Představy veřejnosti o jídelníčku kosmonautů často odpovídají vzpomínkám na počátky letů do vesmíru…
První jídlo v beztížném stavu si dal Jurij Gagarin 12. dubna 1961 krátce po 10 h moskevského času. Asi v 65. minutě letu: „…jsem podle stanoveného programu trochu pojedl a napil se vody ze zvláštního přívodu (gumové hadice)…jen mi vadilo, že jsem nemohl dost otevírat ústa.“ Druhý kosmonaut G. S. Titov vzpomíná: „Podle programu jsem měl obědvat při 3. obletu. Natáhl jsem ruku k zásobníku s potravou a vzal první tubu. Byla v ní polévka – pyré. Vytlačoval jsem si jídlo úst jako zubní pasu. Jako hlavní chod jsem stejným způsobem snědl masitou paštiku a oběd jsem zapil šťávou z černého rybízu.“ Později: „Jedl jsem nejen z tub, ale i potravu v tuhém stavu, ukusoval nevelké kousky chleba, žvýkal a polykal vitaminové pilulky.“ Rovněž John Glenn si před filmovou kamerou vymačkává do úst polotekutou stravu z hliníkové tuby… Při pozdějších expedicích byla další jídla v prášku.
Naporcované a výživné dávky
Podle zkušeností z programu Gemini byl připraven i jídelníček pro expedice na Měsíc. Práce ve vesmíru je namáhavá, a proto denní příděl odpovídal 10800 kJ. V suchém stavu měl hmotnost 0,7 kg a skládal se z 15 % bílkovin, 35 % tuků a 50 % cukrů. Jídlo bylo porcované v sáčcích z umělé hmoty.
Část v pevném stavu (chlebové, obilninové, kokosové, sýrové a jiné kostky) po jednotlivých soustech, část v sušeném stavu tak, aby po doplnění vodou a krátkém prohnětení měl kosmonaut v sáčku třeba docela dobrou šunku s bramborovou kaší. V Apollu byla teplá i studená voda, kterou si kosmonauti vstřikovali přímo do úst.
Na zpáteční cestě to předváděl Collins do televizní kamery: „Takhle pít z trubičky není nic nového. Tak pijí víno Španělé na býčích zápasech – přímo z měchů. A je to rozhodně zábavnější!“
Mezníkem byl Skylab
Uchovávání a příprava potravy na Skylabu se lišily od předcházejících způsobů různorodostí produktů i množstvím, k dehydrovanému jídlu přibylo mražené. Porce byly připraveny a zabaleny samostatně pro každého jednotlivce, zásoby na půl roku byly na stanici uskladněny již při jejím startu – přes 900 kg potravin a 2700 l vody, sterilizované přísadou jódu.
Kosmonauti poprvé jedli příborem ve „společenské místnosti“, kde byl stolek a sedačky s upínacími popruhy. K tepelné přípravě pokrmů měl každý člen posádky vlastní gril. Stav beztíže vyžadoval ohřívaní ve speciální mikrovlnné troubě. Rozvod pitné vody byl individuální, aby se předešlo nákaze v případě onemocnění některého z členů posádky.
„Na jídelním lístku je toho taková fůra,“ posteskl si Weitz, když do lékařských protokolů zapisoval množství zbytků, „že to snad v životě všechno nesním.“ Jenže druhá posádka byli větší jedlíci, takže poslední, nejdelší výprava si musela přivézt 26 kilogramů komprimátu, který vydal za 72 kg normální potravy a byl na jídelním lístku každý třetí den. Vyznačoval se sice čokoládovou, vanilkovou nebo rybízovou příchutí, ale kosmonauti remcali.
Hlad ve Vesmíru?
Rovněž Rusové si stěžovali, že při dlouhodobých výpravách mají hlad. Byla proto zvýšena nutriční hodnota i celkový příděl. Na stanicích Saljut 6, 7 a Mir byly polotovary a sušené potraviny, které se upravily vstříknutím horké nebo studené vody. „Dá se tak připravit chutná soljanka nebo boršč, ovocná limonáda, káva, čaj,“ vzpomíná Vladimír Remek. Na hadici s vodou si každý měl nasazovat své osobní náustky, ale „s výměnou se nikdo nenamáhá“.
Posádka měla k dispozici ohřívač na konzervy a jedlo se u stolku, ke kterému bylo vše připevněno gumovými příchytkami. Šťávy a kompoty v tubách, tvaroh, boršč, zeleninová polévka, maso v konzervách, zákusky, kandované ovoce, porcovaný chléb… Zásoby byly v krabici na každý den jiné, ale po šesti dnech se jídelníček opakoval.
