Odborníci mají konečně jasno: Muži se od žen liší i jinou stavbou mozku! Současně však dodejme, že to nijak neovlivňuje míru inteligence. Nejnovější výzkumy navíc ukazují, že především na ženách záleží, jak inteligentní bude jejich potomek. Podařilo se již objevit jeden gen inteligence, který se na IQ podílí.
Mozek, který průměrně váží 1200 – 1500 g, i v klidovém stavu spotřebuje až 20 % naší energie. Věda ho kupodivu označuje za zdroj inteligence teprve od 17. století. Ještě déle přetrvávala falešná domněnka, že míra inteligence je přímo úměrná velikosti mozku. Existují totiž i skutečně „hmatatelné“ důkazy, že takové tvrzení je chybné. Zatímco mozek ruského prozaika I. S. Turgeněva vážil 2000 g, francouzský spisovatel Anatol France si vystačil jen s 1017 g.
Co to vlastně je inteligence?
Pojem inteligence ve vztahu k rozumové činnosti poprvé používal anglický učenec Francis Galton (1822 – 1911), bratranec Charlese Darwina. Do psychologie přinesl zcela nové téma, studium individuálních rozdílů schopností.
Dodnes však neexistuje jednoznačná definice, co to inteligence vlastně je. V názoru se liší dokonce i přední světoví psychologové:
J. P. Guilford, dlouholetý prezident Americké psychologické společnosti: „Inteligence je schopnost zpracovávat informace, tedy všechny dojmy, které člověk vnímá“.
Američan David Wechsler:
„Inteligence je vnitřně členitá a zároveň globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím“.
Němec Wiliam Stern:
„Inteligence je všeobecná schopnost individua vědomě orientovat vlastní myšlení na nové požadavky, je to všeobecná duchovní schopnost přizpůsobit se novým životním úkolům a podmínkám“.
Ženy zvládnou více činností
Nejnovější výzkumy ukazují, že muži a ženy mohou mít stejnou inteligenci, ovšem zapojují rozdílné části mozku. Američtí vědci z Kalifornské univerzity tvrdí, že muži preferují tzv. hluboký ponor do jednoho problému. Většinou totiž využívají šedou hmotu mozkovou, tvořenou nervovými buňkami, které rozhodujícím způsobem zajišťují myšlení. Této hmoty mají v průměru šestkrát víc než ženy. Ty naopak zvládnou více úkolů najednou díky tomu, že zaměstnávají převážně hmotu bílou, což je tkáň vyplňující prostor mezi nervovými buňkami, neurony. Tak lépe vyhodnocují a dávají do souvislostí získané informace, což se projevuje například jazykovými schopnostmi.
Až v roce 2000 se podařilo nalézt centrum inteligence, jímž je kůra čelního mozkového laloku. Právě tam se totiž při řešení náročných myšlenkových úloh nejvýrazněji zvyšoval průtok krve.
Letos vědci definitivně konstatovali, že obě pohlaví dosahují stejného IQ, ale pokud jde o uspořádání uvnitř hlavy, každé z nich zapojuje jiné mozkové oblasti. U mužů jsou centra rozumových schopností rozprostřena na více místech.
Jen jeden gen nestačí
Míra inteligence je geneticky podmíněna, asi ze sedmdesáti procent se dědí z generace na generaci. Navíc je namnoze závislá i na lidské rase.
Prestižní vědecké časopisy Science a Nature v roce 2001 zveřejnily závěry výzkumu lidského geonomu: Soubor všech dědičných informací o člověku je uložen v pouhých 25 – 30 000 genech (předtím se odhad pohyboval kolem 100 tisíc). Díky perfektnímu vybavení objevují badatelé í stále nové geny, často však poté pátrají, čemu vůbec vlastně slouží.
Jasněji mají odborníci pokud jde o možný gen inteligence díky vědeckému výzkumu Psychiatrického institutu v Londýně. Tým vedený americkým genetikem Robertem Plominem vybral padesát dětí, které při náročných testech prokázaly inteligenční kvocient (IQ) 160 či více (průměr je 100).
Poté výzkumníci porovnali malou, technicky zvládnutelnou část DNA (deoxyribonukleové kyseliny, která nese dědičné vlastnosti) těchto dětí s DNA zcela běžných chlapců a děvčat. Při vyhodnocování výsledků si všimli, že určitá varianta jednoho genu se u dětí s velmi vysokou inteligencí objevuje dvakrát častěji než u ostatních. Vyslovili proto hypotézu, že právě onen gen je spojen s přenosem vysoké inteligence. Domněnku však musí potvrdit další bádání.
