Je nejspíš jen málo čtenářů, kteří by nikdy nevyužili železnici. Ta stále představuje nejefektivnější způsob pozemní přepravy osob i nákladu. Co ještě o železniční dopravě nevíme? Víte například co je to „mrtvý muž“?
Aerodynamický tvar – zajišťuje optimální proudění vzduchu kolem lokomotiv a vagónů. Zvlášť důležitý je u moderních vysokorychlostních vlaků – TGV, TEE expres, ICE, Eurostar, Šiskansen (viz), Pendolino (jezdí i u nás) atd.
B0´B0´ – příklad označení uspořádání dvojkolí lokomotivy. „B“ označuje hnací dvojkolí v jednom společném rámu, „0“ (nula) znamená, že každé dvojkolí má samostatný pohon. Apostrofem se vyjadřuje, že příslušná skupina dvojkolí je otočná, případně výkyvná.
Cestující – poprvé se svezli v prvnímu parnímu vlaku, který postavil anglický inženýr George Stephenson roku 1825. Přepravil 450 cestujících na 13 km dlouhé trati mezi Stocktonem a Darlingtonem. „Uháněl“ rychlostí 24 km/hod. V počátcích bývaly tzv. 1. třídy s polštářovými sedadly, zatímco cestující 3. třídy stáli na dřevěných neodpružených otevřených vagonech bez ochrany před počasím a sazemi.
Četa lokomotivní – posádka lokomotivy určená k obsluze stroje. Je většinou jednočlenná (jen strojvedoucí) či dvoučlenná (strojvedoucí a pomocník).
Depo – servis pro lokomotivy. Základním úkolem je zajišťovat perfektní technický stav hnacích vozidel (lokomotiv aj.)
Elektrická lokomotiva –odebírá energii buď z nadzemní troleje pomocí kloubového sběrače (pantografu) nebo „přízemním“ způsobem z napájecí lišty či z třetí přídavné kolejnice, umístěné buď mezi oběma kolejnicemi či vedle nich. Jedna elektrická lokomotiva nahradí svým výkonem tři parní.
Fantom – falešné (fantomové) světlo, které vzniká v návěstní svítilně odrazem světla, například při dopadu slunečních paprsků pod určitým úhlem. Ozářené návěstidlo se odraženými paprsky falešně rozsvítí, což je nebezpečné u tzv. povolujících návěstí (povolují vjezd do stanice aj.). Vzniku fantomu se dá zabránit vhodnou konstrukcí návěstidla.
Grafikon železniční dopravy (GVD) – souhrn jízdních řádů a pomůcek, ze kterého vychází práce všech železničních složek, jejichž činnost souvisí s vlakovou dopravou.
Hmotnost na nápravu – podíl hmotnosti vozidla připadající na jedno dvojkolí (nápravu). Je hlavním kritériem způsobilosti vozidla k provozu na konkrétní železniční trati.
Charakter pohonu –předchůdkyní elektrické lokomotivy (viz) byla parní (viz). Roku 1887 vyjel po kolejích v Německu první vozík (konstruktér G. Daimler) poháněný benzínovým motorem. Stal se pradědečkem motorových lokomotiv, kde hnací jednotkou je Dieselův naftový motor. Moderní supervlaky jsou poháněny buď spalovacími dieselovými nebo elektrickými motory.
Impregnace –napuštění dřevěných pražců vhodnými tekutými látkami, aby se prodloužila životnost. Často se využívá kamenouhelný dehtový olej. Impregnace je nutnou podmínkou užití vlhkých či syrových pražců, které dříve převažovaly. Na důležitých tratích je začaly nahrazovat pražce betonové.
Jízda vlaku – řídí se hlavními návěstidly (semafory). Ukazuje-li návěstidlo „Stůj!“, musí vlak zastavit čelem před návěstidlem. Na přítomnost hlavních návěstidel upozorňují tzv. předzvěsti, umístěné v brzdné vzdálenosti před hlavním návěstidlem.
Kotel – součást parní lokomotivy, ve které se vyrábí pára – část tepla uvolněného při hoření paliva je předána vodě. Část této energie se spotřebuje k ohřátí vody, část k následné přeměně skupenství z vody na páru (výparné teplo).
Lokomotiva – hnací (tažné) vozidlo. Může být elektrická (viz), motorová či parní(viz). Vůbec první se objevila roku 1803. Jediný exemplář sestrojil pro uhelné doly a železárny Coalbrookdale Ironworks v anglickém Shropshine britský inženýr Richard Trevithick. Jeho stroj ze železa a dřeva měřil na délku 4,5 m a dosahoval rychlosti 5 km/hod.
Maglev – (podle magnetická levitace = vznášení) – pojmenování pro vlak budoucnosti. Nehlučně sviští nad kolejemi, kterých se však nedotýká, rychlostí až 500 km/hod. Princip: Magnetická pole z elektrických cívek podél trati střídavě odpuzují a přitahují podobné cívky umístěné uvnitř vlaku.
Nádraží – v počátcích železnice se podobalo občanským domům. Poté se většinou přestěhovalo do středu velkých měst a dostalo prostorné nádražní budovy. Nejvýše položeným nádražím na světě je Ticlio (Peru) 4 680 m.n.m. Největší čekárnu, pro 14 000 lidí, má nové nádraží v Pekingu.
