Domů     Příroda
Krvelační mravenci neznají slitování!
21.stoleti 21.7.2005

Některé druhy jihoamerických mravenců používají při lovení hmyzu velmi neobvyklé techniky, které v živočišné říši nemají obdoby. Někdy své oběti doslova „natahují na skřipec“. Potvrzují to nejnovější výzkumy francouzských vědců.Některé druhy jihoamerických mravenců používají při lovení hmyzu velmi neobvyklé techniky, které v živočišné říši nemají obdoby. Někdy své oběti doslova „natahují na skřipec“. Potvrzují to nejnovější výzkumy francouzských vědců.

Stromoví mravenci druhu Allomerus decemarticulatus žijí v pralesích severní Amazonie, a to pouze na jediné rostlině, která se nazývá Hirtella physophora. Už tato skutečnost upoutala pozornost vědců z univerzity ve francouzském Toulouse. Při pozorování neobvyklého živočišného druhu je brzy čekalo daleko větší překvapení.

Jak se staví mučidla?
Zmiňovaní mravenci totiž budují důmyslné pasti, do nichž svou kořist lapí jako středověkého provinilce do mučicích nástrojů. Na povrchu své hostitelské rostliny upletou z jejích vláken jakousi uzavřenou komůrku. Celou stavbu zpevní plísní, kterou, jak vědci ke svému úžasu zjistili, si amazonští mravenci ve svých koloniích sami s rozmyslem pěstují, aby ji později mohli použít právě ke konstrukci pastí. Stromy, v nichž mravenci nebydlí, takovou plíseň nikdy nevytvoří.
Po celém obvodu komůrky pak mazaní tvorové provrtají desítky nepatrných dírek, kterými tak akorát prostrčí hlavu. Když je past hotová, ukryjí se v ní stovky mravenců a čekají na kořist – s hlavou u otvorů a s rozevřenými kusadly.

Pomalá smrt na skřipci
Hmyz snadno podlehne dojmu, že usedá přímo na rostlinu. Ve chvíli, kdy se ocitne na nebezpečné ploše, zaútočí na něj krvelační mravenci. Svými kusadly zachytí nešťastnou oběť za končetiny, tykadla nebo křídla, jež proklouznou otvory v pasti, a roztahují ji po celé ploše komůrky, jako na středověkém skřipci. Jakmile je kořist bezbranná, z úkrytu se vyrojí hordy mravenců, kteří do ní začnou intenzivně bodat a kousat, dokud není úplně paralyzovaná. U menšího hmyzu přichází smrt brzy, u většího může pomalé mučení trvat až dvanáct hodin. Mravenci kořist do svého hnízda přenesou, až když je mrtvá, nebo zcela nehybná. Tam ji také naporcují na kousky a hostina může začít.
 
Troufnou si i na „mamuty“!
Vychytralí mravenci si díky svým stavitelským dovednostem mohou troufnout na kdejakého „mamuta“ z hmyzí říše. „Uloví téměř všechno, co se k pasti přiblíží, a uchvátí, co mohou – končetiny, tykadla, prostě cokoli,“ říká doktor Jérôme Orivel, který se výzkumu amazonských mravenců zúčastnil. Stačí, pokud má potencionální oběť končetiny natolik úzké, aby propadly smrtonosným otvorem v komůrce. Výjimkou tak nebývají například nejrůznější kobylky, které v mravenčí nástraze končí velmi často. Na housenky, jež jsou mnohem tlustší a nemají na svém těle nic, za co by je bylo možné dobře zachytit, si však musejí mravenci nechat zajít chuť a vyřadit je ze svého jídelníčku.
Tak neuvěřitelná spolupráce mezi jedinci určitého druhu mravenců doposud nebyla nikde jinde zkoumána a vědecky popsána. Stejně tak je pozoruhodný a zcela ojedinělý kolektivní podíl těchto mravenců na tvorbě pasti určené pro získání potravy.

Mravenčí závislost na sladkém
V našich podmínkách se mravenci živí převážně hmyzem a jinými drobnými živočichy, mají rádi sladkou šťávu zralých plodů nebo medovici, kterou vylučují mšice. Mravenci si proto nepatrné tvorečky patřičně předcházejí, úzkostlivě o ně pečují, přenášejí je z jedné rostliny na druhou, a přes zimu je dokonce schovávají v útrobách svých mravenišť. Podobně se dokážou starat i o některé housenky, které rovněž ze svých žláz produkují neobvyklou, nasládlou tekutinu, jež na mravence mocně působí, a vykrmují je na úkor královny i larev. Pokud ale housence přísun potravy nestačí, neváhá zhltnout ani svého hostitele.

Předchozí článek
Související články
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul oxidu uhličitého než v roce 1750. A jak se oxid uhličitý hromadí v atmosféře, zachycuje stále více tepla, což […]
Ostrov Morgan Island, nacházející se u pobřeží Jižní Karolíny, nedostatkem turistického zájmu netrpí. Krouží kolem něj řada vyhlídkových lodí, žádný člen jejich posádky však na ostrov, posetý vzrostlými duby a hustými křovinami a disponující písečnými plážemi, vstoupit nesmí. Jeho obyvateli jsou totiž opice. Jasně viditelné cedule lidem vstup na ostrov zakazují. Obývají jej totiž makakové […]
Šimpanzi bonobo mají pověst mírumilovného druhu, který se snaží konfliktům co nejvíce vyhýbat, a když už k nim dojde, řeší je sexem. Závěry nové studie však ukazují, že bonobové moc dobře vědí, co to je agresivita, a že se v tomto ohledu mnohdy chovají hůře než jejich bratranci šimpanzi učenliví. Na počátku 20. století si […]
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší planetě známe. Nové výzkumy však ukazují, že nejen on je teoreticky schopen vytvářet živé organismy. Podle čerstvé studie by na jiných světech mohly fungovat […]
Nejlepší přítel člověka? Pes, chtělo by se říct. Ale existují živočichové, které mají náš druh ještě raději než čtyřnozí chlupáči. Takovým je třeba veš… Na naší evoluční cestě od prvních primátů podobným opicím přes australopitheky až po moderní lidi s s vysoce vyspělým mozkem nám dělal společnost mimořádně věrný společník: Pediculus humanus, jinak známý jako […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz