Domů     Medicína
Když se rozsvítí i zvířata…
21.stoleti 21.10.2005

Genetici bývají někdy napadáni za příliš materialistický přístup ke světu. Hlavní motivací pro zavádění geneticky modifikovaných rostlin bývá dosažení vyššího výnosu. Genetika ale dokáže vytvořit i věci krásné na pohled a můžeme ji tedy dnes pokládat i za uměleckou metodu.Genetici bývají někdy napadáni za příliš materialistický přístup ke světu. Hlavní motivací pro zavádění geneticky modifikovaných rostlin bývá dosažení vyššího výnosu. Genetika ale dokáže vytvořit i věci krásné na pohled a můžeme ji tedy dnes pokládat i za uměleckou metodu.

„Přál bych si třeba, aby se z dovednosti geneticky modifikovat rozličné organizmy, rostliny i živočichy vyvinul podivuhodný nový druh umělecké tvorby. Stromy s nejbizarnějšími tvary listů, pestrobarevné a světélkující variace motýlů a brouků, ptačí druhy s bohatým repertoárem zpěvů a popěvků, ladně tancující ještěrky…“ 
doc. Ing. Ivan Havel, PhD.

Takové přání dnes již jen hudbou budoucnosti, ale má již poměrně blízko k realitě.

Dá se vypěstovat modrá růže?
Estetickými ohledy je motivována například genetická úprava některých květin. Důraz se přitom klade především na barvu, takže výsledkem jsou třeba černé, respektive modročerné karafiáty (odrůda Moon Dust). Pracuje se také na vylepšených chryzantémách a za jakýsi sen klasických šlechtitelů i genetiků je pokládána modrá růže. Čistě modré růže se popravdě řečeno prozatím dosáhnout nepodařilo, japonská firma Suntory však již vypěstovala růži s květem modro-fialovým. Do takové růže jsou vneseny geny odpovědné za syntézu modrého barviva delfinidinu. Podobně jako u lakmusového papírku závisí ovšem odstín tohoto barviva na pH. Fakt, že v květech růže je spíše kyselé než zásadité prostředí, pak prozatím kazí efekt „čisté modři“.

Chcete jinou vůni či tvar?
Motivací pro genetické úpravy je i snaha dosáhnout intenzivnější vůně (květiny, které hezky vypadají, totiž často samy od sebe příliš nevoní), eventuálně i delší trvanlivosti ve váze. No a protože zákazníci vyžadují originalitu, někdy je cílem dosáhnout prostě barev, které jsou jiné než u přírodních exemplářů, nečekané, extravagantní až šokující. „Říká se, že Oscar Wilde nosil v klopě zelený karafiát. Ten nebyl pochopitelně výsledkem genetické modifikace, Wilde si zelené karafiáty vyráběl tak, že stavěl na noc karafiát s bílým květem do zeleného inkoustu. Ostatně naši květináři právě inkoustem barví růže na modro. Myslím, že se Oscar Wilde královsky bavil tím, jak na ten jeho zelený květ v klopě všichni civí. A dnes by si asi s podobnými pocity kupoval buď černý Moon Dust, nebo modrou růži,“ uvádí v této souvislosti spolupracovník 21. STOLETÍ prof. RNDr. Jaroslav Petr, CSc., který biotechnologii přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze.
Brzy zřejmě půjde měnit i tvar rostlin. Podařilo se totiž identifikovat gen (pojmenovaný MAX3), který je zodpovědný za větvení kmene. Jeho úpravou zřejmě půjde dosáhnout bohatě se větvících keřů a stromů. Zdobnost francouzských parků tak bude dotažena zase o kousek dál.

