Čelákovické „pohřebiště upírů“ vstoupilo do obecného povědomí před více než 30 lety. Jak se traduje, v 10. – 11. století tu prý pohřbívali obávané mrtvé, a aby jim zabránili vstávat z hrobů, sekali jim hlavy a poutali ruce. Dnes se však mezi odborníky prosazuje názor, že to mohlo být i úplně jinak.
Podivné hroby
V roce 1966 bylo při záchranném výzkumu na pozemku jednoho z domů v Majakovského ulici v Čelákovicích odkryto 11 hrobů s pozůstatky 14 mrtvých. Až na jediný případ, kdy nebylo možné určit pohlaví, patřily všechny nalezené kostry mužům. Tři mrtví měli oddělenu lebku, jeden pravou nohu – levou měl přitom silně ohnutou v koleni, jako by původně byla svázaná. Několik jedinců bylo patrně pohřbeno se spoutanýma rukama, někteří mrtví leželi na břiše a v jednom z hrobů, bohužel silně porušeném, se našel zbytek záhadného kůlu z borového dřeva. Jinak nebylo v hrobech nic, s výjimkou pěti železných přezek.
Výzkum prováděl Jaroslav Špaček z Městského muzea v Čelákovicích, který jako první vyslovil domněnku, že se jedná o hřbitov, kam byli ukládáni výhradně obávání mrtví. Hroby datoval do mladohradištního období, tedy do 10., nanejvýš první poloviny 11. století. K tomu mu posloužily zmíněné přezky a také jeho osobní přesvědčení, že „upírský“ hřbitov mohl jen stěží existovat delší dobu poblíž tak významného centra šíření křesťanství, jakým byla nedaleká Stará Boleslav. Své závěry Jaroslav Špaček uveřejnil v roce 1971 a dlouhá léta je nikdo nezpochybnil.
Co si počít s upíry?
Mrtví, považovaní za nebezpečné, bývali v minulosti často nejrůznějším způsobem „zneškodňováni“. Pohřbívali je na břiše, se svázanými končetinami, oddělenou lebkou nebo jen spodní čelistí, případně s oddělenýma nohama. Obávaný mrtvý mohl být zatížen kamenem, probodnut kůlem, přibit hřeby nebo mu mohla být ucpána ústa hlínou. Za účinné protivampyrické opatření se v té době považovalo i připevnění zámku na palce mrtvého. To vše mělo zabránit jeho nežádoucímu návratu mezi živé. Podobné praktiky se prováděly až do novověku, jak dosvědčují písemné prameny i archeologické nálezy. Všechny pohřby s takovými „protiupírskými“ zásahy se však našly na běžných pohřebištích a ne na izolovaných „upírských hřbitovech“ – ten čelákovický by byl jediný v Evropě.
Někteří obávaní mrtví byli pochováni dokonce přímo v kostele. Pod podlahou kostela Nejsvětější Trojice v Písku byl takto nalezen nebožtík s vyvrácenou lebkou a zčásti vytrhanými zuby, pohřbený asi v polovině 18. století, možná i dříve. Z téže doby pochází nález z kaple prostějovského kostela – mrtvý s oddělenou hlavou a velkým kamenem na nohou. Víra v nebezpečné mrtvé tedy byla zjevně tolerována i v církevních kruzích a tvrzení, že čelákovičtí „upíři“ musí pocházet z doby před rozšířením křesťanství, je proto obtížně udržitelné. Nabízí se však otázka, zda to vůbec byli „upíři“.
Popravy a mrchoviště
O nový pohled na čelákovický nález se nedávno pokusila archeoložka Pavlína Mašková, když upozornila na skutečnost, že podobné nepietní pohřby pocházejí i z okolí popravišť. Při výzkumu šibenice ve švýcarském Emmenbrücke se našlo 45 koster, ležících v roztodivných polohách, se svázanýma rukama nebo bez lebek – mohli být i čelákovičtí „upíři“ ve skutečnosti popravenci? Zajímavou indicii nabízí samo místo nálezu, nazývané nejméně od 18. století „Mrchovláčka“. Snad proto, že se na zdejším obecním poli občas vyorávaly staré kosti. Zvláštní název však může souviset i s existencí popraviště, kde se obvykle také pálily či odhazovaly zvířecí mršiny. Existoval však v Čelákovicích hrdelní soud? Podle písemných pramenů ano, není však známo od kdy. Na začátku 18. století stávala šibenice na vrchu Šibeňáku, 1,5 kilometru od „pohřebiště upírů“. Ve starší době však mohla být i jinde; k podobnému stěhování popravišť občas z různých důvodů docházelo.
Jaroslav Špaček datoval pohřebiště do 10. – 11. století také podle typu nalezených přezek. Dnes jsou však podobné přezky známy i z mladších období, a tak zůstává otázka doby vzniku čelákovického pohřebiště zcela otevřená. Podle Pavlíny Maškové je však takřka jisté, že nepatřilo raně středověkým „upírům“, ale spíše popravencům z 15. – 17. století. Znamená to definitivní konec upírů? V Čelákovicích možná ano. V Čechách rozhodně nikoliv.
Více se dozvíte:
J. Špaček: Slovanské pohřebiště s projevy vampyrismu z Čelákovic. Časopis Národního muzea 140 – Historické muzeum, Praha 1971.
P. Mašková: K otázce interpretace kostrového pohřebiště „s projevy vampyrismu“ v Čelákovících. Studia mediaevalia Pragensia 5, Praha 2005.
http://www.rozhlas.cz/planetarium
Další nálezy obávaných mrtvých
(nejzajímavější případy)
– Praha – raně středověký pohřeb staré ženy s oddělenou lebkou z pohřebiště za Jízdárnou Pražského hradu.
– Lochenice – kostra ženy, ležící na břiše, přibitá železnými hřeby k prknu na dně hrobu.
– Vraclav – kostra s oddělenou hlavou a dřevěným kolíkem v hrudi, dva mrtví v poloze na břiše, 11. století.
– Volyně – kostry se zámky, původně snad na palcích rukou, nalezené na zdejší tvrzi.
– Žatec – pohřeb z 12. století, jeden mrtvý s oddělenou hlavou, druhý se dřevem a hřebem v hrudi.
Nálezy z našich popravišť
§ 1876 – „Na stínadlech“ v Kopidlně narazili při hloubení základů domu na lidské kostry s lebkami uloženými mezi nohama.
§ 1994-1996 – záchranný archeologický výzkum popraviště „Na šibenici“ u Vodňan odkryl pozůstatky šesti popravených – jednu celou kostru, z dalších pak části nebo jen lebky.
§ 2002-2003 – výzkum šibenice v Bečově nad Teplou, kde se našlo jen několik fragmentů lidských kostí přibližně 4-5 jedinců různého stáří a pohlaví.
