První jednobuněčné řasy se objevily na naší planetě před 3,2 miliardami let. Mnohobuněčné se objevily až o 1,8 miliard let později. Řas je dodnes popsáno na 50 000 druhů, od miniaturních o velikosti 10 mikrometrů až po obrovité stošedesátimetrové chaluhy.
Řasy byly na Zemi vůbec prvními organismy, které byly schopny fotosyntézy. Jejich schopnost vytvářet kyslík je obrovská a více než 50% kyslíku v atmosféře produkují právě řasy. Řasy patří do podříše nižších rostlin, nemají stonek, semena, listy ani kořeny. V posledních letech se řasy stávají cílem výzkumu potravinářů jako perspektivní zdroj potravy. V mnohých, zejména orientálních kuchyních jsou však využívány k obohacení jídelníčku již po celá staletí.
Rostou jako z vody
V mořích se řasy vyskytují maximálně do hloubky 50 m, protože jsou závislé na světle a fotosyntéze. Metabolické pochody u řas probíhají zpravidla v jedné buňce. Při fotosyntéze za pomoci světla přeměňují vodu, kyslík, dusík, oxid uhličitý a minerální látky na bílkoviny, cukry apod. Produkují tak obrovská množství biomasy, bez které by zanikl mořský život. Jsou rovněž nezbytnou složkou potravy pro stovky druhů mořských živočichů. Jde o nejjednodušší rostlinné organismy, předchůdce vyšších suchozemských rostlin. Dosahují často velmi rychlých přírůstků, některé druhy narostou i o 15 metrů ročně.
Řasy jako potrava i lék
Je známo, že mořské řasy jsou obrovskou zásobárnou minerálních látek a vitamínů, obsahují jich až 15x více než zelenina. Bohaté jsou především na jód, zinek, hořčík, železo, chrom a sodík. Mořské řasy a výtažky z nich se používají například v Číně, či Japonsku od pradávna jako součást potravy, ale i jako léky proti vředům, nádorům a látka algin, extrahovaná z řas, se používá jako projímadlo. Preventivně působí řasy i proti celé řadě civilizačních chorob, jako vysokému krevnímu tlaku, arterioskleróze, alergiím, nervovým poruchám či revmatismu. Jejich příznivé účinky byly zjištěny i ve vázání volných radikálů – antioxidanty.
Chaluhy jako hnojivo
Evolučně nejpokročilejší skupinu řas představují jejich hnědé vývojové větve, chaluhy. Vyznačují se mnohobuněčnou stélkou, ve které dokážou hromadit značné množství jódu. Rozmnožují se vegetativně (dělením stélky), nepohlavně zoospórami či pohlavně. U většiny chaluh dochází ke střídání nepohlavní a pohlavní generace. Poměrně řídce se vyskytují v otevřených mořích, většina jich osidluje pobřežní pásma, kde žijí většinou pevně přichyceny k podkladu. Pro své vlastnosti, snadnou dostupnost a obrovské objemy biomasy se odpradávna používaly jako palivo či hnojivo, jako surovina k výrobě potaše, sody a jódu.
Jadran ohrožuje invaze chaluh
Nejde o chaluhu, která by byla agresivní vůči člověku, ale o nebezpečnou tropickou vodní rostlinu Caulerpa racemosa, která je nebezpečná především pro přírodní prostředí. Dokáže se totiž neuvěřitelně rychle šířit a její porosty velmi rychle překrývají původní mořské organismy, které opak následně hynou nedostatkem kyslíku. Tím se mění podmínky života na mořském dně, jeho mikroklima, a ubývá rozmanitosti vodních živočichů, závislých na stávajícím potravním řetězci. Ve Středozemním moři, kam pravděpodobně připutovala Suezským průplavem z Rudého moře, se chaluha objevila poprvé už před 70 lety. Na Jadranu se objevila poprvé před pěti lety a dnes už je její výskyt zaznamenán podél celého jadranského pobřeží. Vzhledem k tomu, že by masivní rozšíření chaluhy mohlo znamenat i potlačení některých rybích druhů, hledají vědci horečně způsoby, jak porosty této dravé rostliny zlikvidovat.
