Nedávný čínský objev malého dinosaura, který spal 130 milionů let, prozradil vědcům daleko více než jiné nálezy. Kamenný otisk se všemi podrobnostmi dal totiž nahlédnout i do chování dávných tvorů.
Sousloví „věčný spánek“, které se stalo často užívanou metaforou vyjadřující smrt, dostalo nedávným objevem v čínském Liaoningu nečekaně reálnou podobu. Nalezený malý dinosaurus, náležející mezi troodontidy, tu stulený do sebe a s hlavou složenou pod přední končetinou poklidně spal celých 130 milionů let. Jeho pozice svědčí o tom, že se ze spánku, k němuž se uložil, nikdy neprobudil. Svými překvapenými objeviteli byl výstižně pojmenován Mei long, což v překladu značí hluboce spící drak. A právě svým tichým spánkem nám přináší neobyčejně zajímavé poselství.
Snímek starý 130 milionů let
Je mimořádnou vzácností, pokud se najde fosílie zachována v pozici odpovídající jejím životním projevům. Je to, jako by někdo před mnoha desítkami milionů let zmáčkl spoušť fotoaparátu a získaný snímek nám zaslal do dnešní doby. Dozvíme se z něj nejen to, jak dotyčný tvor vypadal, ale i jak se choval. V případě Mei longa je toto svědectví obzvlášť cenné. Jeho objevitel, čínský paleontolog Šu, prohlásil: „Je to jedna z nejúplnějších koster dinosaura, které jsem kdy viděl. Je dokonale zachovalá. Máme z ní téměř každou kost.“
Proč spal jako pták?
Pozice, kterou tento malý, 53 cm dlouhý neptačí dinosaurus zaujímá, odpovídá až zarážejícím způsobem chování moderních ptáků. Nikdo ji dříve u neptačích dinosaurů ani nepředpokládal. Zadní nohy složeny pod tělem, hlava skloněna pod jednu z předních končetin, stejným způsobem, jako si ji pod křídlo ukládají ptáci. Dokazuje to, že tento způsob odpočinku existoval již dříve. Mei long musel mít s ptáky společného předka, a to v době ne příliš vzdálené té, v níž žil. Jeho poloha rovněž nasvědčuje tomu, že byl teplokrevný a opeřený. I moderní ptáci si schovávají hlavu pod křídlo a choulí se do sebe, aby si zachovali tělesnou teplotu. Jeho malá velikost podporuje teorii, že to byla právě ona, která umožnila malým opeřeným dinosaurům vzlétnout a stát se ptáky.
Otázkou zůstává, jak Mei long zahynul. Nepochybně to bylo ve spánku. Jeho poloha nevykazuje známky posmrtné ztuhlosti svalů (rigor mortis), obvyklé u naprosté většiny zkamenělých (fosilizovaných) koster. V sedimentech, v nichž byl objeven, je mnoho sopečného popela. Snad jej tedy ve spánku otrávily jedovaté sopečné plyny a krátce nato byl zasypán popelem sopečné erupce.
Když byl jižní pól v Austrálii…
Poselství Mei longa však není jediným, které nám z hlubin věků podává svědectví o překvapivých analogiích v chování neptačích dinosaurů a ptáků. Jedno z nesmírně zajímavých pochází z doby před sto miliony let z oblasti jižního pólu, který tehdy ležel v jižní Austrálii, v místech, kde se dnes nalézá město Melbourne.
Nebyla tu tehdy ovšem taková zima jako je na pólech dnes, průměrné roční teploty kolísaly mezi nulou a pěti stupni Celsia, i když v zimě někdy poklesly až ke dvaceti stupňům mrazu. Pro tvory zde žijící nebylo živobytí jednoduché. Rostlinné potravy tu byl nedostatek a s počtem býložravců souvisel i potravní potenciál pro dravce. Pět měsíců trvající polární noc přiměla mnoho druhů k zimnímu spánku (hibernaci) a ostatní přežívali, jak se dalo. Všichni zdejší dinosauři bez výjimky byli chráněni hustým „kabátem“ zřaseného peří a trvalý chlad byl hlavní příčinou, proč byli výrazně menší než jejich blízcí příbuzní v teplejších oblastech. Polární noc také způsobila, že jejich oči byly obrovské a stejně jako oči sov přizpůsobeny k vnímání i těch nejslabších světelných podnětů.
