Šok! Předky lidí lovili draví ptáci!

82 let ležela v muzejním šuplíku lebka dítěte jednoho z nejstarších předků člověka a nikdo nedokázal spolehlivě určit příčinu jeho smrti. Teď už není pochyb, že si na něm pochutnal dravý pták.82 let ležela v muzejním šuplíku lebka dítěte jednoho z nejstarších předků člověka a nikdo nedokázal spolehlivě určit příčinu jeho smrti. Teď už není pochyb, že si na něm pochutnal dravý pták.

Až do roku 1924 si antropologové mysleli, že se příběh lidského druhu začal odvíjet někde na euroasijském kontinentu. Nález dětské lebky ve vápencovém lomu u jihoafrického Taungu, 500 km na jihovýchod od Johannesburgu, jim však otevřel oči.. Profesor Raymond Dart tehdy tzv.

„dítě z Taungu“ označil po prostudování za nejstaršího známého hominida a nazval jej Australopithecus africanus. Sice si zprvu mezi svými kolegy namísto uznání vysloužil spíše posměch, přehlížení a snahu o zpochybnění nálezu, ale už několik let poté museli oponenti ustoupit.

Malou lebku pěti- až šestiletého dítěte totiž doplnily nálezy ostatků dospělých australopitéků z blízkých nalezišť ve Sterkfonteinu a Makapansgatu. Stáří všech těchto pozůstatků se odhaduje na dva až tři miliony let.

Rázem už nebylo pochyb, kolébkou lidské civilizace se stala Afrika!

Záhadné úmrtíAž do počátku letošního roku však nebyla jasná příčina smrti dítěte z Taungu. Poškození lebky sice jasně ukazovalo na násilnou smrt, ale otázka kdo byl viníkem, nedala vědcům dlouho spát.

Z podoby některých děr a škrábanců antropologové usuzovali, že si na hlavičce dítěte brousila zuby některá velká kočkovitá šelma, levhart nebo šavlozubý tygr. Další znaky však neodpovídaly velikosti a tvaru jejich čelistí, a tak záhadný lovec nadále zůstával neodhalen.

Před 10 lety přišel johannesburgský paleoantropolog Lee Berger společně se svým kolegou Ronem Clarkem s novou myšlenkou. Stopy na lebce podle nich ukazovaly na útok velkého dravého ptáka. Jejich hypotéza však do značné míry nabourávala pohled na vyspělost našich předků.

Byli přeci dost mohutní a chytří na to, aby se nenechali lovit nějakými „kuřaty“…

Za vším vězí náhodaLoni v létě byl Barker požádán o vědeckou oponenturu článku popisujícího způsob lovu dnešních orlů korunkatých. Naprostou náhodou se tak dostal k textu, který v podstatě obsahoval návod na přesvědčivý důkaz toho, že s lebkou dítěte z Taungu měl co do činění dravý pták, v mnohém podobný současným africkým orlům.

Po opakované důkladné analýze byl důkaz konečně na světě! Oční důlky australopitéka skutečně nesly škrábance a praskliny podobné těm, které po sobě zanechávají pařáty dnešních orlů korunkatých, a otvor ve tvaru klíčové dírky v zadní mozkové části byl typickým důsledkem po útoku zobáku.

Rázem se našlo i vysvětlení pro údajný nepoměr mezi velikostí kořisti a opeřeného predátora. Australopithecus africanus totiž v dospělosti dosahoval výšky kolem 120 cm a vážil přibližně 30 kg. Jeho pětileté dítě tedy mohlo dosahovat hmotnosti kolem 10 kg.

To pro dravce formátu orla korunkatého opravdu nepředstavuje žádný problém.

Nekompromisní lovecOrel totiž rozhodně nepatří k ptákům, kteří by se zalekli jen tak nějakého nebezpečí. Přestože sám dosahuje hmotnosti kolem 3,5 – 4 kg, troufne si dokonce i na menší 30kilové antilopy.

Jeho nejoblíbenější kořistí v subsaharské Africe pak jsou menší primáti, které loví velmi důmyslným způsobem. Na ukázky jeho obratnosti si vědci počíhali právě z toho důvodu, že chtěli odhalit, jak dokáže přemoci několikanásobně těžší kořist.

Přišli přitom na to, že s využitím gravitace a momentu překvapení nedává orel svým obětem žádnou šanci. Jako kámen se vrhne z oblohy a hlavu kořisti doslova nabodne na dráp svého nejmohutnějšího, dozadu obráceného prstu.