Orient expres – legendární vlakový spoj, který se poprvé vydal na cestu z pařížského Východního nádraží 5. 7. 1883. Spojoval Francii s Německem, Rakouskem a tureckým Istanbulem. Provoz původního Orient expresu skončil roku 1977. Od té doby občas jezdí mezi Londýnem a Benátkami nostalgický VENICE SIMPLON – ORIENT EXPRES (VSOB), sestavený z historických vozů. Mívá delší (až dvoudenní) zastávku také v Praze.
Parní lokomotiva – po dlouhou dobu představovala jediný typ tažného vozidla na železnici. Uhlí ze zadního zásobníku (tendru), kde je i voda, přehazuje pomocník strojvedoucího (do r. 1955 u nás zvaný topič) ručně lopatou na topeniště. Tam se voda ohřívá v tlakovém parním kotli (viz). Vzniklá horká pára se pod tlakem žene do válců, kde přes písty a ojnice pohání velká hnací kola podvozku.
Rozchod kolejí – vzdálenost mezi dvěma kolejnicemi. Ve většině zemí světa je 1435 mm, ale např. v Rusku i některých jiných zemích je to 1535 mm (širokorozchodná trať). Setkat se můžeme i s regionálními tratěmi, tzv. úzkokolejkami, o rozchodu 650 mm.
Řízení lokomotiv – za ně má od prvopočátků železnice hlavní odpovědnost strojvedoucí (viz). Na parní lokomotivě je kabina nevhodně umístěna vzadu, což dost znemožňovalo výhled. V moderní elektrické lokomotivě sedí strojvedoucí v uzavřené kabině s volantem a řídícími pákami, širokými. U vysokorychlostních vlaků má strojvedoucí ve své kabině přehledně uspořádanou přístrojovou desku se snadno dosažitelnými ovladači a s výstražnou signalizací. Telefonicky se může kdykoli spojit s řídícím centrem provozu. Při každé neobvyklé události (např. nevolnost obsluhy) uvolní nohy z řídících pedálů, což způsobí automatické vypnutí pohonu a vlak se samočinně zastaví (sami železničáři této situaci říkají „mrtvý muž“). Počítačově řízená signalizace dokáže automaticky zpomalit blížící se vlak, aniž strojvůdce musí nějak zasahovat. Moderní vlaky však už mohou jezdit i bez strojvedoucího.
Strojvedoucí (strojvůdce) – řidič tažného železničního vozidla. Při jízdě osobního vlaku odpovídá za bezpečnost cestujících. Samozřejmostí je technická znalost stroje.
Šiskansen – japonský vysokorychlostní vlak. Roku 1958 tamější vláda schválila výstavbu trati Tokaido Shikansen (Nová trať) – výhradně pro osobní přepravu. První japonský Šiskansen na trase z metropole Tokia do průmyslové Osaky ( 10 zastávek) vyjel 1. 10. 1964. Dosahoval cestovní rychlosti 240 km/hod a zahájil tradici supervlaků celosvětově označovaných jako Střela.
Tunel – inženýrská stavba sloužící i potřebám dopravy v kopcovitém terénu. Pro železnici má zvláštní význam Eurotunel pod průlivem La Manche. Tento nejdelší podmořský tunel na světě je dlouhý 50 km, přičemž 38 km vede pod mořským dnem (hloubka přes 40 m). Začal se razit z obou stran v prosinci 1987. K proražení dvou železničních tunelů došlo 22. 5. a 28. 6. 1991. Eurotunel slavnostně zahájil provoz 6. 5. 1994. Trasa vede mezi francouzským Calais a britským Doverem a elektrické lokomotivy Le Shuttle (výkon 5 500 kW), táhnoucí speciální vagóny, jezdí rychlostí 160 km/hod. Elektrifikovaný Eurostar spojující Londýn s Paříží a Bruselem může dosáhnout rychlosti až 300 km/hod.
Úpravčí trati –technický vedoucí pracovní čety (mistr trati), který řídí její práci a odpovídá ze její bezpečnost.
Vagon – kolejové vozidlo bez vlastního pohonu. Osobní vagony se zprvu podobaly kočárům a dostavníkům. Postupně se objevily vozy spací a jídelní. Panovníci a prezidenti si oblíbili dvorní a salónní vagony. Dnešní osobní vagon má délku 23 – 27 m a hmotnost 30 – 45 tun. Nákladní vagony se mj. dělí na uhelné (bez střechy), kontejnerové, plošinové (přeprava aut), poštovní, cisterny aj.
Zabezpečovací zařízení – veškeré prostředky a zařízení, které zajišťují bezpečnost provozu na železnici. Jsou ruční (někde ještě stahování závor), poloautomatická či automatická. Například ve stanici musí zabránit vypravení dvou vlakových souprav proti sobě. Úzce souvisí i s kontrolou činnosti strojvedoucího (viz).
Železniční stanice – areál, umožňující svým vybavením křižování a předjíždění vlaků, jejich rozpuštění a sestavení, odbavení cestujících, zavazadel, spěšnin… Dělí se na osobní, nákladové, smíšené. Obvod stanice je ohraničen vjezdovými návěstidly, která stanici takzvaně kryjí, tj. zakazují nebo povolují vjezd vlaků.
Více se dozvíte:
Svět v pohybu – velká encyklopedie dopravy, Euromedia Group a Knižní klub, 2002
Peter Herring, Vlaky a železnice – Slovart 2000
Alexander Petrovický – Dopravný slovník, Alfa Bratislava, 2003
E. Hamilton, The Pictorial Encyclopedia of Railways, Hamlyn, 1998
