Za obrovského zájmu veřejnosti se nyní na lavici obžalovaných v Izraeli ocitlo pět členů gangu drzých podvodníků. Jak se ukazuje, ve velkém rozsahu zhotovovali podvrhy předmětů, které mají vztah k biblickým příběhům.
Izraelská biblická archeologie se dosud těšila značné mezinárodní vážnosti. Nyní však vyšlo najevo, že posledních dvacet let vyráběli podvodníci falza a oklamali jimi i význačné vědce. Vedle hlavy skupiny, kterou je třiapadesátiletý inženýr z Tel Avivu Oded Golan, se na nich podílel mj. i uznávaný profesor jeruzalémské Hebrejské univerzity Robert Deutsch. Napodobeniny, které kriminalisté označili za geniální, obohatily četná muzea i soukromé sbírky.
„Nadcházející proces bude v dějinách falzifikátů zřejmě největší a také ojedinělý. Šlo totiž o bezprecedentní pokus zneužít náboženské a národnostní cítění věřících. Tomu by měly odpovídat také tresty,“ napsal vlivný izraelský deník Haaretz.
Miliony se jen hrnuly
Podle odhadů expertů falzifikátoři vydělali až stovky milionů korun. Např. roku 1998 dostali v přepočtu 15 milionů korun od Izraelské ho muzea v Jeruzalémě za slonovinové jablíčko ze Šalamounova chrámu – samozřejmě falešné.
Světovou senzací se v roce 2002 stal nález dva tisíce staré kamenné schrány. V ní prý byly kdysi přechovávány kosti Jakuba – údajného bratra Ježíše Krista. Alespoň to sděloval nápis na objevu: „Jakub, syn Josefa, bratr Ježíšův.“ Za autentický nález to tehdy označil i zpravodaj renomovaného časopisu „Biblická archeologie“. Schránu, označenou za poklad nesmírné ceny, vlastnil již zmíněný „sběratel nápisů z biblické doby“ Oded Golana, který tvrdil, že předmět v sedmdesátých letech zakoupil od překupníka v Jeruzalémě. Archeologové věděli, že v období 20 až 70 let před narozením Krista bylo v židovské komunitě opravdu zvykem na jeden rok umístit tělo zemřelého do jeskyně, poté z ní vyjmout kosti, ty dát do kamenné urny a tu uložit do výklenku v rodinné hrobce. Dodnes bylo nalezeno několik stovek originálních uren z této doby. Ovšem jen 215 schrán má nějaký nápis. Navíc pouhé dvě urny vzpomínají v nápise i bratra zemřelého. „Znamená to, že onen bratr musel být opravdu významná a populární osobnost,“ řekl paleograf ze Sorbonnské univerzity Andre Lemaire, jenž prozkoumal celou sbírku nápisů na urnách.
První fyzický důkaz Ježíšovy existence?
„Urna byla podrobena široké škále testů,“ informoval Ben Wetherington, profesor
vědy o Novém zákoně v Kentucky. „Jakubova urna je svědectvím, že v té době lidé
silně věřili ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ukřižování byl totiž tenkrát velmi potupný a zahanbující způsob smrti. Lidé věřili, že jakým způsobem člověk žil, taková je jeho smrt. Jestliže ale měl skončit Ježíšův život doopravdy na kříži, nikdo z pravověrných by nenapsal jeho jméno na čestné místo na urně.“
Objevená schrána byla považována za vůbec první přímý důkaz Ježíšovy fyzické existence. Jak izraelská, tak světová média předmětu přiřkla pozici nejvýznamnějšího křesťansko – židovského objevu od nálezu tzv. Turínského plátna. To mělo dát odpověď na otázku, kam se z prázdného hrobu poděla plátna, do kterých bylo zavinuto tělo ukřižovaného, o nichž hovoří evangelisté (Lukáš 24,12; Jan 20,5). Odborníci tvrdí, že je autentické, včetně otisku Ježíšova obličeje.)
Schrána byla za přísných bezpečnostních opatření vystavena na vybraných místech. Jen v Kanadě se na ni přišlo s nábožnou úctou podívat přes 2, 5 milionů lidí.
Vyrojily se spekulace
Testy, které v Izraeli provedli vědci z Geological Survey Group, potvrdily stáří schránky na 2000 let. Ale s nápisem si četní experti již tak jisti nebyli. Především archeolog Eric Mayers z Duke University otevřeně vyjádřil přesvědčení, že nápis je padělkem a na staré urně se objevil až mnohem později. Urna je vyrobena z vápence z okolí Mount Scopus u Jeruzaléma, a také špína skrývající se v zářezech nápisu pochází z tamního regionu. To by odpovídalo tvrzení obchodníků. Pochyby vyvolává zejména fakt, že podrobná analýza nápisu prokázala jisté
nesrovnalosti ve slovech „bratr“ a „Ježíšův“. Slovo „Ježíšův“ je totiž psáno o trochu jinou
kurzívou. Vypadá to, jako kdyby každé slůvko napsala jiná ruka, navíc možná o pár let později. Tak se zrodila „teorie dvou rukou“.
