Zdánlivě prostá sloučenina kyslíku a vodíku (H20) je nezbytnou podmínkou života. Přitom 99,73 % vodních zásob představuje obyčejná voda s atomovou hmotností vodíku 1 a kyslíku 16. Chceme stručně ukázat, v jakých pestrých formách se může objevovat.
Antarktická konvergence – oblast v Jižním oceánu, kde se chladné antarktické vody setkávají s teplejšími severními a klesají (vzhledem k rozdílu teplot) pod ně.
Bahenní sopka – útvar, který vznikl na místech výstupu vodních par či plynů z jílovitých či bahnitých půd. Připomíná pravé vulkány. Bahenní sopky se vyskytují v sopečných oblastech v podobě horkých, často zakalených a zabahněných, pramenů. Barevná škála bahna zahrnuje žlutou, červenou, červenohnědou až černou – podle množství oxidů železa a manganu.
Cyklonální mořské proudy – uzavřené cirkulace mořských proudů v každém oceánu. Jsou shodné s cirkulací vzduchu okolo cyklon (oblastí nízkého tlaku vzduchu). Centra cyklon a cirkulací jsou v oblastech asi 60 -65° geografických šířek.
Čepelatky – velké skupiny hnědých řas, které jsou pod vodní hladinou ukotveny na dno vlákny zvanými rhizoidy (připomínají kořínky) a vytvářejí rozsáhlý porost v mírných a severních mořích. Rekordmanem je Macrocystis pyrifera, který dorůstá do délky 60 metrů.
Desková tektonika – vychází z faktu, že zemský povrch je složen z velkých desek, které se pohybují. Při nárazech způsobují vulkanickou činnost a zemětřesení. V hlubokomořských příkopech přitom dochází k podsouvání desek a dalším i závažným jevům. Tyto pohyby zásadně mění utváření Země a jejího podnebí.
Emerzie – (z lat. emergene = vynořovat se) vynořování pevniny z oceánu či moře, pohyb mořského dna. Jedná se o velice důležitý a častý proces v geologické minulosti Země.
Fotické pásmo – povrchové pásmo vody v mořích a oceánech, do kterého proniká dostatečné množství světla, aby tam mohlo docházet k fotosyntéze.
Gejzír geotermální – silný proud vařící vody tryskající ze žhavého zemského nitra. Doprovodným jevem jsou oblaka jedovatých horkých plynů a jezera bublajícího žhavého bahna. (Znalci za nejúžasnější geotermální krajinu označují oblast Rotorua na novozélandském Severním ostrově. Tam erupci hory Tarawera roku 1886 připomínají vroucí prameny a smaragdově zelená i oranžová jezírka. Na vulkanickém Islandu využívají gejzírů jako zdroje přírodního tepla i k vytápění domů, skleníků aj. „Pára“ z podzemí pohání elektrárny.
Hydrosféra – nesouvislý vodní obal Země. Zahrnuje vodstvo oceánů, moří s a povrchové vody souše (jezer, vodních nádrží, řek), v širším slova smyslu i vodu v půdě, podzemní, vázanou v ledovcích a sněhu, atmosféře. Patří sem i voda v živých organismech, která tvoří 60 – 99,7 % jejich objemu. Největší množství vody má tekuté skupenství, přičemž 97 % celkových vodních zásob na planetě tvoří slaná voda mořská. Ledovce pokrývají asi 11% povrchu souše
Chemogenní sedimenty – vznikají chemickými procesy, vylučováním z vodního roztoku (např. na dně moří) nebo pocházejí ze studených i teplých pramenů. Mezi chemogenní sedimenty patří mj. fosfáty či vápence chemického původu
Infiltrace – vsakování, pronikání povrchových vod do půdy k úrovni podzemní vody. Infiltrace značně závisí na fyzikálních vlastnostech půdy, její propustnosti apod
Japonský příkop – podélný podmořský příkop v západní části Tichého oceánu podél ostrova Honšú. Maximální hloubka je 8412 m. Jedná se o velice aktivní seismickou oblast, což se projevuje značným množstvím o zemětřesení.
Korálový svah – okraj korálového útesu, který je obrácen k moři, přičemž se příkře svažuje do hluboké vody. (Taková místa si oblíbili a hojně obývají rozmanití vodní živočichové.)
