Aniž si to neuvědomujeme, trousíme na každém kroku své biologické stopy. Kriminalistická biologie pak dokáže rozluštit důležité informace v nich zakódované a jednoznačně tak určit třeba pachatele trestného činu.
Při objasňování zločinu je mnohdy třeba jednoznačně určit, které osoby se například pohybovaly na místě činu nebo přišly do styku s nějakou látkou, jinou osobu či zvířetem. Na to umí odpovědět kriminalistická biologie, která zkoumá často jen mikroskopické stopy, které každý organismus zanechává.
Každý z nás je originálem
DNA je vysokomolekulová látka, která se nachází v buněčných jádrech všech organismů. Stala se nositelem genetické informace. Odborník z ní pak „přečte“ zakódované informace o všech dědičných znacích organismu.
Z vědeckého pohledu je základním východiskem skutečnost, že DNA dvou lidských jednotlivců (kromě jednovaječných dvojčat) je odlišná. Průměrné množství rozdílů mezi dvěma nepříbuznými jedinci nyní odborníci vyčíslují na deset milionů!
Genetická expertíza tak, obdobně jako při porovnávání otisků (papilárních linií) prstů, umožňuje z biologického materiálu poměrně snadno zjistit individuální totožnost zkoumané osoby. Byl tak například usvědčen vrah střihače TV NOVA Michala Velíška (pražské Karlovo náměstí 13. září 2005).
Při identifikaci osob se hledají specifické sekvence v lidské DNA. Tento princip využívají dvě základní metody analýzy DNA. Při první dochází ke křížení (hybridizaci) DNA pomocí sondy, která je jinak radioaktivně označena. Druhá metoda se zaměřuje na ztotožňování specifického úseku DNA pomocí biochemické, tzv.polymerázové řetězové, reakce (PCR). Identifikované úseky DNA se tak dají blíže charakterizovat, například stanovit jejich délku.
Stačí jen málo…
Metoda analýzy DNA má vskutku pestrou paletu využití, počínaje určováním pohlaví z nepatrných biologických stop a konče třeba při důkazech mateřství v případě, kdy „matka“ usmrtí novorozence. Stejně tak se analýza DNA stala účinným pomocníkem při identifikaci obětí trestných činů, které nemají doklady apod. S její pomocí se daří úspěšně odhalovat i pachatele znásilnění, pokud pachatel zanechá byť jen nepatrné množství spermatu.
Analýza DNA pomáhá i při odhalení mnoha jiných trestných činů. Podmínkou je, aby pachatelé po sobě zanechali nějaké biologické stopy obsahující DNA. A tomu se většinou, ani při sebevětší opatrnosti nevyhnou. Nejčastěji to bývají vlasy, krevní stopy, pot, kousíčky kůže či jiné lidské tkáně.
Analýzy DNA se využívá i při identifikaci obětí přírodních či jiných (např. leteckých) katastrof, po kterých byly zajištěny zbytky tkání obsahující nedegradovanou DNA.
362. vzorek byl ten pravý
Názorným případem je vražda třináctileté Barborky Němečkové 1.1.2004 v Kmetiněvsi na Kladensku. „Pod nehtem na levé ruce dívky se při pitvě našly biologické materiály. Bylo zjištěno, že se jedná o smíšený profil DNA. Část patřila dívce a část pocházela od jiné osoby,“ dozvěděli jsme se od ředitele Kriminalistického ústavu Praha plk. JUDr. Jana Hlaváčka.
Pak následovala mravenčí práce kriminalistů. Pro analýzu DNA sesbírali od dobrovolných dárců na 700 vzorků. Pozitivní výsledek zjistili až v září 2004 při zkoumání 362. vzorku, který patřil spolužákovi umučené školačky!
Pravděpodobnost, že by se u analýzy DNA mohlo jednat o vzorek někoho jiného, je podle vědců jedna ku 500 miliardám. Vzhledem k tomu, že na Zemi žije pouhých sedm miliard obyvatel, zdá se zcela nemožné, aby došlo k jakékoli záměně.
S DNA do národní databáze
Prohledávání a porovnávání genetických profilů manuálně je přitom velmi náročné – je to jako hledat nějaké konkrétní třicetimístné číslo v tisícistránkovém telefonním seznamu. Proto začaly být v pokročilejších zemích budovány tzv. národní databáze DNA, v nichž lze během několika sekund pomocí počítačů porovnávat tisíce genetických profilů.
První databáze vznikla ve Velké Británii a své úspěchy slavila ihned, protože mnoho zločinů bylo a stále je objasňováno právě na základě nalezení shody genetického profilu z místa činu s genetickým profilem nějaké osoby, uloženým v národní databázi DNA.
První zemí bývalého východního bloku, která začala budovat Národní databázi DNA, byla Česká republika. 30. května 2002 byla otevřena nová genetická laboratoř Kriminalistického ústavu Praha PČR. Nyní obsahuje přes 10 000 profilů osob a stop z místa činu.
Přestože kriminalistická genetická analýza je schopna izolovat DNA a sestavit genetický profil téměř z jakéhokoli typu lidského biologického materiálu, tím standardním, který je odebírán pro potřeby národní databáze, je tzv. bukální stěr, což je otěr buněk vnitřní tvářové sliznice na vatový tampónek.
Databáze se osvědčuje zejména v případech, kdy sice kriminalisté zajistí biologické materiály, ale chybějí podezřelé osoby, svědci, jiné typy stop či další okolnosti umožňující případ co nejdříve objasnit.
Co prozradí krev?
Krev se skládá z tekuté části zvané plazma a z části obsahující pevně buněčné elementy, červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty).