Pařát přitom může oběti proniknout až do mozku, a proto bývá tento první úder často smrtelný. O nějaké obraně a využití hmotnostní převahy pak nemůže být vůbec řeč.

Smrtelná pojistkaAby dravci hlava oběti nevyklouzla, uchopí ji ještě dvěma „předními“ prsty za očnice a za líci. Pokud oběť ještě žije, vyzvedne ji do vzduchu, kde ztratí oporu a nemůže se tak vytrhnout ze smrtelného sevření.

Na zem se orel vrací, až když se kořist přestane hýbat. Dráp při takovém zacházení projede očními tkáněmi a zanechá stopy na kostech očního důlku. Taková zranění nemohou ostré zbraně například kočkovitých šelem způsobit.

Vzniklé otvory a škrábance se tedy staly jasnými důkazy toho, že ulovený primát se stal obětí nějakého dravého ptáka. Zájem ptáka o lebku kořisti se navíc pozná ještě podle několika znaků, z nichž asi nejnápadnější je otvor po zobáku, kterým se pták snaží porušit a následně rozklížit lebeční kosti a dostat se k chutnému obsahu hlavy.

Člověk lovenýVětšina antropologů zastává názor, že jsme lidské schopnosti získali díky nutnosti spolupracovat při lovu. V březnu loňského roku však Robert Wald Sussman z Washingtonské univerzity v St. Luis vydal kontroverzní knihu Man the Hunted (Člověk lovený), ve které vysvětluje zcela opačný pohled.

Naše myšlenkové schopnosti jsou údajně důsledkem faktu, že jsme na počátku svých dějin museli čelit značnému tlaku predátorů. Dokládá to nálezy na kosterních pozůstatcích robustnějšího příbuzného Australopitheca africana, kolem 40 kg vážícího Australopitheca robusta, který Afriku obýval před třemi až dvěma miliony let.

Z tvaru čelistí se dá jasně vypozorovat, že to byl výhradně býložravý tvor a z četných škrábanců, zlomenin a stop po zubech je zase patrné, že velmi často sám končil v žaludku šelem. Antropologové došli k závěru, že predátoři takto „prosévali“ přibližně 10 % tehdejší lidské populace.

Vzhledem k tomu, že kamenné nástroje si předci člověka osvojili až před dvěma miliony let, kdy australopitékové pomalu mizeli ze scény, nemohli se útokům šelem nijak efektivně bránit. Jediný způsob obrany spočíval ve fungující koordinaci včasného ústupu.

A právě nutnosti dobré organizace obrany je přičítán rozvoj mentálních dovedností. Skutečnost, že se australopitékové museli naučit, kromě útoků obrovských hyen, velkých kočkovitých šelem, krokodýlů a hadů, čelit i náletům dravých ptáků, tak měla značný vliv na vývoj lidského druhu.

Lidské kořenyAčkoli byl v době svého objevu Australopithecus africanus považován za nejstaršího představitele vývojové větve hominidů, v průběhu několika desítek let antropologové popsali další druhy (včetně několika dalších australopitéků), které jej ještě o pár set tisíc let předběhli.

Na počátku 70. let minulého století byl objeven rod Ramapithecus, jemuž vědci přisoudili úlohu 10 milionu let starého zakladatele lidské vývojové větve. V 90. letech však genetické analýzy prokázaly, že se jedná o zástupce slepé linie a na vzniku člověka se nijak nepodílel.

Až do roku 2002 byl nejstarším známým hominidem Ardipithecus ramidus, kterého antropologové datují do doby před 4,4 miliony let. Jeho kosterní pozůstatky byly nelezeny v roce 1994 ve východní Africe.

Pravděpodobně se jednalo o primáta, který se pohyboval po zadních končetinách a vážil kolem 25 kg. Před čtyřmi lety však vědecký svět šokoval nález z Čadu, kde byly objeveny pozůstatky hominida, které počátek vzniku naší větve posunul ještě o 3 miliony zpět.

Sahelanthropus tchadensis se měl na Zemi objevit před 6,5 miliony let.

Prapůvod vynalézavostiOdborníci se shodují v tom, že proces hominizace (polidšťování) odstartovala schopnost chůze po zadních končetinách a uvolnění rukou pro další činnosti (používání nástrojů, nošení nákladů…).

Ty pak stály za vymýšlením nových postupů a rozvíjením mentálních dovedností. Proč jsme se však někdy před 15 miliony let začali vůbec stavět na zadní? Paleontologové to přičítají tehdejším klimatickým změnám.

