
Co se týče velké potřeby, používají ruští kosmonauti podobný způsob, jaký byl zaveden na lodích Apollo. Jsou vybaveni plastovými pytlíky se ztuženým plastovým okrajem, který slouží jako „obruba“ nočníku. Do pytlíku je předem přidána chemikálie, která brání hnití výkalů a dezinfikuje je. Použitý pytlík se zalepí a odloží do odpadků.
O svém pobytu na stanici Saljut hovořil otevřeně náš Vladimír Remek: „Nebyla to kabinka pod uzavřením, kde si můžete v klidu posedět a někdy i přečíst noviny. Kosmonauti nesmějí být příliš citliví na to, že se v takovýchto čistě intimních záležitostech nemohou uchýlit do soukromí. Proud vzduchu se postará o filtraci atmosféry i o to, aby vše, čeho se musí člověk zbavit, nepoletovalo v beztížném stavu kabinou, ale bylo nasáto do vaků. Ty se na stanici ukládají do speciálních kontejnerů, které se odstřelí do vesmíru a po pár obězích kolem Země shoří v hustých vrstvách atmosféry.“ Francouzský host na stanici Saljut Jean – Loup Chrétien byl nadšen, že si takto mohl „vypustit“ vlastní družici.
Záchod nebo sedlo?
Na palubě raketoplánu a na kosmické stanici ISS je kompletní záchod, který se trochu podobá záchodům ve vlacích a letadlech. Má totiž na dně záklopku, jíž se hermeticky uzavírá. Kosmonaut se musí usadit na sedátku za použití nožních a stehenních opěrek. Toaleta v podstatě pracuje na principu vysavače s větráky, které nasávají vzduch a odpad do sběrače.
Prkénko je, narozdíl od pozemských záchodů, profilováno pro co nejlepší dosednutí, jako jakési sedlo. Pro malou potřebu jsou vpředu před prkénkem hadice s adaptéry. Každý kosmonaut tu má svůj vlastní trychtýř na moč, který se připojí na hadicový adaptér – samozřejmě, jsou tvarově jiné pro muže a pro ženy. Větrák vsaje vzduch a moč skrz trychtýř a hadicí jej převede do vodní odpadní jímky.
Moč se rozptýlí nad Tichým oceánem
Z raketoplánů se čas od času, když se nádrž naplní, vypouští moč do kosmického prostoru. Ze stanic (počínaje Saljutem a Mirem) se moč nevypouští, ale skladuje se ve dvacetilitrových nádržích, aby se neznečišťovalo okolí. Oblak vypuštěné moči by mohl rušit vědecká pozorování, popřípadě znečistit přístroje umístěné vně stanice.
Před odletem nákladních lodí Progress, které mj. vozí na stanici v nádržích systému Rodnik vodu, se po přečerpání vody do nádrží pitné vody na stanici naopak moč ze stanice přečerpá do vyprázdněných nádrží po vodě. Po odletu je Progress naveden do zemské atmosféry, kde shoří a moč se tak rozptýlí nad Tichým oceánem.
Vysušit a uložit!
Velká potřeba se vykonává víceméně běžným způsobem, kdy kosmonaut sedí na prkénku. Opět se zapne odsávání, které strhává exkrementy do záchodu. Další osud výkalů je trochu jiný v raketoplánu a na stanici.
Raketoplán má v příslušné nádrži rotor (v podstatě lopatkové kolo), který zajistí, že se exkrementy odstředivou silou „přilepí“ na válcové boční stěny nádrže. Po vykonání potřeby se záchod hermeticky uzavře a nádoba s výkaly se odvětrá do vakua. Exkrementy se částečně vysuší a ztvrdnou.
Na kosmické stanici ISS je ve zvláštní nádrži roztok kyseliny chromsírové, silné oxidující žíraviny. Po vykonání potřeby automatický dávkovač přidá trochu roztoku k exkrementům, ty se rozloží a rozpustí. Vše se pak shromažďuje v odpadní nádrži, podobně jako moč.
Kosmická toaleta je promyšlené a dobře fungující zařízení. Běda však, když přestane fungovat odsávací ventilátor…
