Stamiliony lidí sužují choroby, které se dají jen obtížně léčit či jsou vůbec nevyléčitelné. Organismus dalších milionů postižených zase nereaguje na standardní léčbu, která se u ostatních osvědčuje. Symbolickým světlem na konci tunelu může být biologická léčba.
Tak se označuje cílená terapie léky, které ovlivňují biologickou odpověď organismu. Zasahuje škodlivý zánět přímo na molekulární úrovni – v buňkách.
Také děti postihují záněty
V poslední době se stále zvyšuje počet lidí postižených různými formami revmatismu. Bohužel to už začíná od dětského věku – hlavně v podobě juvenilní idiopatické artritidy (JIA).
MUDr. Kateřina Jarošová – specialistka Revmatologického ústavu v Praze upřesňuje: „Tato choroba se objevuje v různých podobách. Může postihnout více kloubů najednou. Není ani výjimkou, že zasahuje šlachy, vazy, svaly, oči nebo kůži. V určitých formách má systémový, celý organismus zasahující, průběh, s poměrně závažnými příznaky – třeba horečkami, hubnutím či chudokrevností. U některých pacientů může choroba na prahu dospělosti úplně vyhasnout, nemocní ale trpí řadou dalších problémů. Musejí prakticky celoživotně rehabilitovat.“
Nechybí ani předčasné úmrtí
Dospělí se zase mohou nečekaně stát obětí revmatoidní artritidy (RA). To je chronické zánětlivé onemocnění, které doprovázejí silně bolestivé oteklé klouby, omezená pohyblivost, poškození kloubních chrupavek a přilehlé kostní tkáně. Pokud se včas a účinně neléčí, bývá příčinou invalidity či dokonce předčasného úmrtí. Střední dobu dožití zkracuje až o deset let.
Zatím odborníci nevědí, jak RA vzniká. Objevili, že významnou úlohu hrají dědičné faktory. Skutečným podkladem onemocnění je pak nesprávná reakce imunitního (obranného) systému proti našim vlastním tkáním a buňkám (autoimunita).
Dosavadní léčení není všelékem
V terapii RA se příliš neosvědčila klasická léčiva s protizánětlivým působením (mj. aspirin, ibuprofen). Zkoušely se i léky, které mají dlouhodobý účinek při řízení imunitního systému (kortikoidy aj.) medikamenty však průběh a rozvoj onemocnění pouze zpomalují.
V posledních letech došlo k zásadní změně strategie: Dříve bývala prvním krokem snaha o kontrolu bolesti a zánětlivých změn, lékaři se pokoušeli zpomalovat postup onemocnění když mj. na rentgenu viděli kostní změny a ubývání hmoty chrupavek. Jenže u více jak 70 % pacientů se takovéto postižení objevuje už během prvních dvou let. Proto je nezbytná co nejčasnější diagnóza a zahájení účinné léčby. Cílem je úplné vymizení projevů onemocnění a udržení tohoto stavu. Čím dříve terapie začne, tím větší je šance, že se podaří oddálit funkční zhoršení a nezvratné poškození kloubů.
Velkou úlohu má malá molekula
Nedávno byly objasněny některé procesy podporující vznik zánětu: Zásadní roli ve spouštěcím mechanismu má nerovnováha mezi některými prozánětlivými a protizánětlivými cytokiny (skupina proteinových mediátorů) a mediátory (malé molekuly, které plní především regulační úkoly).
Klíčovým cytokinem pro vznik kloubních zánětů je molekula TNFalfa (tumor nerozšiřující faktor alfa). Je vázán na buněčnou membránu a produkován celou řadou buněčných populací, především bílými krvinkami a buňkami epitelu (povrchu tkání a orgánů). Pokud se naváže na cílový receptor (vazebné místo na jiné buňce), může se v této tkáni zvyšovat prozánětlivá aktivita. Část receptorů je uvolňována do mimobuněčné tekutiny v solubilní (rozpustné) formě, která „soutěží“ o vazbu TNFalfa s receptory vázanými na buněčnou membránu, a tím reguluje jeho účinky. Ve zvýšené koncentraci nacházíme TNFalfa právě v membránách a tekutinách kloubů postižených RA.
Nové objevy překvapily
Nyní však experti tyto vysoké koncentrace naměřili také u jiných onemocnění, které však nemají s RA mnoho společného. Jedná se zejména o Bechtěrevovu chorobu, což je zánětlivé onemocnění páteře postihující meziobratlové prostory, klouby a úpony vazů. Vede k postupné ztuhlosti páteře a vážným poruchám hybnosti. Nezbytnou součástí terapie je intenzivní každodenní cvičení. Dále uveďme psoriatickou artritidu – neinfekční zánětlivé onemocnění kloubů, které má autoimunitní charakter a je spojeno s příznaky lupénky. Do třetice se to týká i obávané Crohnovy choroby – chronického zánětu střev.
Kromě prozánětlivých účinků plní TNFalfa samozřejmě ještě fyziologické (tělu normální) funkce při řízení odpovědi imunitního systému a přispívá také k potlačení některých autoimunitních procesů a zhoubných nádorových onemocnění.
Díky novým znalostem se tak odborníci mohou soustředit na léčebné postupy, které by vedly k cíleným zásahům proti buňkám imunitního systému a proti některým cytokinům, především právě uvedenému TNFalfa. Tento postup se nazývá biologická léčba.
Pomáhá i proti nádorům
Například v onkologii biologická léčba mj. spočívá v podávání léků, které posilují organismus v boji s nádory. Známe ji i pod pojmy imunoterapie, bioterapie, léčba modulátory biologické odpovědi (BRTM).
Obranyschopnost organismu zajišťuje komplexní síť různých buněk imunitního systému. Ten je normálně schopen rozeznat zdravé a nádorové buňky. Nádor se pak rozvíjí proto, že imunita v tomto rozpoznávání a ničení poškozených buněk selhala, anebo je nádorová buňka natolik shodná s buňkou zdravou, že rozpoznání není ani možné.
Biologické léčba označuje nádorové buňky, čímž je činí více náchylné k tomu, aby je imunitní systém rozpoznal. Zvyšuje schopnost buněk imunitního systému (mj. přirozených zabíječů – NK buněk) ničit nádorové buňky.Oslabuje růstové schopnosti nádorových buněk, které se pak vlivem bioterapie chováním přibližují buňkám normálním. Zamezuje buňkám, ve kterých již vznikly některé přednádorové změny dokončení přeměny na buňky zhoubné. Zabraňuje šíření nádorových buněk z míst prvního nádoru do vzdálených míst organismu.
Otazníky kolem biologické léčby
Tzv. biologické léky, které v praxi nejvíce využívá revmatologie, jsou na světovém trhu relativně krátkou dobu, takže odborníci neznají klinický dopad všech léčebných kombinací a jejich případné nežádoucí účinky.
Tyto přípravky dlouhodobě ovlivňují imunitní systém a jejich podávání je proto kontraindikováno (zakázáno) u chronických onemocnění (cukrovka) a rekurentních infekcí (především tuberkulóza).
Největším negativem biologické léčby však stále zůstává její vysoká cena. Jak 21. STOLETÍ zjistilo, náklady na jednoho dospělého pacienta s RA činí ročně asi 500 000 Kč. Existují však určité předpoklady, že se vynaložené náklady nakonec vrátí. Vždyť se to týká lidí, kteří by se jinak už asi nikdy nevrátili do práce. A kolik by stála rehabilitace, terapie přidružených komplikací, sociální náklady, investice do bezbariérových bydlení či třeba výdaje spojené s voperováním totální endoprotézy kyčelního kloubu?