Co prozradily stopy?
A přece právě v těchto nehostinných pustinách žili dinosauři neobyčejně vynalézaví. Australští paleontologové, manželé Richovi, provádějící již mnoho let soustavný průzkum lokality Dinosaur Cove v této oblasti, nechtěli věřit svým očím, když spatřili dlouhou sérii stop několika dinosaurů a vyčetli z nich průběh děje, který se tu před sto miliony let odehrál. Skupinka malých hypsilophodontidů (šlo o matku s několika mláďaty), zřejmě druhu Leaellyna amicagraphica, byla pronásledována jedním z allosaurů, kteří zde nepřesahovali délku pět metrů.
Ze stop bylo jasně patrno, jak matka ukryla mláďata v porostu, oddělila se od nich a začala nápadně kulhat, aby na sebe dravce přilákala. Když ho odvedla do značné vzdálenosti, začala náhle běžet zcela normálně a predátoru unikla. Ten ztratil stopu a po několika marných pokusech znovu ji nalézt zmizel. Samice se pak velkým obloukem vrátila k ukrytým mláďatům a odvedla je do bezpečí. Tento sto milionů starý vynález k odlákání dravce převzali i ptáci a používají jej dodnes.
Poselství spícího čínského draka jen znovu potvrdilo, co všechno mají ptáci s neptačími dinosaury společného.
Objev opeřeného ptačího embrya
Ptačí zárodek, starý 121 milion let, který zkameněl v době, kdy byl ještě chráněn vaječnou skořápkou, byl nedávno objeven ve spodnokřídových vrstvách v čínské provincii Liaoning. Zbytky skořápky nebyly sice nalezeny, ale vědci jsou si jisti, že jde o emryo, neboť je stočeno v poloze charakteristické např. pro dosud nezrozená kuřata.
Objev způsobil vědeckou senzaci hned ze dvou důvodů. Je to jednak nejstarší ptačí embryo, které kdy bylo nalezeno, jeho objevitelé však byli především zaujati tím, že bylo již opeřeno. Překvapilo je, v jak pokročilém vývoji již peří u tohoto zárodku bylo. Nezrozené mládě patřilo tedy mezi tzv. precociální ptačí druhy, tj. ty, které se líhnou již opeřené a mají při vylíhnutí zvápenatělé konce dlouhých kostí (sem patří např. kurovití nebo pštrosi). Tato mláďata jsou schopna již brzy po narození se o sebe sama postarat. Narozdíl od nich se mláďata druhé skupiny, tzv. ptáků altriciálních, líhnou jako neopeřená holátka a konce jejich dlouhých kostí zvápenatělé nejsou. Vyžadují mnohem delší rodičovskou péči, neboť se nejsou po narození schopna sama živit.
Tento nález opět potvrzuje vazbu ptáků na neptačí formy dinosaurů, jejichž novorozená mláďata byla podle nedávných nálezů rovněž značně samostatná, i skutečnost, že se strategie líhnutí neopeřených mláďat vyvinula u ptáků až později.
Čtyřkřídlý pták
Po nedávném objevu čtyřkřídlého létajícího dinosaura Microraptor gui z čeledi Dromaeosauridae (stáří asi 128 milionů let) byl ve spodnokřídových vrastvách čínské provincie Liaoning nalezen zhruba o 7 milionů let mladší pták s výrazně opeřenými horními částmi zadních končetin. Zřejmě jde o pozůstatky předchozího opeření celých nohou dlouhými péry. Tento nález podporuje hypotézu, že při získání schopnosti létat prošli ptáci napřed čtyřkřídlou fází v podobné formě, jaká je patrná i u Microraptora gui.
