Vznikem a původem slov se zabývá věda zvaná etymologie. Mnohdy nás dokáže pěkně překvapit!, Některé běžně užíváme pojmy se totiž zrodily zcela jinak než jsme se dosud domnívali.

Antuka – označení pro povrch z drcených cihel. Ačkoli tenisová terminologie pochází z angličtiny, antuku nezná. Ta je českou specialitou. Hovorově se u nás užívá od roku 1924, vedle tehdejšího oficiálního termínu „červený dvorec“. Jde o fonetickou výslovnost francouzského en tout ca, což znamenalo v každém případě. Výraz zdůrazňoval skutečnost, že takový kurt je způsobilý za každého počasí, narozdíl od hřišť pískových, na kterých se po dešti hrát nedalo. Do spisovné češtiny se slovo antuka dostalo až po 2. světové válce.

Bus – mezinárodní název pro nekolejové prostředky hromadné dopravy vznikl z pouhé latinské pádové koncovky! Městské veřejné dopravní prostředky se poprvé objevily v 19. stol. v Paříži a dostaly latinský název OMNIBUS, což je pád množného čísla latinského zájmena omnibus (= všechno), v našem případě pro všechny. Po nahrazení původního koňského potahu automobilovým motorem se mělo říkat automobile – omnibus, ale zkracovalo se to na autobus či bus.

Cereálie – obilniny, obilné vločky. Pojem vznikl z lat. cereália (=obilná zrna) podle jména římské bohyně úrody Ceres. Dnešnímu užívání předcházelo anglické cereals.

Čakan – označení pro typickou chodskou hůl se sekerkou. Na Moravě dosud čagan představuje chodeckou hůl se zahnutou rukojetí. Slovo pochází z turečtiny, kde znamenalo „bojová sekera“.

Dolar – má blízko ke staročeskému slovu tolar. To zas souvisí s německým Taler, což je zkrácený původního Joachimstaler neboli „jáchymovský“. Tak se nazývala stříbrná mince, kterou začal roku 1890 razit hrabě Šlink v Jáchymově.

Epocha – období, významný časový úsek v dějinách. Pochází z řeckého epéche  (pevný časový bod, doslova zastavení) přes německé Epoche (doba, období).

Flamendr – z německého Flamänder, což byl příslušník národa Vlámů (Belgie). Část odborníků tvrdí, že pojmenování se týká putujících vlámských kupců, jiní znalci upřednostňují vlámské žoldnéře.

Granát – tak se označuje nejen munice, ale i drahokam. Může za to granátové jablko (latinsky punica granatum), kdy granatum znamená zrnaté (granum = zrno). To vystihuje skutečnost, že vnitřek plodu se skládá ze šťavnatých zrnek rudé barvy; připomínají drahokam.

Holka – souvisí s přídavným jménem holý. Latinsky totiž puella immatura znamená nedospělá dívka, staročesky holá dívčice – tehdy býval znakem nedospělosti nedostatek ochlupení, holost. Spojení holá dívčice se pak zkrátilo na holka.

Chvála – znamená totéž co sláva (chvála Bohu!). Nyní se chvála využívá jen ve významu vůči podřízenému či sobě rovnému. (Pozor: Na Moravě chválit = chlubit se.) Chetitsky vallu znamenalo oslavovat, velebit.

Idol – druh fetiše, modla, nadmíru zbožňovaná osoba (někdy i nepravý ideál). Pochází z řeckého ipocole (=obraz). Objevuje se v mnoha evropských jazycích – např. idole (franc.), Idol (něm.)…

Jidáš – proradný, falešný člověk, zrádce, proradník, pokrytec. Připomínka Jidáše Iškariotského(z judského města Kariot), jenž podle biblického podání (Matouš 26, 15) za mrzký peníz prozradil  Židům, kde mohou zajmout Ježíše. (Jiný význam: druh pšeničného pečiva pečeného o Velikonocích.)

