Zvláštní hliněnou figurku z konce 10. století vykopali před koncem loňského roku archeologové v Žatci. Okolnosti nálezu naznačují, že by se mohlo jednat o symbolický pohřeb pohanského bůžka. Byl by to první podobný nález u nás.
Na žateckém náměstí Svobody a v jeho okolí se od roku 2003 pod dohledem archeologů hloubí výkop pro teplovod. Je to akce, která v historickém centru Městské památkové rezervace v Žatci nemá obdoby. Stavba se totiž záměrně vyhýbá všem inženýrským sítím a v celé své délce vede terénem, kde se až dosud podstatněji nekopalo. Jazykovitý terénní útvar (ostrožnu), na níž Žatec leží, protíná od severu k jihu a ještě několikrát napříč příkopem širokým zhruba 120 centimetrů. Jen v průběhu roku 2005 měli archeologové možnost tímto způsobem prozkoumat přibližně 350 metrů neporušené půdy, jejíž dosud spící profil skrýval mnohá překvapení. Jedním z nich byla i 30 centimetrů vysoká hliněná soška.
Bytost obojího pohlaví
Figurka, jež se našla rozlomena na tři části a bez končetin, byla kdysi hnětena velice úsporným způsobem. Oči nahrazují dva vpichy, uši a nos vyrobil dávný tvůrce seštípnutím tvárného materiálu mezi palec a ukazováček, stejným způsobem ztvárnil i penis. Všímavému pozorovateli neunikne, že soška má i ženské pohlavní znaky. Jde tedy o oboupohlavní bytost, hermafrodita?
Zvláštní byly i okolnosti nálezu. Soška totiž neležela v běžné sídlištní odpadní jámě, které bývají odpadem naplněny až po okraj, ale na dně vyprázdněné zásobnice nebo starého sklípku. Spolu s ní se našly zbytky pěti keramických hrnců, což také není příliš obvyklý nález – mezi odpadky se většinou vyskytují jen jednotlivé střepy. Zbytek jámy vyplňoval čistý štěrkopísek bez jakýchkoliv nálezů. Zdá se být skoro jisté, že rozbitou sošku musel do jámy někdo uložit spolu s hrnci a pak ji zasypat. Kdo to byl a proč to udělal?
Kdo a kdy?
Podle keramiky datují archeologové uložení sošky ke konci 10. století. Jak je ale figurka skutečně stará? Zdánlivě nesmyslná otázka má své opodstatnění. Objevil se totiž názor, že se nejedná o raně středověkou památku, ale o sošku z mladší doby kamenné, neolitu, kterou v raném středověku náhodně objevil některý z obyvatel Žatce. Její středověké uložení by tedy bylo až druhotné.
Skutečné neolitické plastiky však vypadají trochu jinak, a tak se většina badatelů přece jen kloní ke středověkému stáří sošky. Problém by mělo vyřešit datování figurky pomocí tzv. termoluminiscence, působením ionizujícího záření. Ani to však nic neprozradí o okolnostech, které vedly k jejímu zakopání.
Pohřeb nepohodlné modly
Poslední třetina 10. století byla v historii Žatce významným mezníkem. Právě tehdy byl postaven první žatecký kostel a lze předpokládat, že se tamní církevní činitelé ihned pustili do boje s živými pohanskými kulty. Neprobíhal jen v rovině duchovní, ale je známo, že kněží aktivně ničili posvátná místa pohanů – i kníže Václav nechal ve jménu nové víry kácet modly.
Ani pokácení nebo rozbití božstva však k vymýcení pohanské úcty nemuselo stačit. Jeho ztělesnění bylo nutné demonstrativně zničit. V případě žateckého nálezu možná rozlámat a symbolicky pohřbít, a to i přesto, že šlo nejspíš jen o domácího bůžka. „Můžeme si klidně představit, jak žatečtí kněží někdy koncem 10. století v doprovodu ozbrojenců procházejí místní domácnosti a spolu se soškami bůžků likvidují staré náboženství a nastolují náboženství nové,“ říká archeolog Petr Čech.