Africká pevninská deska se vlivem podsouvání oceánské desky zvedala, čímž se povrch východní Afriky se dostával do vyšších nadmořských výšek. To vedlo k postupnému vysychání oblasti a vzniku nového biotopu, kdy původní deštný prales nahradila otevřená krajina s malými skupinkami stromů.

Tehdejší primáti tedy museli často překonávat volná prostranství, aby se dostali k další potravě v lesních porostech. Dřívější pralesní poměry je vybavily anatomií vhodnou k ručkování ve větvích, která jim v nových podmínkách umožňovala rychlý „kotníkový“ běh po čtyřech (známý u současných lidoopů) a občasné postavení na zadní ve snaze získat lepší přehled.

K chůzi po dvou už odsud zbýval jen krůček.

Autor: Petra Soukupová
Rubriky:  Historie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Bitva na Bílé hoře v Národním muzeu

Bitva na Bílé hoře v Národním muzeu

Ačkoliv je rok 1620 v naší společnosti neomylně spjat s bitvou na Bílé hoře,...
Pohádková sešlost: Američané odhalili pravěké setkání mamuta, lenochoda a lidského dítěte

Pohádková sešlost: Američané odhalili...

Američtí vědci odhalili v národním parku White Sands stopy...
Vzácný dar z Izraele

Vzácný dar z Izraele

V knihách je veškeré vědění světa. „Každá kniha má duši – duši...
Objevili obří kočku

Objevili obří kočku

Kočku skutečně úctyhodných rozměrů se podařilo objevit archeologům v...
Jak přišel na svět pražský groš?

Jak přišel na svět pražský groš?

Roku 1300 vydal král Václav II. horní zákoník, který stanovoval nové podmínky...
Proč zemřela paní Troffea?

Proč zemřela paní Troffea?

Léto roku 1518 bylo v alsaské metropoli Štrasburku navýsost příjemné....
Čeští archeologové si připsali další úspěch

Čeští archeologové si připsali...

Archeologická skupina ze společnosti Archaia nalezla při průzkumu zadního traktu domu...
Nadšenci do numismatiky zamíří do Národního muzea

Nadšenci do numismatiky zamíří do...

Národní muzeum otevřelo začátkem července výstavu s názvem Poklady numismatických...
Jedinečná příležitost vidět poslední dopis Milady Horákové

Jedinečná příležitost vidět...

V Historické budově Národního muzea se nyní mohou zájemci přijít...
Výstava věnovaná státním symbolům České republiky

Výstava věnovaná státním symbolům...

Státní symboly reprezentují naši republiku, vycházejí z jejích...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Místo dárků mrtvoly: Když se Vánoce promění v řezničinu

Místo dárků mrtvoly: Když se Vánoce...

Peníze byly a jsou ošemetným tématem. Hádka týkající se financí tragicky...
Převratné řešení pro diabetiky

Převratné řešení pro diabetiky

Ve Všeobecné fakultní nemocnici v předposledním listopadovém týdnu 2020...
Objevte mystiku Santiniho staveb v Česku

Objevte mystiku Santiniho staveb...

Zdobné baroko vtrhlo do českých zemí s velkou pompou v první polovině...
Záchranný program Kukang chrání outloně na Sumatře již 6 let

Záchranný program Kukang chrání...

Organizace The Kukang Rescue Program, jejímž cílem je boj proti...
Adolf Hitler považoval svátek práce za marxistický výmysl

Adolf Hitler považoval svátek...

Americký odborový svaz FOTLU (Federation of Organized Trades and Labor...
Zařízení z VUT pomůže jadernému výzkumu

Zařízení z VUT pomůže jadernému...

Vědci z brněnské techniky spustili novou experimentální smyčku pro výzkum...
Co by se stalo, kdybychom si přestali čistit zuby?

Co by se stalo, kdybychom si...

Za jeden jediný den se každému z nás vytvoří na zubech...
V Zoo Liberec se poprvé v historii podařilo odchovat zoborožce šedolícé

V Zoo Liberec se poprvé v historii...

Výjimečný chovatelský úspěch zaznamenali ošetřovatelé z pavilonu tropů....
Záhadná smrt Dostojevského: Skolila ruského velikána násadka s perem?

Záhadná smrt Dostojevského: Skolila...

Podle manželky Anny  se Fjodor Michajlovič Dostojevskij stane v noci z 25. na 26....
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.