Knedlík – pojmenování vzniklo z jihoněmeckého knödl. Přejímání z němčiny kritizoval již Mistr Jan Hus, jenž fandil pojmu šiška. Uvedené staročeské slovo se dosud běžně užívá na východní Moravě. Jinde Moravané mají knedlu, na severovýchodě za Beskydami halušku či halečku. Jihočeši, někteří Chodové a obyvatelé Náchodska si pochutnávají ještě na buchtě.

Láska – vychází ze všeslovanského slova laskati. Znamená lichotit, ale i hladit. S tím souvisejí též mj. slova laskati, laskavý, ale i laskavec – rostlina údajně všemocná v lásce.

Melouch – pochází z jazyka jidiš (meloche), jenž jej převzal z hebrejštiny (melachá), kde znamená řemeslo. Židé až do 18. stol. nesměli vykonávat některá řemesla vůbec a další jen pro vnitřní potřeby židovského města. Někteří židovští řemeslníci, kteří se vyučili u souvěrců v sousedních zemích, kde podobný zákaz nebyl, často pracovali načerno. 

Nabíjení – pojem pochází z počátku historie střelných zbraní, kdy vládly pušky zvané předovky a děla. Tenkrát se musel střelný prach do hlavně nabít, tedy bitím napěchovat, a teprve poté se na něj vložila střela, koule nebo kulka. To bylo ono pravé nabíjení. 

Ochechule – označení patří nevzhledné a nepříjemné ženě. Nicméně tomu předcházelo slovo ochochule, které označovalo bájného draka s chocholem. Staročeši tak nazývali i mytické mořské živočichy, sirény. Dojem z horní vzhledné části těla ochechulí časem zastínily nepříznivé vlastnosti a odtud byl jen historický krůček k dnešnímu pejorativnímu hodnocení.

Plyn – lichá je domněnka, že jde o hezké české slovo související s pojmem plynouti (staročesky plynúti – téci). Do češtiny se dostalo až za národního obrození, kdy si ho Jan Svatopluk Presl „vypůjčil“ z polštiny, která pro tekutiny i plyny užívá souhrnný název plyn. Mezinárodní slovo gaz (z nizozemské výslovnosti řeckého chaos) buditelům znělo nelibě germánsky.

Robot – mezinárodně nejúspěšnější české slovo. Duchovním otcem se v roce 1920 stal Karel Čapek (z podnětu bratra Josefa), když tak pojmenoval umělé lidi ve hře R.U.R. (Rossum´´s Universal Robots). V poválečném období se za roboty označují zařízení vykonávající různé práce.

Sporožiro – způsob ukládání peněz v podobě připisování bezhotovostní úložky na účet. K nám se dostalo s okupací Německem roku 1939 jako hybridní překlad německého termínu Spargiro.  

Šmé – předstírání, klamání, úskoky, podvod. Vychází z hebrejského šmuá (špatná pověst).

Trable – jeden z našich prvních amerikanismů po roce 1945. Vychází z anglického trouble či troubles (nesnáze, soužení, starosti apod.)

Úterý – název pochází z dávných praslovanských dob, kdy řadová číslovka dvě nezněla jako druhý, ale vter(ý). Původně se vyjadřovalo v mužském rodě – ten outerý!

Ves – pojem pochází z počátků stálých sídel u nás. Praslovansky znamenalo „bydliště rodu“. Moravské dědina zas vyjadřuje obydlené místo těch, kteří mají společného děda a tedy byli jeho dědici.

Záhon – pruh pole asi ze 4 – 8 brázd, oddělený rozorem (dno brázdy) od ostatních záhonů. Vznik záhonů umožnil pluh, který odvaluje hlínu na stranu a tvoří hluboké rozory.

Žúžo – označení (nespisovné) něčeho báječného. Podle některých jazykovědců vychází z výslovnosti franc. joujou (hezoučká věc). Jiní vědci však tvrdí, že má romský původ, kde žúžo znamená čistý. 

Více se dozvíte:
D. Šlosar, J. Steklík, Otisky, Dokořán, 2006
J. Rejzek, Český etymologický slovník, ACADEMI