Světélkující tetování
Úprava barev se provádí i u živočichů, kterým přisuzujeme významné estetické kvality. Největší popularitu si v tomto ohledu vydobyl gen pocházející původně z medúzy Aequorea victoria. Tento gen je totiž zodpovědný za syntézu fluoreskujícího proteinu, a po jeho vnesením do buněk pokožky začne i nositel genu světélkovat. Takto upravená akvarijní zebřička zvaná GloFish, která vznikla v laboratořích Národní thajwanské university, vítězně dobývá americký trh a velký zájem o ní mají i akvaristé v řadě jiných zemí.
Vědci dokonce již představili i zeleně světélkujícího makaka či králíka (králice Alby, světélkující ovšem jen ve tmě, byla jedním z prvním případů transgenního umění vůbec). Lze proto předpokládat, že o podobnou „úpravu“ začnou mít časem zájem i lidé – půjde o jakousi high-tech variantu tetování či bodypaintingu.
A jak vůbec dosáhnout toho, aby člověk sám světélkoval? „Museli bychom si pořídit příslušný medúzový gen pro zelený fluoreskující protein a vpravit si ho do buněk, jež jsou zodpovědné za tvorbu pokožky (pokud by dotyčnému, jak předpokládám, stačilo zářit jen navenek),“ vysvětluje Jaroslav Petr. „Nejlepší by byl nějaký virus, který má pro tyhle buňky slabost. Tomu bychom „vykuchali“ jeho geny a místo nich podstrčili gen pro protein medúzy. A pak už by stačilo se tím virem jen nakazit tak, aby doputoval až na místo určení, tedy do kůže. Ale mohli bychom to zkusit třeba i s elektroporací, tedy s vnášením genu do buněk pomocí elektrických šoků. Kdybychom gen vpravovali pouze do určitých míst a vytvářeli tak vzor, dosáhlo by se skutečné obdoby tetování.“

Jabloň místo náhrobku?
Ještě revolučnější a kurióznější jsou projekty, které chtějí vytvářet esteticky působivé objekty za použití lidské DNA. Dva britští výtvarníci, George Tremmel a Shiho Fukuhara, přišli s myšlenkou zajistit člověku jakousi obdobu nesmrtelnosti. Nejprve by vybrali určitý úsek DNA, který nekóduje žádný protein a současně je jedinečný pro vybraného člověka. Tento úsek DNA by pak byl po jeho smrti vložen do genomu stromu (projekt původně počítal s jabloní), kde by byl nadále nejen uchováván, ale byl by přítomen dokonce i v plodech. Větvičky, listy či plody takového stromu by pak mohli nosit při sobě pozůstalí podobně, jako mnohé fanynky dodnes nosí lahvičky s DNA mediálních hvězd. To bylo módním hitem již před několika lety, kdy obchodně nadaní genetici začali v  laboratořích „vyrábět“, například z vlasů celebrit, takovéto suvenýry. Projekt jabloní s lidskou DNA byl komentátory posměšně označen za „transgenní náhrobek“, ale popravdě řečeno, stromů není nikdy dost.

Jak se střihá DNA?
Vznik geneticky modifikovaného organismu (GMO) připomíná rozstříhání a slepení filmového pásu. Představte si několik stovek roliček rozprostřených na louku – to je DNA, tedy kyselina deoxyribonukleová, nositelka genetické informace. Biotechnolog vezme jedno z těch desítky tisíc políček a rozstřihne jej. Do prázdné mezery poté vloží gen/políčko filmu z jiného organismu, o němž ví, že rostlině přinese určitou vlastnost, například odolnost vůči hmyzím škůdcům, virovým nebo plísňovým chorobám.
Pokusy s genem pro zeleně fluoreskující protein (GFP) jsou mezi genetickými inženýry oblíbené, protože úspěch se prozradí jasným fluoreskováním organismu, který si gen osvojil. Podobně jako původní vlastník genu pro GFP, medúza Aequorea victoria, svítí i další živočichové, jimž biologové tento gen propůjčili, např. moskyti, octomilky, drobní hlísti, ale i myši, prasata nebo králíci. 

Šperky z vlastní čelisti
Skutečně kuriózní projekt představují šperky vypěstované z kostních buněk. Konkrétně jde o prstýnky, a to dokonce i snubní. Vše by probíhalo zhruba tak, že při trhání zubu moudrosti je zájemci navíc odštípnut malý kousek čelisti. Kostní buňky se následně kultivují na prstencovité struktuře, která se dokáže spolu s  růstem buněk rozpouštět. Surový kostěný kotouč pak dostanou klenotníci, kteří z něj vykouzlí šperk. 

