Pokud by se k Zemi blížil nebezpečný asteroid, jednou z možností, jak odvrátit katastrofu, by mohl být jaderný výbuch. Američtí vědci však zjistili, že o úspěchu takového zásahu může rozhodnout zdánlivá maličkost, protože záleží totiž na tom, z jaké strany asteroid zasáhne záření z exploze. Rozdíl v účinnosti může být přitom téměř pětinásobný..

Takový Bruce Willis nebo jiný hrdina hrozbu srážky Země s asteroidem obvykle řeší tím, že na jeho povrchu odpálí jadernou bombu, čímž dojde k roztrhání nevítaného tělesa na kusy. Ve skutečnosti by však podobný postup mohl situaci ještě zhoršit.

Místo jednoho nebezpečného asteroidu by totiž k Zemi mohlo zamířit hned několik jeho úlomků. Vědci proto zkoumají možnost, jak asteroid pouze postrčit a změnit jeho dráhu.

Jaderná nálož by v takovém případě explodovala nikoliv na povrchu nezvaného hosta, ale v určité vzdálenosti od něj. Intenzivní rentgenové záření by následně prudce zahřálo jeho povrch a část horniny odpařilo.

Materiál unikající do vesmíru by pak působil podobně jako spaliny raketového motoru a postrčil asteroid opačným směrem.

Tým vedený fyzikem Nathanem Moorem z amerických Sandia National Laboratories nyní zjistil, že rozhodující roli hraje nepravidelný tvar asteroidů.

Dosavadní počítačové modely je totiž často zjednodušovaly na koule, přestože skutečná vesmírná tělesa mají množství výčnělků, prohlubní a dalších nerovností a připomínají spíše brambory.

Vědci vytvořili nový simulační model, který dokáže pracovat s reálnými tvary asteroidů. Vyzkoušeli jej na třech známých tělesech, Bennu, Itokawa a Golevka. Výsledky ukázaly, že při ozáření jednoho z asteroidů z určitého směru se jeho rychlost změnila o 3,9 milimetru za sekundu.

Při zásahu z jiné strany to však bylo pouhých 0,8 milimetru za sekundu. „Očekávali jsme, že na směru zásahu bude záležet. Překvapilo nás ale, jak moc,“ uvedl Moore.

Změna rychlosti o několik milimetrů za sekundu se může zdát zanedbatelná. Pokud však k zásahu dojde s dostatečným předstihem, postupně se projeví výraznou změnou polohy asteroidu. Pro představu, rozdíl rychlosti jediného milimetru za sekundu představuje za rok přibližně 31,5 kilometru, i když zde jde o zjednodušený výpočet, který nepočítá s dalšími gravitačními vlivy.

Lidstvo už přitom dokázalo, že dráhu asteroidu změnit umí. V září 2022 narazila americká sonda DART do planetky Dimorphos a zkrátila její oběžnou dobu kolem většího tělesa Didymos přibližně o 33 minut.

Šlo o první úspěšný praktický test planetární obrany. Nový výzkum nyní rozšiřuje možnosti, jak by se lidstvo mohlo bránit i proti mnohem nebezpečnějším tělesům.