V kriminalistické praxi se krevní stopy vyskytují hlavně ve formě krevních kapek, stříkanců, stružek, kaluží. Zcela jinými stopami pak jsou otisky a otěry ( vznikající druhotně) a zbytky odstraňované krve stop. Už samo umístění skvrn a jejich tvar mnohé vypovídají.
Nejprve se však musí provést biochemický důkaz, zda jde vůbec o krev. Základem je detekce krve pomocí jednodušších orientačních zkoušek prováděných na viditelných stopách. To se děje jak na místě činu, tak i v laboratoři, metodou tzv. lokalizované detekce. Tyto postupy doplňuje tzv. planá detekce, umožňující odhalení skrytých (latentních) stop biologických materiálů. Specifickými průkazy krve jsou krystalografické a spektroskopické zkoušky.
Zjistí-li se krev, následuje ověření zda je lidská či zvířecí (imunologický důkaz původu). Teprve poté se zjišťuje krevní skupina. Využívá se systému AB0, ve kterém existují čtyři základní krevní skupiny A,B, AB a 0 (nula).
U čerstvé lidské krve se určení provádí tzv. aglutinací (připojováním částic) zkoumaných krvinek vyšetřované krve séry známých krevních skupin nebo působením séra ze známé krve na známé krvinky skupin A i B. Někdy lze zjistit i podskupiny a přítomnost Rh faktoru.
Skupinové vlastnosti krve je možné zjistit pouze z většího množství krevního materiálu. Nelze ale použít krev sraženou nebo změněnou hnilobným rozkladem. Pro zajištění objektivnosti výsledku zkoumání u těchto stop je vždy nutné zkoumat i podkladový materiál, tzv. nosič krevní stopy.
Nejnovější metody dnes dokonce umožňují zjistit, zda se jedná o krev tepennou, žilní, menstruační…
Tichých svědků je mnohem víc
Sliny se zkoumají hlavně ve formě zaschlých skvrn na dopisních obálkách, poštovních známkách, nedopalcích cigaret atd. Někdy z nich lze zjistit i krevní skupinové vlastnosti.
Pot představuje nejčastější typ sekretu. Lze z něj určit krevní skupinu.
Sperma se na místě činu objevuje nejčastěji v podobě skvrn. Dá se z něj usuzovat na sexuální motiv. Je-li obětí žena, lze prokázat spermie v pochvě i po dlouhé době. Při ozáření ultrafialovými paprsky fluoreskuje skvrna od spermatu bíle až namodrale.
Plodová voda je „svědkem“ u nezákonných potratů, utajených porodů a vražd novorozeněte.
Tkáně – nejčastěji tuto skupinu stop reprezentují kosti, části kůže a svaloviny. Pokud se v nich zachová nějaká bílkovina, lze někdy prokázat i krevní skupinové vlastnosti. Platí to i pro bílkoviny ze zubní dřeně.
Vlasy a chlupy (souborně trichologické stopy) se na místě činu objevují často. Další systémy dědičných krevních znaků se spojují s přítomností vlasových kořínků a na nich ulpělých buňkách pokožky. Krevní skupina se určuje jen když existuje srovnávací vzorek tekuté krve osob, kterým by vlasy měly patřit.
Z moči a jiných lidských metabolitů (výkalů, zvratků) se kvůli rušivému vlivu kontaminace bakteriemi vyšetřování dědičných krevních vlastností neprovádí.
Více se dozvíte:
V.Porada a kol., Kriminalistika, CERM(Brno), 2001
J.Suchánek, Z.Konrád, Vybrané kapitoly úvodu do kriminalistiky a kriminalistické techniky, Trivis, 1999
http://trestni2.juristic.cz/69446/clanek/trest2
Vraha ze Světlé nad Sázavou (30. 1. 2005), kterého odhalila analýza DNA, poslal v listopadu 2005 senát Vrchního soudu v Praze na 10 let do vězení.
Čemu se říká biologický materiál?
Biologické stopy lidského organismu zkoumají kriminalisté v podobě tzv. biologického materiálu:
oddělený od lidského organismu spontánně – moč,stolice, samovolně vypadlé vlasy a chlupy
oddělený od lidského organismu vnějším mechanickým, chemickým nebo fyzikálním působením – krev, části tkání
zachovaný po smrti člověka – části mrtvoly, kosti
Další skupinu biologických stop tvoří materiály zvířecího původu, mikroorganismy a materiály rostlinného původu.
Krev promluvila
Uškrcenou ženu našli ve venkovském domku na Rokycansku. Při expertíze se na její košili objevily tři kapky krve, které vykazovaly jinou krevní skupinu než měla zavražděná, skupina B. Osoby žijící v okruhu zavražděné kriminalisté vyzvali k testu krevní skupiny a tak zjistili jediného člověka s krevní skupinou B. Jeho krev putovala na biologickou expertízu, při níž znalec zjistil naprostou shodu všech šesti testovaných znaků. Obviněný se poté přiznal, ačkoli původně v okruhu podezřelých nebyl. Ke zdárnému vyřešení případu tak zásadně přispěla kriminalistická biologie.
DNA ho odhalila za 14 let
Až po 14 letech dopadla spravedlnost, díky analýze DNA, vraha Jaroslava Gančaříka. Na místě vraždy (30. 4.1990 v Klučově na Kolínsku) se tenkrát našly biologické stopy, ale ty se daly použít až teprve nedávno, kdy Gančařík v Brně a okolí znásilnil několik žen. Jeho vzorek DNA se shodoval s tehdy zajištěným vzorkem z Klučova.
Tehdy potrestání unikal, protože ještě neexistoval Národní registr DNA, který spravuje Kriminalistický ústav, kde se dnes každá nová biologická stopa z čerstvých případů porovnává s dosavadní databází.