V dnešní poslední části seriálu 21. STOLETÍ se věnujeme problémům kolem psychologického Rorschachova testu. Zatímco jedni odborníci ho halasně zatracují, mnoho jiných si vyšetření bez něj neumí představit ani v současnosti.
Podle údajů z letošního srpna se Rorschachovu testu (ROR) v různých zemích světa (hlavně v USA) každoročně podrobuje nejméně šest milionů osob. Výsledky testu mnohdy rozhodují například o přijetí na studium či do zaměstnání. Ani se nechce domyslet, co by se stalo, kdyby lidé, kterým tento test rázem negativně změnil život, žádali satisfakci u soudu.
Převratná metoda
Hermann Rorschach se narodil roku 1884 ve Švýcarsku. Talentovaný mladík vystudoval a stal se psychiatrem, dokonce slavným.
Říkává se, že každý člověk, nejen učené či pomazané hlavy, má nárok na to, aby v životě prožil svou chvíli slávy. Rorschach by se mohl ze své slávy radovat dlouhá léta, ale příliš si jí neužil, protože zemřel 2. dubna 1922 ve věku pouhých 38 let. Rok před jeho smrtí o něm však věděl celý civilizovaný svět poté, co roku 1921 představil svůj osobnostní psychologický test. A stačilo mu k tomu málo, pouhá inkoustová kaňka!
Když rok před smrtí uveřejnil Psychodiagnostiku, nikdo v tu chvíli netušil, že psychologie dostala jednu ze svých nejvýznamnějších diagnostických metod. Tak to alespoň tvrdí jeho příznivci s tím, že test si světovou popularitu vydobyl také svou hravostí a souzněním s dětstvím. Vždyť mnozí z nás jako děti dělali podobné pokusy s kaňkami inkoustu nebo barvy.
Co prozradí kaňka?
V čem tato oblíbená jednoduchá metoda spočívá? Psychologové při ní standardně používají skupinu deseti karet (barevných či černobílých), na kterých jsou symetrické kaňky. Vzniknou tím, že se do přehybu karty kápne trochu inkoustu a poté se karta přehne, aby se inkoustová skvrna rozmázla. Tak se náhodně utvoří různé tvary kaněk. Vyšetřovaná osoba pak má psychologovi popisovat, co by podle ní mohly jednotlivé obrazce znamenat. Odpověď je považována za „projekci“ osobnosti. Proto test s kartami dostal přídomek projektivní.
Není proto divu, že se takové zdánlivě jednoduché testování rychle rozšířilo po světě jako standardní vyšetřovací postup psychologů a psychiatrů. Ti s pomocí inkoustových skvrn „odhalovali“ nitro lidí a na základě jejich fantazie vytvářeli závěry o inteligenci, kulturním zázemí, stupni úzkostnosti, vztahu k realitě. Někteří se dokonce odvážili podle tohoto jednoduchého testu odhadnout i psychiatrickou diagnózu.
Kaňka na homosexuály!
Rorschachův test se v oné době stal dokonce i jakýmsi bičem na „homosexuály“. Přitom se vůbec nikdo dál nezajímal, zda jde opravdu o lidi s jinou sexuální orientací. Stačilo k tomu pouze to, že vyšetřovaní (muž či žena) řekli, že mnohoznačné tvary kaňky jim připomínají pohlavní orgány či charakteristické rysy stejného pohlaví. Tak se pro testující autoritu stal vyšetřovaný gayem či lesbičkou, bez ohledu na to, že skutečnost většinou bývala jiná.
Pozdější výzkum však ukázal, že reakce považované za indikátor homosexuality nejsou ve skutečnosti vůbec častější u homosexuálů než u heterosexuálů. Jsou pouze tím druhem reakcí, které by heterosexuálně orientovaní lidé očekávali – ovšem naivně – od homosexuálů. Výsledky testu se tak stávají spíš projevem psychologovy nezkušenosti a naivity než skutečné sexuální orientace vyšetřovaného.
Psychologové v pasti
S postupujícím časem a příchodem modernějších metod vyšetřování stále více odborníků poukazovalo na to, že Rorschachův test může mít daleko od skutečně objektivního posouzení. Zhodnocení inteligence vyšetřovaného, závěry o jeho kulturním zázemí, ale třeba i o hranici úzkosti a vztahu k realitě by si měl schopný odborník hbitě udělat sám už na základě hodinového otevřeného povídání s klientem.
Pečlivé mnohonásobné zkoumání testu ukázalo, že v mnoha případech byly odhady nepřesné a zjednodušující. Tím se ale mnoho psychologů dostalo do pasti, protože činili standardní rozhodnutí na základě právě takových nebo podobných reakcí na test.
Mnoho moderních učebnic psychologie varuje před hrozbou, která se skrývá v pouhém zjednodušeném spoléhání na Rorschachův test. Mnozí ho teď dokonce označují za zcela bezcennou a zavádějící proceduru.
Nic není černobílé!
Na druhé straně by bylo neobjektivní zastírat, že četní současní odborníci se bez Rorschachova testu neobejdou (ani u nás). Například prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc., píše v publikaci „Psychologická diagnostika dospělých“ (Portál, 1999): „Rorschachova metoda je nejrozšířenějším projektivním testem bez ohledu na světadíly. O testu vyšly stovky monografií a tisíce článků. Doc. Svetozar Nevole, autor dvoudílné bibliografie, uvádí na 343 stranách soupis prací věnovaných Rorschachovu testu, přičemž používá mnoha kritérií třídění. Pátá Burosova ročenka z roku. 1965 uvádí 3 030 citací v angličtině. Rorschachovu testu jsou věnovány samostatné mezinárodní kongresy…“
Výjimečné postavení Rorschachova testu mezi ostatními diagnostickými metodami podle jeho fandů souvisí s možnou schopností zachytit a zobrazit osobnost vyšetřovaného v celé její šíři a komplexnosti.
Prof. Svoboda upozorňuje: „Avšak i práce s testem je tak náročná, že ji lze těžko srovnávat s používáním jiných metod. Svojí podnětností a možnostmi, ale současně i komplikovanými způsoby interpretace, si Rorschachův test získal mnohé nadšené zastánce, ale na druhé straně i odpůrce a kritiky.“
Více se dozvíte:
Vědecké omyly, bludy a podvrhy, H+ H, 2004
http://www.ssvp.wz.cz/Texty/projektivnidiag.html
http./www.tigis. cz/PSYCHIAT/PSYCH499/09zpr.htm
Rorschach měl předchůdce
Rorschachův test (ROR) předpokládá úzký vztah mezi osobností a vizuálním vnímáním. Vychází z toho, že projekce představ k figurám testu nejsou náhodné a odrážejí některé zvláštnosti zkoumané osobnosti.
Princip této metody se však datuje už od renesance. Italská renesanční osobnost Leonardo da Vinci (1452 – 1519) převzal od krajana, jímž byl malující Sandro Boticelli (1445 – 1510) myšlenku, podle které se malíři měli inspirovat nahodilými skvrnami. Také německý psycholog Wiliam Stern (1871 – 1938, mj. duchovní otec IQ) používal fotografií mraků jako podnětového materiálu.
Překvapivý průzkum
Roku 1998 se uskutečnil průzkum mezi 108 českými a moravskými psychology o tom, jakou psychologickou zkoušku nejvíce používají a oceňují. Rorschachova testu si cenilo 77 a užívalo ji 94 psychologů. Nezkoumá se tak ale sexuální orientace, to byl velký Rorschachův vědecký omyl.
