Zmínky o obřích hlavonožcích potápějících rybářské lodě byly dlouho považovány za námořnické pověry, než se ukázalo, že se zakládaly na pravdě. Nyní japonští vědci z Hokkaido University zanalyzovali fosilizované zobáky pradávných chobotnic, nalezené v Japonsku a na kanadském ostrově Vancouver, aby zjistili, že obří hlavonožci existovali už před zhruba 100 miliony let a mohli být dokonce jedněmi z nejnebezpečnějších predátorů oceánů..

Bájným obřím hlavonožcem, schopným potápět celé lodě, byl kraken. Ačkoliv příběhy o obrovské mořské příšeře kolovaly mezi námořníky odpradávna, první písemné zmínky o krakenovi pocházejí až od bergenského biskupa Erika Pontoppidana z poloviny 18. století.

V severských legendách se zase vyskytují mořské příšery hafgufa a lyngbakr. Odborníci na krakeny nevěřili, než jich moře několik vyplavilo na břeh. Kraken tak získal své jméno, krakatice obrovská (Architeuthis dux), která dodnes zůstává jedním z nejzáhadnějších obřích tvorů na Zemi.

V roce 2004 se japonským vědcům konečně podařilo tuto obří oliheň nafotit. K návnadě zůstalo přichyceno její utržené 5,5 metru dlouhé chapadlo. Odhaduje se, že krakatice obrovské mohou dorůstat velikosti mezi 10 a 13 metry, nicméně drtivou většinu jejich délky tvoří dvě extrémně dlouhá lovná chapadla.

Za největšího hlavonožce, na základě hmotnosti a objemu pláště, je však v současnosti považován kalmar Hamiltonův (Mesonychoteuthis hamilton) obývající antarktická moře, který může vážit až 500 kg. Má také největší známé oči v živočišné říši, které v průměru měří asi 30 cm a jejich zorničky mají velikost pomeranče.

Až 19 metrů dlouhé chobotnice

Nejnovější výzkum, vedený profesorem Yasuhirem Ibou z Hokkaido University, ukazuje, že ještě větší hlavonožci mohli být současníky dinosaurů a vládnout dávným oceánům už před 100 až 72 miliony let. Některé z nejstarších chobotnic z rodu Nanaimoteuthis byly zřejmě mocnými predátory vybavenými silnými rameny pro uchopení kořisti a masivním zobákem, který používaly k drcení kostí a tvrdých schránek jiných podmořských tvorů.

Na základě analýzy vědci odhadli, že zástupci druhu Nanaimoteuthis haggarti mohli dosahovat délky až 19 metrů, což z nich potenciálně činí největší bezobratlé v historii planety Země.

Po celá desetiletí se paleontologové domnívali, že největšími oceánskými predátory byli obratlovci, ryby či plazi, zatímco bezobratlí, mezi které patří chobotnice a olihně, sehrávali jen podpůrnou úlohu.

Podle japonských vědců dosahovala délka těla těchto pravěkých chobotnic přibližně 1,5 až 4,5 metru, po připočtení dlouhých ramen se jejich celková délka pohybovala mezi 7 až 19 metry. A jejich masivní chitinové zobáky si hravě poradily s tvrdými krunýři i kostmi velkých ryb a mořských plazů, což z nich činilo vrcholové predátory tehdejších oceánů.

Upřednostňování jedné strany těla

Vědci rovněž odhalili nerovnoměrné opotřebení těchto zkamenělých zobáků, z čehož plyne, že tyto obří chobotnice upřednostňovaly při krmení jednu stranu. U živých zvířat je upřednostňování jedné strany těla před druhou spojeno s pokročilou funkcí mozku.

Ostatně moderní chobotnice jsou známé svojí inteligencí, schopností řešit problémy i složitými loveckými strategiemi. Například chobotnice velká (Enteroctopus dofleini), největší žijící druh současnosti, dosahující délky 3 až 5 metrů a váhy 10 až 50 kg, se nebojí utkat ani se žralokem.

Jak přesně tyto pravěké chobotnice vypadaly není známo, odborníci se mohou jen dohadovat také o tom, jak rychle se pohybovaly či jak velké měly postranní ploutve na plášti, které jim sloužily k manévrování.

Není ani jisté, čím přesně se živily, žádná fosilie s obsahem žaludku se nedochovala. Nick Longrich, paleontolog z Univerzity v Bathu, se domnívá, že se živily hlavně amonity, vyhynulými měkkýši s vnější schránkou připomínající beraní rohy.

Stejně jako moderní chobotnice však zřejmě byly oportunistickými a nenasytnými predátory, kteří nepohrdnou prakticky jakoukoliv kořistí.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 11/2026, které vyšlo 15. října.

Zdroj: BBC