Ledový štít – rozsáhlá a silná vrstva ledu, která pokrývá značné plochy souše. (Někdy se používá – zejména v případě zemských pólů – označení »ledová čepička.«)
Meandr (podle řeky řecky pojmenované Maiandros, turecky Menderos v jihozápadním Turecku) – říční zákrut vytvořený boční erozí toku. Tato odchylka říčního toku od přímého směru mívá podobu zatáčky, pravidelného oblouku. Volné meandry vznikají především v náplavových rovinách.
Nekton – obecné označení pro volně plovoucí mořské živočichy, pohybující
se vlastní silou. (Opakem je plankton -pasivně se vznášející a unášený mořskými proudy.)
Oceán (z řeckého ókeános – velká řeka obtékající celou Zem) – v širším smyslu označení vodstva všech světových oceánů obklopujících pevninu. Oceány tvoří 94 % hydrosféry (viz). Celkem zabírají plochu 361 milionů km2, což představuje asi 71 % plochy všeho zemského povrchu (z rozlohy severní polokoule 61 %, jižní 81 %). Průměrná hloubka je 3795 m, maximum 11 034 m dosahuje Mariánský příkop v Tichém oceánu. (Tento největší světový oceán o rozloze 180 milionů km2 se také nazývá Pacifický.)
Povodí – území, ze kterého všechna povrchová voda odtéká do jedné hlavní řeky. Celý povrch povodí má spád úbočí směřující k této řece a jejímu ústí. (V nejširším slova smyslu se může týkat i oceánu – viz.)
Rozvodí – hranice oddělující dvě sousední povodí (viz) řek. Čára vymezující oblasti rozvodí se nazývá rozvodnice. Zemské hlavní rozvodí odděluje povodí Tichého a Indického oceánu.
Říční síť – soubor vodních toků, říční soustava určité země. Její hustota je závislá zejména na množství vodních srážek a charakteru podloží. Vyjadřuje se délkou vodních toků připadajících průměrně na 1 km2 příslušné plochy. (Mnohem méně se termín říční síť používá pro označení půdorysné sítě konkrétní hlavní řeky a jejích přítoků.)
Skočný příliv – druh přílivu, který dosahuje nejvyšší úrovně díky společnému působení přitažlivosti Slunce a Měsíce. Objevuje se dvakrát měsíčně, když je Měsíc v novu a úplňku. Opakem se stal »hluchý příliv« – je nejnižší a dochází k němu v době, kdy Slunce a Měsíc vůči sobě stojí v pravém úhlu.
Šelfový ledovec – rozsáhlá plocha plovoucího ledu přiléhající k pevnině a nikdy úplně neroztávající.
Termální vody (z řeckého thermé = teplo) – tryskají z velkých zemských hlubin a mají vyšší teplotu, než odpovídá charakteru určité země (hlavně podnebí). V zimě nezamrzají. V lázeňské praxi se termální vody (teplice) používají s teplotou 30-50 °C. (Např. v Karlových Varech vyvěrají horké 42 -72 °C.) Obsahují rozpustné minerální látky s léčivými účinky.
Urukury – zaplavený deštný les s převládajícími dřevinami Attalea excelsa v povodí Amazonky.
Umoří (pomoří) – část pevniny, ze které všechna povrchová voda teče do jednoho moře či oceánu. Úmoří (pomoří) jsou oddělena hranicemi vedoucími po důležitých horských hřebenech, od kterých mají povodí a voda řek spád do jednotlivých moří. Hlavní pevninské úmoří patří do Tichého, Atlantského a Indického oceánu.
Vadózní voda (z lat. vadosus = mělký) – je srážkového původu a cirkuluje v zemské kůře. Opakem je juvenilní voda (z lat. iuvenilis = mladistvý), která se uvolňuje z velkých hloubek při sopečné činnosti a dostává se do povrchové cirkulace. Pro £ malé množství, v jakém se juvenilní podoba = vyskytuje, je vcelku málo významná. Tvoří však součást termálních vod.
Wat – sedimenty, které moře naplavilo (zejména při přílivu) na ploché pobřeží.
Zooplankton – živočišná složka planktonu. Tvoří ji korýši, jikry, larvy mořských tvorů.