S touto svou hypotézou se však Mayers se zlou potázal u některých odborníků. Ředitel oddělení Blízkého východu muzea Royal Ontario Ed Keall mu rázně připomenul, kdy se tato teorie objevila – mělo to údajně být až po publikování prvních senzačních informací o autentičnosti nálezu. „Šířilo se to médii jako infekční choroba. Přitom s touto teorií přišel laik-fotograf, poté, kdy si prohlédl obrázek urny,“ horlil Ed Keall a přidal další argument:
„Provedli jsme v našem muzeu velmi podrobná a přesná měření. Použili jsme polarizační světlo, 60 x zvětšující mikroskop, elektronový mikroskop, ultrafialové světlo a jiné přístroje, a můžeme potvrdit, že urna i nápis jsou obě z doby před 2000 lety.“
A jak to, že se nápis zdánlivě odlišuje? „Ano, nápis zřejmě někdo drhnul a čistil, ale je to
jako když si čistíte zuby: v prasklinách, po stranách a v dírách stále zůstávají částečky původního znečištění.“
Mezinárodní konference dala požehnání
Unikátní nález se dokonce stal důvodem ke svolání velké mezinárodní konference. Na ní tehdy většina vědců potvrdila pravost urny i nápisu. Jak se nyní ukazuje, vyhlášené odborné kapacity se ošklivě zmýlily. Po zevrubném průzkumu později vědci přišli na to, že písmena nápisu byla vyryta dodatečně do patiny, která se na kamenné schránce léty utvořila. Suverénní movitý sběratel Oded Golan to přesto dál popíral a tvrdil, že jeho nález je zaručeně pravý.
Totéž tvrdil o tabulce izraelského krále Joáše, kterou zdobil nápis „První izraelský chrám“. Měl značný historický význam, neboť se stal očividným důkazem, že na posvátném návrší v Jeruzalémě nejprve stál chrám židovského krále Šalamouna. Dnes tady naopak dominuje mešita al – Aksá. Odborníci však jeho tvrzení vyvrátili.
K dalším padělaným předmětům, které oklamané kupce připravily o nejvíce peněz, patří pečetě starozákonních izraelských králů.
Starověký poklad našli na WC!
Jak se postupně ukazuje, podobných biblických plagiátů se prodalo velmi mnoho. O celou záležitost se roku 2003 začala zajímat i izraelská policie, která zahájila vlastní šetření obou podezřelých objektů. Golan totiž jeden z artefaktů nabídl k prodeji.
Podezření vzniklo zcela spontánně, na základě statistické nepravděpodobnosti – Oded Golan byl totiž schopen odevšad „vylovit“ až příliš mnoho vzácností. „Musel by mít neuvěřitelné štěstí, aby je získal,“ sdělil své pochyby listu Haaretz major jeruzalémské kriminálky Joni Pagis, který nakonec získal povolení k nečekané domovní prohlídce u Golana. Při ní mj. nalezl údajný poklad biblické archeologie, odložený na nepoužívané záchodové míse.
„Bohatá tradice izraelské biblické archeologie je ohrožena,“ bil na poplach obsáhlý článek v deníku Haaretz. Pro izraelskou archeologii je však tragičtější, že protřelí ale velice šikovní muži spolupracovali nejméně dvacet let a zaplavili nic netušící zájemce nesmírným množstvím podvrhů. Podle nejnovějších zpráv až třetina nálezů pocházejících údajně z biblické doby na území Izraele je nepravá!
Ostudu však mají dokonce i renomovaní odborníci z londýnského Britského muzea, které také zaplatilo podvodníkům astronomické sumy.
Podvádějí i jiní vědci
Historie vědy zaznamenala mnoho odborníků, často velice uctívaných, u kterých se později ukázalo, že se příliš neřídili vědeckými a etickými normami, o kterých tak rádi hovořili.
V minulém díle jsme připomenuli ohromný skandál, který vyvolal vážený britský psycholog, zakladatel elitního klubu Mensa, sir Cyril Lodowic Burt. Až několik let po jeho smrti, která přišla roku 1971, se ukázalo, že tento Brit, kterého za jeho vědecké výsledky královna povýšila dokonce do šlechtického stavu, si většinu svých důkazů vymyslel či zfalšoval. Týkalo se to zejména problematiky kolem inteligenčního kvocientu – IQ. Měl však už svoje předchůdce.
Jedním z dalších je dokonce i sám slavný bakteriolog Louis Pasteur (1822 – 1895). Historik vědy Georgie Geison z Princetonské univerzity v americkém New Jersey vypátral, že některé léčebné metody, které Pasteura proslavily, nebyly vůbec jeho. Prostě je vydával za svoje, aniž by uvedl skutečného původce. Ostatně, pokud by jím byl nějaký vcelku neznámý výzkumník, nejspíš by mu to, jako protivníkovi uznávané kapacity, ani nikdo nevěřil.
Z předminulého století se přenesme do současnosti: Prestižní vědecké časopisy zveřejnily v období let 1998 – 2001 celkem 12 obsáhlých odborných příspěvků Jana Henrika Schöna. Tento mladý vědec z Bellových laboratoří v New Jersey (USA) psal o nečekaných perspektivách elektroniky. Možné unikátní objevy, které přiváděly v úžas i mnohé odborníky, vycházely ze Schönových výzkumů. Ovšem až v roce 2002 odborná komise zjistila, že nejméně v 16 případech si výsledky výzkumů „upravil“ podle svých potřeb. Jak tento pětatřicátník poté přiznal, dělal to proto, aby se „proslavil“. Pod tíhou pádných důkazů přiznal: „Musím připustit, že jsem udělal ve své vědecké práci různé chyby a opravdu hluboce jich lituji. Vím však, že tak nehřeším sám!“
Více se dozvíte:
http:// www.haaretzdaily.com
