Šneci nepatří jen mezi oblíbené pochoutky Francouzů. Rády si na nich smlsnou i masožravé housenky, které ke své budoucí potravě dokážou být velmi kruté. 
Housenky si obvykle spojujeme s útokem na veškerou zeleninu na našich zahrádkách, ale vždycky tomu tak být nemusí. Na celém světě žije na 150 tisíc druhů motýlů a můr, pouze o 200 z nich je však známo, že jejich housenky patří mezi predátory, kteří dávají přednost hlavně hmyzu. Výjimku představuje housenka nově popsaného druhu můry, s latinským názvem Hyposmocoma molluscivora, z havajského ostrova Maui. Ta je výhradně masožravá a do žádné rostliny se nezakousne, i kdyby měla zemřít hlady. Jako jediná si však pro svou potravu vybírá živočichy se skořápkou nebo ulitou. Na jejím jídelníčku tak hrají hlavní roli hlemýždi, zvláště rodu Tornatellides. Jedinečná strava ale vyžaduje i jedinečnou techniku lovu.
Hedvábná past
Entomologové Daniel Rubinoff a William Haines z Havajské univerzity si na tyto housenky posvítili a v laboratoři jim nejdříve nabídli k snědku rostlinnou stravu, nad níž k jejich překvapení budoucí můry rezolutně „ohrnuli nos“. Když však do blízkosti miniaturních tvorů umístili šneka, začaly se dít divy., velké Zhruba osmimilimetrové housenky upředly, podobně jako pavouci, sítě a svou budoucí potravu jejich vlákny zcela spoutaly. Na vybudování pasti použily vlákno, které je jinak určeno výhradně pro stavbu kokonu.
Když tedy v přírodě takové hladové housence „vběhne“ na větévku nebo na list šnek, neváhá ani okamžik a bleskurychle začne svou kořist hedvábným vláknem opřádat a pevně poutat ke stonku. Past vychytralé housenky tak šnekům zabrání, aby včas „uprchli“ a pádem na zem unikli jisté smrti.
Jakmile housenka hlemýždě vlákny takto spoutá a znehybní ho, svým vlastním pouzdrem se zaklíní proti otvoru v ulitě, vplazí se do ní a doslova zažene šneka „do kouta“ jeho příbytku. Šnek tak nemá žádnou možnost hladovému predátorovi uniknout nebo se před ním schovat. Dravá housenka ho zaživa sežere a zanechá po něm jen prázdnou skořápku. S tím se ale ještě nespokojí a mnohé z housenek navíc, jako trofejemi ozdobí svá pouzdra drobnými úlomky šnečích ulit, údajně kvůli maskování.
Proč jenom ony?
Havajské housenky tak při lovu své potravy využívají podobnou strategii jako amazonští mravenci, o nichž jste se mohli v 21. STOLETÍ dočíst nedávno. Stejně jako oni si i miniaturní housenky můry Hyposmocoma molluscivora, díky promyšlené taktice a důmyslné pasti, mohou troufnout na mnohem větší kořist než jsou samy. Bez rafinovaná lsti by šneci byli zcela nad jejich síly. Otázkou zůstává, proč pouze havajské housenky loví tímto způsobem a proč to nedělají housenky i z jiných končin světa, když všechny mají k dispozici žlázu pro produkci hedvábného vlákna.
Čemu dávají přednost „české“ housenky?
Housenky každoročně na našich zahradách napáchají velké škody. Jak by taky ne, když například housenka běláska zelného (Pieris brassicae) dokáže spořádat až jedenáctinásobek své váhy a pochutnává si hlavně na květáku nebo na bílém zelí. Podobně to dělají i další její příbuzní – housenky běláska řepového (Pieris rapae) nebo běláska řepkového (Pieris napi), který je u nás z čeledi běláskovitých nejvíce rozšířen.
Takový otakárek fenyklový (Papilio machaon) pro změnu dává přednost miříkovitým rostlinám, třeba mrkvi. Zavíječ kukuřičný a jeho housenky pak představují katastrofu pro pole s kukuřicí. Pokud jsou jabloně nebo hrušně obalené pavučinovým předivem, znamená to, že se na ovocných stromech usadily housenky předivky jabloňové (Yponomeuta malinellus).