Odkud přichází IQ?
Ovšem již dnes je jasné, že nalezený gen rozhodně nemůže odpovídat za celou lidskou inteligenci. I mezi zkoumanými padesáti nesmírně inteligentními dětmi měla pouze polovina variantu genu, vědci spojovanou s vysokou inteligencí. Zbývající děti byly chytré i bez ní.
Co z toho plyne? Matematické výpočty ukazují, že nalezený gen může ovlivnit jen cca čtyři body IQ jednotlivce. Převážná většina inteligence tedy pochází odjinud. Ale odkud? Podle nejnovějších názorů expertů může existovat padesát, snad i více, neznámých genů, které nějakým způsobem přenos inteligence ovlivňují. I vysoce inteligentní člověk přitom nemusí mít všechny, ale jen některé z nich.
O inteligenci lidstva rozhodují matky!
Velkou roli hraje vzdělávání, životní zkušenosti a výchova. Inteligence se totiž dá od dětského věku rozvíjet. Jinak i dítě, které se po narození projevuje jako velmi inteligentní, může tento potenciál ztrácet, když rodiče výchovu zanedbají.
Není náhodné, že odborníci doporučují na dítě již odmalička mluvit, zpívat mu, postupně ho vést k abstraktnímu myšlení.
Nejen tady hrají asi nejdůležitější roli ženy, především matky. „Budoucnost lidstva spočívá v rukou žen nebo je alespoň skryta v ženských chromozómech X. V nich se totiž shromažďuje obzvlášť mnoho genů, které jsou odpovědné za lidskou inteligenci,“ tvrdí prof. Horst Hameister, genetik na univerzitě v jihoněmeckém Ulmu. „Tyto geny tvoří asi 16 procent známých dědičných informací ovlivňujících naši duševní schopnost“, dodává.
Jde o vysokou koncentraci, neboť tyto chromozómy tvoří pouhých pět procent dědičné masy. Podle prof. Hameistera se tak lidstvo stává čím dál inteligentnější: „Ženy dávají přednost inteligentním partnerům, kteří ale schopnosti v chromozómech X předávají jen dcerám“
Muži jsou jako pávi…
Inteligenci mužů prof. Hameister přirovnává k pestrobarevnému ocasu páva. Stejně jako ve světě zvířat je i u mužů obvyklé vystavovat na odiv zvláštní schopnosti. Inteligence však nejen zvyšuje atraktivitu mužů u žen, ale dává jim i možnost se lépe prosadit v každodenním životě. Muži přitom nesou podle vědce tíhu evoluce, neboť jsou vybaveni jen jedním chromozómem X. Doplňující pohlavní chromozóm Y neobsahuje žádné geny, které by povznášely ducha. Géniové se prý častěji vyskytují mezi muži, ty však současně ohrožuje nebezpečí menšího nadání. Například maturity skládá více dívek než chlapců. Prof. Hameister přitom rozptyluje i předsudek, že krásné ženy nemohou být zároveň chytré.
Kam patříme?
Inteligence však není jednotný pojem. Převažuje dělení na abstraktní, praktickou, sociální a emoční inteligenci.
Abstraktní lze měřit testy IQ a charakterizuje se jako schopnost řešit dobře definované akademické problémy s jednoznačnou odpovědí.
Protipólem je praktická inteligence, související se schopností řešit problémy každodenního života. Tady řešení nebývá jednoznačné a zpravidla existuje několik alternativních způsobů.
Sociální inteligence se týká dovednosti pohybovat se v prostředí, tedy řídit lidi, umět s nimi jednat a manipulovat. Důležité je umět předvídat chování druhých, pohotově reagovat na jejich podněty. Konkrétním ukazatelem sociální inteligence je mj. počet přátel, zastávané společenské funkce, osobní korespondence apod.
IQ ztrácí svou moc, vítězí EQ!
Hitem 21. století se stává emoční inteligence rámcově vyjadřovaná emočním kvocientem (EQ). Tou se zabývá nejnovější vědní obor, který zahrnuje mj. vědy psychologické, neurologické, bilologické…Zejména jde o schopnosti konkrétní osoby rozpoznávat vlastní emoce, uvědomovat si je právě v okamžiku, kdy nastanou, zvládat je, motivovat svoje jednání, vcítit se do jiných lidí, rozeznávat jejich emoce (empatie) a zvládat mezilidské vztahy. Tyto schopnosti jsou společným jmenovatelem lidí sociálně úspěšných, lidí vynikajících v podnikání, politice, odborech i jinde, kde je hlavní setkávání a vzájemná interakce lidí.
