V letošním ročníku závodů solárních vozů napříč Austrálií zvítězil holandský vůz Nuna 3. Trať z Darwinu do Adelaide, dlouhou 3021 km zvládl za 29 hodin a 11 minut průměrnou rychlosti 102,75 km/h.

Trasa nejznámějšího závodu solárních vozítek, který se jezdí pravidelně již od roku 1987, přetíná od severu k jihu celou Austrálií. Ze severoaustralského Darwinu do Adelaide na jihu země je to přes tři tisíce kilometrů.

V zatím posledním závodě porazil nizozemský vůz Nuna 3 celkem 21 soupeřů, když celou trať projel průměrnou rychlostí 102,75 km/h. Holandský Solární tým Nuon tvoří skupina 12 nizozemských studentů, kteří dokázali v Austrálii zvítězit potřetí za sebou.

Kosmická technika Celá kapota vozu Nuna je pokryta solárními panely, jaké se používají na vesmírných satelitech Evropská vesmírná agentura (ESA). Energie vyráběná při jízdě z kopce je navíc hromaděna v článcích a motor ji dokáže využít později.

Závod, který každoročně přiláká soutěžní vozy z celého světa, je považován za test výkonnosti solárních technologií. Poprvé se konal už v roce 1987, kdy vznikl ve snaze podpořit výzkum sluneční energie pro dopravu budoucnosti.

Vítězem se tehdy stalo vozidlo Sunraycer americké společnosti General Motors, které jezdilo průměrnou rychlostí téměř 67 km/h. Všechny automobily jedou za denního světla a pak tak dlouho do noci, dokud vydrží jejich sluncem napájené články.

Bez zplodinAutomobily na sluneční pohon jsou výjimečným technologickým řešením, které mění sluneční energii na mechanickou, přímou nebo nepřímou metodou. Účinnější nepřímá metoda využívá přeměny na elektrickou nebo tepelnou energii.

Funkce tepelného motoru je poměrně jednoduchá a spočívá v přeměně tepelné energie v páru, která pohání turbínu. Kondenzát se přitom vrací zpět a netvoří žádné zplodiny. Při přeměně solární energie na elektrickou je energií poháněn klasický elektromotor.

Parametry Nuna 3délka 5 mšířka 1,8 mvýška 0,8 mvýkon 3 kW