Pro povzbuzení chuti každá návštěvnická posádka přivážela trochu čerstvé zeleniny (obvykle cibuli) nebo ovoce. V rámci rusko-francouzského projektu Cassiopeia v roce 1996 bylo „vyvinuto jídlo, které splňuje extrémně přísná kritéria a zároveň si uchovává gurmánské vlastnosti francouzské kuchyně“. Zkoušeli ho účastníci závodu Paříž-Dakar a tvrdili, že jim chutnalo…
Pro mlsné jazyky mezinárodních posádek
Kosmická stanice, kroužící nyní nad našimi hlavami, je mezinárodní, což znamenalo sjednotit vše, co bylo možné. O potraviny se starají Rusové a Američané půl na půl. Rozdíl je snad jen v tom, že Rusové vyrábějí jídla „speciálně pro vesmír“ v laboratořích Akademie věd a nejraději ho dávají do plechovek, kdežto Američané se snaží vycházet z běžných potravin, výrobu objednávají u různých firem a téměř vše balí do plastových sáčků.
Jídla obou stran musí být upravena tak, aby se dala ohřát v ruských i amerických přístrojích. V současné etapě nejsou na palubě mrazničky a mražených jídel se tudíž neužívá. Potraviny musí být skladovatelné za běžné teploty nejméně rok, ale v rámci příprav letů na Mars NASA vyvíjí jídla, která vydrží pět let.
Specialisté pečlivě sledují výživnou a energetickou hodnotu potravin s ohledem na poměry ve vesmíru. Při delším pobytu například ubývá kostní hmoty, takže mezi pokrmy jsou bohatě zařazovány mléčné nápoje, sýry i lžičkou nabíraná mléčná pasta a pokrmy jsou obohacována vitaminem D.
Ve stavu beztíže je důležité, aby se potraviny nedrobily. I sůl, pepř a koření jsou pouze v kapalném stavu. Vznášející se drobečky by byly nebezpečné, kdyby pronikly do přístrojů nebo se vdechly. Proto je jídlo obvykle spojováno hutnější omáčkou a chléb, cukrovinky či sušenky jsou baleny jako jednohubky. Ve filmu Space Station 3D však vidíme, s jakou bezstarostností rozsypává jeden z Američanů přivezený popcorn: filtr prý to zachytí…
Zákaz alkoholu na kosmickém pracovišti
Na palubě ISS se alkohol nepije ani ve výjimečných situacích. To na ruském Miru bylo při oslavách narozenin nebo na Nový rok povoleno deci šampaňského nebo hlt (ale skutečně jen půl deci) něčeho ostřejšího. Kupříkladu Jean-Francois Clervoy si posteskl o Vánocích 1999, strávených „na sucho“ v americkém raketoplánu, že když o dva roky dřív slavil na Miru narozeniny, mohli si všichni připít lokem Armagnacu.
Občasné americké poznámky, že „Rusové si dříve brali do vesmíru vodku“, zkreslují skutečnost. I u nich po léta vládla přísná prohibice a výjimky byly povoleny až při dlouhých expedicích se zahraničními návštěvami. Dnes už kosmický bar zas nabízí jen nealko – ovocné šťávy, čaj a kávu s kofeinem i bez. Počítá se s jedinou inovací: Rusové loni vyvinuli vesmírnou verzi nealkoholického piva s bylinkami a vitaminy…
I v kosmu se za luxus platí
Když se kosmonaut na ISS chystá k obědu, může si být jist jednou věcí – krvavý biftek na talíři nenajde. Nicméně nemusí si stěžovat, strava má přírodní vůni a kvalitní chuť a jídlem se nešetří. Zásoby na palubě obsahují potraviny o hmotnosti přes dvě tuny – asi 6000 porcí hlavních jídel a 4000 zákusků. Denní dávka stojí kolem sta dolarů na osobu. Při výběru se maximálně vychází vstříc individuálním chutím kosmonautů, takže do jídelníčku přibyly i mořské ryby, pohanková kaše a texaské hamburgery, ale chybí saláty a nenašel jsem v něm ani pizzu. Jestliže některý z kosmonautů chce ještě něco „speciálního“, jako třeba kalmáry, grilovaného humra nebo kung-pao, může si to prý objednat, ale musí zaplatit!
Nechybí ani krocan
Základní strava je především výživná a zdravá a někteří asketicky prohlašují, že lehká strava je v beztížném prostředí nejlepší, avšak jen zřídka se někdo z vesmírných cestovatelů „s chutí nadlábne“. Jedním z projevů beztížného stavu je totiž překrvení sliznic a důsledkem mdlá chuť. Proto všichni milují ostrá koření a vítají čerstvý pórek, mladou cibulku nebo dokonce česnek.
Při slavnostních příležitostech, jako je Nový rok nebo Den díkůvzdání, nechybí na slavnostním stole porcovaný krocan a dortík. Běžný oběd: kuřecí medailonky, rýže s máslem, sladké oříšky a jablečný mošt. A všední večeře: garnátový koktejl, biftek, italské těstoviny se sýrem, ovocný koktejl, jahodová šťáva a čaj s citronem. Nelétáme přece do vesmíru, abychom jedli, že?
