Architektura v užším pojetí znamená stavitelské umění. Není tajemstvím, že každý z nás se v životě setkává s jejími rozličnými podobami. Některé chceme stručně připomenout. 
Avenue (francouzská výslovnost »avny«) – široká, zpravidla stromy osázená ulice kolmá na bulvár. (Právě uvedené označení vzniklo ze staroněmeckého slova bollwerk. Jedná se o širokou městskou komunikaci vzniklou na místě původních hradeb – např. v Paříži či Vídni.) V šachovnicovitém systému amerických měst všechny avenue jednoho směru jsou kolmé na příčné ulice zvané street.
Bazilika (z řec. baziliké – královská síň) – třílodní či vícelodní stavba se střední lodí širší a vyšší než dvě postranní. V převýšené části této lodi jsou okna pro její osvětlení. První bazilika byla postavena v Římě r. 184 př. n. l.
Čučky – ozdobný zakončovací architektonický článek, dekorativní motiv českých renesančních štítů ve tvaru kruhů, šišek, čtyřbokých váz apod. Jsou zpravidla posazeny na okraji římsy, štítu a na jejich vrcholu. Největší rozvoj prožily v době české renesance (16. a poč. 17. století). Hojně se používaly i v lidové architektuře.
Dioráma (řec. průhledný obraz) – malba na průsvitné hmotě malovaná tak, aby se při různém barevném světle (respektive osvětlení z různých stran) změnila. V dnešní době se tak především označují obrazy, které při určité sestavě vyvolávají u pozorovatele plastický dojem.
Empír (z fr. empire – císařství) – empirický, tj. císařský, sloh vznikl ve Francii za panování císaře Napoleona (1804-15). Záměrně navazuje na klasickou architekturu antického Řecka a Říma. (U nás je to např. zámek Kačina.)
Funkcionalismus – způsob architektonické tvorby, kdy se vše podřizuje požadovanému užitkovému provozu (tj. funkci, praktickému upotřebení) bez zřetele na ostatní složky díla. Směr vrcholil ve 20.-50. letech 20. století.
Gotika – kultura i architektonické trendy v zemích, kde silně působilo náboženství západního křesťanství v době od pol. 12. stol. do 15. stol. Charakteristický lomený oblouk, převýšená žebrová klenba a opěrný systém s pilíři a sloupy. Nejznámější představitel: honosné katedrály.
High-tech (high technology architecture – architektura pokročilé technologie) – vznikla koncem 60. let 20. stol. Klade důraz na technologickou a technickou složku. Inspiraci našla ve funkcionalismu (viz) a konstruktivismu (použití diagonály), ale též v objevech nových materiálů pro letectví a kosmonautiku. Uplatňuje se konstrukční systém (hlavně kovový) s uzavřenými silnými okny, plechy z nerezové oceli a dalších lehkých kovů.
Chiarscuro (doslova: světlo – stín) – nástěnná stínovaná malba, zpravidla v šedé či Iluminace (z lat. illuminatio – slavnostně osvětlovat) – slavnostní osvětlení určitých míst (měst, budov, sálů apod.) ve spolupráci s architektem. Zpočátku se používaly otevřené ohně. Dnes převažují ukryté reflektory, které často funkčně osvětlují i trávníky a stromy v parku. Silné světlomety svým prudkým světlem vykreslují na temné obloze různé obrazy. (Méně se termín iluminace používá pro označení miniaturních maleb středověkých rukopisů, kde se často používalo zlato, čímž vznikal světelný efekt.)
Jeptiška – trojlaločné kružbové zakončení gotického okna nebo portálu, jehož střední díl je lomený, postranní jsou segmentové. Tak celek vyvolává dojem obrysů postavy v hábitu.
Kasematy (z lat. casamatto) – chodby, sklepy (popř. i žaláře) v podzemí pevností či hradů vybudované v mohutném zdivu tak, aby odolávaly každé střelbě z dobových zbraní. Podle účelu se kasematy dělily mj. na ubytovací, obranné apod.