Ne všichni badatelé s ním však souhlasí. Pokud se týče památek na pohanské časy Slovanů v Čechách a na Moravě, panuje mezi našimi archeology tradičně jistá skepse. U nás totiž nejsou ani zdaleka tak příhodné půdní podmínky jako například v Německu, Polsku a dalších zemích u Baltského moře. Tam se dokonce dochovaly zbytky celých posvátných okrsků, náležejících starým Slovanům, i mnohá zpodobnění předkřesťanských božstev, většinou ze dřeva. Žatecká hliněná soška se některým z nich podobá. Koho asi zobrazuje?
Proč se kope právě tady?
Archeolog Petr Čech kope v Žatci od roku 1993 a za tu dobu se mu podařilo zásadně změnit pohled na historii města. Především se ukázalo, že Žatec byl zřejmě od konce 10. do přelomu 12. a 13. století hned po Praze nejvýznamnějším místem českého knížectví. Proto tu také loni na jaře Archeologický ústav Akademie věd České republiky otevřel svou novou pobočku.
V letech 1999 – 2000 byly v Žatci odkryty zbytky knížecího dvorce s palisádou. Nálezy z interiéru paláce svědčí o mimořádném společenském postavení jeho obyvatel. Kdo si v Čechách na konci 10. století mohl dovolit italské mozaikové sklo nebo skleněnou nádobu z řeckého Korinthu? Archeologům se také podařilo zachytit základy hned šesti románských kostelů z 10. – 13. století – víc jich tehdy měla jen Praha.
V téže době se v Žatci nacházely i tři velké výrobní areály na zpracování železa a barevných kovů. Na okraji jednoho z nich byl roku 1937 objeven tzv. žatecký poklad z počátku 11. století.
Přemyslovský Žatec
V roce 2003 odkryli archeologové na zahradě žateckého divadla dvě fáze raně středověké hradby s dochovanými zbytky dřev, která se podařilo datovat. Letokruhy napověděly, že starší fáze vznikla mezi lety 925 – 935 a mladší, svou konstrukcí připomínající přemyslovská opevnění středních Čech, mezi lety 929 – 937.
Bylo by jistě lákavé prohlásit za zakladatele Žatce zemského patrona knížete sv. Václava. Právě tak jím však mohl být i jeho bratr Boleslav I. nebo někdo úplně jiný. V této věci nikdy jistotu mít nebudeme, ať už se v budoucnu v Žatci najde cokoliv.
Více se dozvíte:
www.rozhlas.cz/planetarium (rozhovor s archeologem Petrem Čechem)
Hermafrodítos
V nekřesťanských náboženstvích jsou božstva s obojím pohlavím běžná. Označení hermafrodit má původ v antické mytologii. Hermafrodítos byl krásný syn bohyně Afrodíty a boha Herma. Zamilovala se do něj víla Salmakis, Hermafrodítos však její lásku neopětoval. Salmakis proto v úkrytu vyčkala, až vstoupí do její tůně, aby se vykoupal. Pak ho pevně objala a požádala bohy, aby je navěky spojili. Bohové její přání splnili, ale nejspíš jinak než si Salmakis představovala. Z mladíka a nymfy udělali jednu bytost obojího pohlaví.
Přemyslovci nebyli první
V listopadu roku 2005 vykopal tým archeologa Petra Čecha na žateckém náměstí Svobody raně středověký opevňovací příkop, datovaný podle keramických střepů do 9. století. Význam nálezu spočívá především v tom, že boří zažitou představu o způsobu zakládání nových přemyslovských sídel při expanzi rodu z jeho středočeské domény. Až dosud se historici domnívali, že Přemyslovci podmaněná kmenová centra likvidovali a své hrady budovali v nové poloze někde poblíž, aby tak symbolicky podtrhli nástup nové moci. V Žatci to však neudělali a využili již osídlenou polohu, možná proto, že žatecká ostrožna je v celém širokém okolí jediným výraznějším terénním útvarem, vhodným pro stavbu knížecího sídla. Mohlo to mít jistě i nějaký jiný důvod, bohužel nevíme jaký.
