Pokud nepočítáme člověka, jsou za krále oblohy považováni ptáci. Letecké dovednosti většiny z nich lze označit za skutečně dechberoucí. Rovněž mnoho zástupců hmyzí říše dokáže rozkmitat křídla a šokovat svými schopnostmi.

Ovšem i jiná zvířata si umějí ve vzduchu poradit, ať už praktikují aktivní let, nebo pouze plachtí.

Přeborníky jsou bezpochyby netopýři a kaloni, pozornost si ovšem zaslouží třeba i vakoveverky létavé či někteří plazi a obojživelníci.

Mistři akrobacie

Mezi netopýry lze zařadit živočichy spadající do podřádu Yangochiroptera, ze širšího hlediska i další tvory, jako jsou vrápenci. Narazit na ně můžeme takřka po celém světě a všude přitom platí za mistry letecké akrobacie.

Jejich křídla, tvořená elastickou kožní blánou, vznikla přeměnou předních končetin. Umožňují jim pohybovat se nesmírně obratně a efektivně, přičemž ani jejich rychlost není zanedbatelná.

Základem úžasných manévrovacích schopností je vysoký počet kloubů, jež se v křídlech nachází. Ty je činí extrémně flexibilními a schopnými přizpůsobit se prakticky jakékoli situaci. K bleskovému vyhodnocení letových podmínek slouží periferní nervy, které jsou součástí nervového systému mimo mozek a míchu.

Princip ozvěny

Zásadní pro orientaci netopýrů je takzvaná echolokace. Tento přírodní sonarový systém má v „repertoáru“ více zvířat včetně mořských kytovců, jako jsou delfíni nebo sviňuchy, nicméně netopýři jsou jeho užíváním asi nejznámější.

Okřídlení savci vysílají tlamou ultrazvukové vlny, které jsou pro lidské ucho neslyšitelné a které se odrážejí od blízkých předmětů, tvorů, rostlin či neživé přírody.

Ostatně výraz echolokace v sobě snoubí slova echo čili ozvěna a lokace. Netopýr si tak vytváří dokonalý obraz okolního prostředí, vyhne se každé překážce a dokáže se přesně zaměřit na svou kořist. Na jídelníčku mají tito akrobaté zejména hmyz, existují ovšem výjimky.

Například netopýr obrovský, největší netopýr Evropy s rozpětím křídel téměř půl metru, klidně uloví i ptáka – a ještě ho za letu sežere. Na podzim 2026 byla jeho přítomnost potvrzena i v České republice, odchycen byl v Hrubém Jeseníku.

Fatální srážka se sklem

Ačkoli spoléhají zejména na ultrazvuk, není pravda, že by okřídlení savci byli slepí – to je pouze mýtus. Echolokace je pro ně zásadní, jelikož loví převážně ve tmě, nicméně v určitých situacích s ní mohou zrakové vjemy kombinovat.

Co je mate, jsou hladké plochy umístěné vertikálně, typicky velké skleněné tabule. Podobné lidské výtvory, na něž z přírody nejsou zvyklí, jim rozhodí „sonar“ a nepřesnou informaci předají i oči, které průhlednou překážku nezaregistrují.

Není proto výjimkou, že ve velké rychlosti nabourají, což pro ně může mít fatální následky.

Startují z pádu

Zuby mají netopýři velmi ostré. Bez problémů tak naporcují každé hmyzí tělo. Jejich charakteristickým znakem je zavěšení hlavou dolů. Jde o polohu, která je pro ně naprosto běžná a přirozená a při níž odpočívají – příroda je totiž vybavila nohama, které paradoxně „relaxují“, když jsou napnuté.

Tahle pozice je důležitá i pro jejich start. Když chtějí zpátky do vzduchu, prostě se pustí a nabytou hybnost využijí k ladnému přechodu do letu. Oproti tomu vzlet vzhůru je pro většinu z nich problematický, jelikož jim dělá potíže dosáhnout potřebného vztlaku.

Postrádají také silné nohy, jakými disponují ptáci a které jsou nezbytné k pořádnému odrazu. Netopýr na zemi se tak často stává kořistí predátorů. Zpravidla tam končí v důsledku zranění či vyčerpání.

Více se dočtete v čísle 1/2027