Latrán – opevněné předhradní ulice měst nebo přimknuté k boku (z lat. latus) hradu či jdoucí podél hradeb. Tam bývaly především domky řemeslníků a hradní čeledi. Latrán, který často od vlastního města oddělovala řeka, je typický zejména pro jihočeská sídla rodu Rožmberků (Dívčí kámen, Příběnice). V Českém Krumlově se z latránu dokonce postupně stala samostatná městská část.
Mauzoleum (z řec. maussolleion) – původně monumentální hrobka v maloasijském Halikarnássu, kterou v roce 352 př. n. l. dala postavit královna Artemis zemřelému manželovi Mausólovi – králi Karie. Nechyběl ani kultovní prostor s bohatě zdobenou pohřební komorou. Byl to jeden z antických sedmi divů světa. Dnes se tak nazývají monumentální stavby pro uložení tělesných ostatků významných osobností (Násirovo mauzoleum v Káhiře apod.).
Neoklasicismus – slohové období 3. třetiny 18. stol. a 1. pol. 19. stol. Je výrazem filozořckého racionalismu. Reaguje na subjektivismus baroka a frivolnost rokoka příklonem ke klasickému umění starého Říma a Řecka.
Oranžérie – stavba na přezimování teplomilných jižních rostlin (mj. citrusovité, fíkovníky, myrty). Původně měly podobu chráněných částí terasovité barokní a renesanční zahrady, na zimu se rostliny přenášely do vytápěných prostor. Od konce 17. stol. jsou podle francouzských vzorů architektonicky upravovány a opatřovány zasklenou stěnou.
Pagoda – obecný název pro východoasijské věžovité chrámy, které se vyvinuly z indické stúpy. Zdomácněly v Číně, Japonsku a Koreji. Pro věžovité stavby jsou příznačná stupňovitá poschodí, která mají vlastní střechy. Slouží k uchování relikvií buddhistického světa či ostatků jeho proslulých mistrů.
Rokoko – sloh vyznačující se zdrobněním a zdekorativněním barokních forem. Vyvinul se v letech 1710-1715 ve Francii. Rozvíjel se současně s pozdním barokem.
Secese – výtvarný sloh v období konce 19. a poč. 20. stol. Usiloval o nový umělecký výraz, který by se oprostil od dosavadního historismu. Je to poslední z univerzálních mezinárodních směrů, které se projevovaly v umění, módě i životním stylu.
Terakota – porézní výrobky z pálené hlíny, zpočátku bez glazury, později zdobené polychromií i glazované. Užívá se jako stavební a zdobný materiál, rovněž na sochy.
Urbanismus – soubor vědeckých a uměleckých metod a postupů užívaných při zakládání a záměrném formování lidského osídlení v krajině (města apod.).
Velká čínská zeď – jeden z nejznámějších divů světa, viditelný pouhým okem z vesmíru. Více než 6000 km dlouhou hradbu budovaly generace Číňanů od r. 770 př. n. l. až do konce vlády dynastie Ming (1364-1644). Chránila proti nájezdům kočovníků ze severu.
Westwerk – církevní věžovitá stavba, obvykle přičleněná k západní straně kostelů – již od předrománské architektury.
Xystos (řec. chodba) – ve starořeckém gymnáziu krytá sloupová chodba, otevřená na sluneční stranu. Měla loubí s běžeckou drahou, kde se v zimě cvičilo.
Yesería – štukový dekor islámské architektury (dost připomíná sgrafita).
Zemnice (rusky zemljanka) – primitivní obydlí zapuštěné do země úplně či z větší části. (Dosud je užívají například berberové v Libyi.)
Žudro – plastický orámovaný vstup na způsob jednoduchého portálu, typický u domů na Slovácku (často zdobený ornamenty).