Odborníci zdůrazňují, že emoční inteligence není závislá na IQ a velmi podstatně ovlivňuje úspěšnost jedince v rodině, na pracovišti, v sociálních a intimních vztazích. Názorným smutným příkladem jsou lidé, kteří sice mají vysoké rozumové IQ, avšak připomínají trosečníky na pustém ostrově v oceánu praktického života. Tam se naopak jiní, třeba s mnohem s nižším IQ, pohybují jak ryba ve vodě! Vznikají tak čtyři rámcové skupiny osob: nízké EQ a nízké IQ, nízké EQ a vysoké IQ, vysoké EQ a nízké IQ, vysoké EQ a vysoké IQ. Kam se řadíte vy? V každém případě platí, že klasická rozumová inteligence není sice zárukou mezilidského úspěchu, ale ani jeho brzdou.
Více se dozvíte
I. Ruisel: Základy psychologie inteligence. Portál, Praha 2000
http://www.bbc.co.uk/print/science/hottopics/intelligence/print.shtml
http://www.ssp.wz.cz/Texty/inteligence.html.
http://www.regenerace.net/Archiv
http://ostrava.mensa.cz/inteligence.htm
Co jsou inteligenční testy?
Měření inteligence pomocí testů poprvé použil francouzský psycholog Alfred Binet (1857 – 1911) při vyšetřování duševně zaostalých dětí (1904). Vypracoval soubor 30 různě obtížných úloh zaměřených na měření schopnosti úsudku, porozumění a logického myšlení. Test nechal vyřešit určitému vzorku lidí a výsledky statisticky zpracoval. Vznikla tak stupnice, s jejíž pomocí měřil tzv. mentální věk. Úroveň intelektu pak charakterizoval rozdílem fyzického a mentálního věku.
Němec Wiliam Stern definoval inteligenční kvocient (IQ) jako poměr mentálního a fyzického věku: IQ = 100 x mentální věk/fyzický věk. Jako normu průměrné inteligence zavedl hodnotu 100.
První IQ test, který se stal vzorem pro jiné a v upravené podobě se používá dodnes, vytvořil Američan Lewis M. Terman pod názvem Stanford-Binetův test. Tvořilo ho deset testů; každý z nich byl pro děti jedné věkové kategorie od 3 do 14 let. Vždy obsahoval šest různých úkolů.
Odborníci znají mnoho druhů inteligenčních testů, které se zaměřují na inteligenci jako komplexní schopnost, jindy na verbální, neverbální inteligenci apod. Pro názornost uveďme typy otázek a úkolů, které se mohou vyskytnout ve verbálním inteligenčním testu:
Napište číslo, které by mělo následovat: 1 2 3 4 5 ?;
Na které světové straně vychází slunce?
Podtrhněte slovo nehodící se mezi ostatní: zelený – kulatý – modrý – červený – žlutý.
V současnosti se používá celá řada psychologických testů. IQ se měří jak u dětí, tak u dospělých. Testy lze rozdělit na komplexní (testují různé schopnosti) a částečné. Nelze je však chápat jako absolutně přesné.
Chytré drogy, neškodné povzbuzení
Současnost dost fandí tzv. chytrým drogám (smart drugs). Mají zvýšit mozkovou činnost , protože díky jejich účinku se do mozku dostává více kyslíku.
Neurolog FN Motol v Praze MUDr. Aleš Tomek upřesňuje: „Tzv. chytré drogy jsou látky, které NEPOMÁHAJÍ zvýšit inteligenci, mohou ovšem pomoci lépe zvládnout složité řešení problémů. Z pohledu neurologa mohu říci, že tyto látky pomáhají zlepšit aktivitu nervových buněk ( neuronů) tak, aby lépe fungovaly.“
Odhlédneme-li od nebezpečných drog (pervitin apod.) a farmak (nootropika, kognitiva, stimulantia) lze se běžně setkat s neškodnými povzbuzujícími látkami. Mezi ně patří vitaminy A, C, E, které působí jako antioxidanty. Nervový systém příznivě ovlivňuje mj. i vitamin B, ženšen, kofein (v přiměřeném množství). Pro stavbu neuropřenašečů v mozku jsou nezbytné aminokyseliny. Krátkodobé zapamatování vylepšuje cholin a lecitin, na zlepšení paměti, rychlost úsudků a čilost se osvědčuje ginkgo biloba. Záhady zůstávají kolem účinků určitých bylin.