Frankensteinovský mýtus
Velkou překážkou pro šíření biotechnologií obecně představuje technický způsob nazírání na svět, přesvědčení, že přírodní věci jsou nějakým způsobem automaticky „dobré“ a umělé naopak nutně „zlé“. Z hlediska umění, které je ze své podstaty lidským výtvorem, působí podobný pohled zcela absurdně, nicméně umění vyrostlé z genetiky musí samozřejmě překonávat podobné překážky jako jiné biotechnologie. „S každým vědeckofantastickým filmem jsme si vtloukali do hlavy faustovské kázání, že zahrávat si s přírodou znamená koledovat si o ďábelskou pomstu,“ uvádí známý britský popularizátor evoluční biologie Matt Ridley. Předsudky, které vyvolává frankensteinovský mýtus, tak stojí v cestě nejen rozvoji vědeckého poznání, ale také umělecké tvořivosti a lidské fantazii.

Více se dozvíte:
http://www.biojewellery.com

Předchozí článek
Další článek
Související články
Medicína 21.11.2026
Je to jednoduchá rovnice: viry rovná se nemoc. Do jisté míry je to pravda, ale opravdu jen do jisté. Některé z virů zanechaly v našem těle mnohem trvalejší stopu. Přibližně osm procent lidského genomu tvoří pozůstatky dávných retrovirů, které kdysi napadly naše evoluční předky. Většina už dávno nefunguje, část jejich genetické výbavy si ale evoluce […]
Medicína 19.11.2026
Lidé s rakovinou slinivky břišní bojují doslova o každý další den. Nemoc patří k nádorům s nejhorší prognózou. O to intenzivněji se oči lékařů upírají na západ, kde vědci zkoumají léčbu, která by mohla osudy těchto pacientů změnit. Na pokrok i jeho současné limity upozorňují gastroenterologové při příležitosti Světového dne rakoviny slinivky, který letos připadá […]
Problematiku mikroplastů, které pronikají rovněž do našeho organismu a mohou zřejmě přispívat ke zdravotním obtížím, řeší aktuálně řada vědců – mimo jiné i ti z výzkumného centra CEITEC, respektive Vysokého učení technického v Brně, Univerzity Palackého v Olomouci, Mezinárodního klinického výzkumného centra a Mendelovy univerzity v Brně. Těmito badateli byli vyvinuti mikroroboti, určení k odstranění […]
Medicína Zajímavosti 14.11.2026
Spojené státy čelí největší epidemii spalniček za více než třicet let. Jen během posledního týdne přibylo 230 potvrzených případů a celkový letošní počet nakažených překročil 5 400, nemoc si navíc vyžádala nejméně deset lidských životů. Za návratem vysoce nakažlivého viru stojí především klesající proočkovanost populace. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zveřejnilo v […]
Medicína Zajímavosti 13.11.2026
Křupavé, příjemně kyselé a připravené z několika obyčejných surovin. Domácí kysané zelí patří k tradicím, které mají co nabídnout i dnešní kuchyni. Vedle vlákniny a látek obsažených v čerstvé zelenině přináší také produkty mléčného kvašení a v tepelně neošetřené podobě i živé bakterie. Eliška Kováříková z odboru potravinářství Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Víly z fotografií. V jejich existenci uvěřil i slavný spisovatel
enigmaplus.cz
Víly z fotografií. V jejich existenci uvěřil i slavný spisovatel
Vypadaly jako důkaz, že za zahradním plotem skutečně žijí drobné okřídlené bytosti. Pět fotografií z anglické vesnice Cottingley na začátku 20. století poblázní veřejnost a přesvědčí dokonce i Arthura
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Kdo zanechal vlas? Kriminalisté z něj dokážou vyčíst víc, než byste čekali
epochaplus.cz
Kdo zanechal vlas? Kriminalisté z něj dokážou vyčíst víc, než byste čekali
Stačí jediný vlas na polštáři, na oblečení nebo na podlaze a kriminalisté zbystří. Nenápadný kousek lidského těla totiž může prozradit, zda pochází od člověka, nebo zvířete, z jaké části těla se uvolnil a zda prošel chemickým ošetřením. Cesta vlasu z obyčejného smetí mezi důkazy přitom začíná už v 19. století. Někdy vede až k překvapivému
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz