Když máte vlastní fotovoltaickou elektrárnu, nabízí se celkem jednoduchá úvaha: proč neukládat co nejvíce vyrobené elektřiny do baterie? Zvlášť když přebytky dodávané do distribuční sítě vykupují obchodníci často za poměrně nízké ceny.

Nebylo by výhodnější pořídit si větší úložiště, schovat do něj co nejvíce energie a využít ji později, když ji sami potřebujete?

 

Na první pohled to dává smysl. Jenže energetika má jednu nepříjemnou vlastnost: co vypadá jednoduše na papíře, nemusí vycházet také ekonomicky. Příliš malá baterie může připravit podnik o část možných úspor.

Příliš velká zase prodraží celou investici, aniž by přinesla odpovídající užitek. O tom, jak velké úložiště skutečně potřebujete, totiž nerozhoduje jen množství energie, které chcete uložit.

Nejde jen o velikost, ale také o rychlost

Při výběru bateriového úložiště se nejčastěji mluví o kapacitě. Ta udává, kolik elektřiny dokáže baterie uchovat. Stejně důležitý je však její výkon, který určuje, jak rychle může energii přijímat nebo dodávat.

A právě tady se začínají jednotlivé scénáře lišit. Pokud chce firma pomocí baterie omezovat krátkodobé odběrové špičky, potřebuje především dostatečný výkon. Úložiště musí během krátké chvíle pokrýt zvýšenou spotřebu, ale nemusí k tomu mít obrovskou zásobu energie.

Jiná situace nastává, když má baterie ukládat přebytky z fotovoltaiky a dodávat je zpět do provozu například večer. V takovém případě získává na významu především její kapacita.

„Bateriové úložiště vždy navrhujeme podle toho, k čemu má sloužit, nikoli podle toho, jak velkou baterii si zákazník může finančně dovolit. Každá funkce vyžaduje jiný poměr výkonu a kapacity,“ upozorňuje Branislav Hrdý, Technical Sales Manager společnosti Wattstor.

Nejdříve je potřeba poznat vlastní spotřebu

Jak tedy zjistit, jak velká baterie bude dávat ekonomický smysl? Základem je podrobná analýza spotřeby elektřiny. Ideálně se při ní vychází z čtvrthodinových údajů z průběhového měření za posledních 12 měsíců.

Taková data ukážou nejen celkovou spotřebu, ale také její výkyvy během dne, týdne a roku. Pokud má podnik fotovoltaickou elektrárnu, je potřeba sledovat ve stejném časovém rozlišení také její výrobu a množství elektřiny dodávané do sítě.

Důležitá je totiž odpověď na několik otázek: Kdy firma elektřinu vyrábí? Kdy ji spotřebovává? Jak velké jsou přebytky a jak dlouho trvají? A kdy naopak potřebuje energii ze sítě?

„Z odběrového diagramu vidíme, jak vysoké a dlouhé jsou výkonové špičky a kdy firma elektřinu skutečně potřebuje. Stejně důležité je ale znát její další plány. Nová výrobní linka, nabíjení elektromobilů nebo instalace tepelných čerpadel mohou během několika let výrazně změnit celý odběrový profil,“ popisuje Branislav Hrdý.

Do návrhu vstupují také sjednaná rezervovaná kapacita, struktura cen elektřiny, distribuční sazba nebo technické možnosti připojení a trafostanice. Jinak se totiž bude chovat podnik s fixní cenou elektřiny a jinak provoz, který využívá spotové ceny a může baterii nabíjet v hodinách, kdy je elektřina levnější.

Malá baterie může prodražit provoz, velká investici

Nesprávně navržené úložiště může firmě přinést problémy oběma směry. Pokud má příliš malou kapacitu, část přebytků z fotovoltaiky bude dál odcházet do distribuční sítě za nízkou výkupní cenu. Jestliže má naopak nedostatečný výkon, nemusí zvládnout pokrýt krátkodobé odběrové špičky.

To může být zvlášť nepříjemné v případě, kdy podnik počítá s baterií při snižování sjednané rezervované kapacity. Pokud úložiště nedokáže potřebný odběr spolehlivě pokrýt, firma může sjednaný limit překročit a čelit dodatečným platbám.

„Sankce za překročení rezervované kapacity dokážou očekávané úspory rychle vymazat. Dodatečné rozšíření úložiště přitom bývá dražší, než kdyby se systém správně navrhl hned na začátku. Část fixních nákladů se totiž platí znovu a nové bateriové moduly je navíc potřeba sladit se staršími,“ říká Branislav Hrdý.

Ani opačný extrém ale není řešením. Předimenzovaná baterie znamená, že firma zaplatí za kapacitu, kterou po značnou část roku nevyužije. Vyšší pořizovací náklady se pak nemusí proměnit v odpovídající úspory nebo další výnosy.

Návratnost investice se prodlužuje a její výnosnost klesá. Baterie navíc stárne, i když její kapacita zůstává nevyužitá.

Větší projekty přesto mohou mít jednu ekonomickou výhodu. Náklady na projektovou přípravu, instalaci nebo související stavební práce totiž nerostou přímo úměrně velikosti úložiště. U větší baterie tak mohou být jednotkové náklady nižší.

Když baterie neukládá elektřinu pro vlastní spotřebu

Samostatnou kapitolou jsou bateriová úložiště, která nejsou součástí energetického hospodářství konkrétní firmy, ale fungují jako samostatné energetické projekty. U nich se ekonomika řídí jinými pravidly.

Zatímco u firemních úložišť je zásadní průběh spotřeby, u samostatných projektů rozhodují především možnosti připojení k síti a plánovaný způsob obchodního využití.

„U samostatných úložišť není odběrový diagram rozhodující, protože za baterií nestojí žádná spotřeba, kterou by bylo potřeba pokrývat. Klíčová je smlouva o připojení, která stanovuje, jaký výkon může baterie dodávat do sítě a jaký příkon z ní odebírat.

Tyto parametry určují maximální výkon úložiště a v praxi bývají často nejcennější součástí celého projektu,“ vysvětluje Branislav Hrdý.

Také zde záleží na tom, k čemu má baterie sloužit. Pro poskytování podpůrných služeb obvykle postačuje menší kapacita v poměru k výkonu. Obchodování s cenovými rozdíly na energetických trzích naopak zpravidla vyžaduje kapacitu větší.

Roli hraje také očekávaný vývoj cen, počet nabíjecích a vybíjecích cyklů a záruční podmínky výrobce.

Větší baterie tedy nemusí být automaticky lepší investicí. Smysl má taková kapacita, kterou dokážete pravidelně a ekonomicky využít. A než začnete počítat, kolik elektřiny by se do úložiště vešlo, vyplatí se nejdříve zjistit, kolik jí skutečně potřebujete a kdy.