Velké sfinze v Gíze chybí nos. Paradoxně stejnou „vadou“ na kráse trpí i 45 milionů let stará fosilie gaviáloidního krokodýla, který žil v eocénu na území dnešního Egypta. Nález pochází z formace Mokattam poblíž Káhiry, tedy ze stejné geologické formace, z jejíhož vápence byla vytesána také Sfinga. Vědcům se nyní podařilo upřesnit evoluční původ tohoto dávného plaza..

Většina dnes žijících krokodýlů patří do čeledi krokodýlů nebo aligátorů. V tropické Asii však žijí také dva ohrožené druhy gaviálů, kteří se od nich odlišují tím, že mají dlouhé úzké čenichy plné ostrých jehličkovitých zubů.

Jedná se o gaviála indického (Gavialis gangeticus) a tomistomu úzkohlavou (Tomistoma schelgelii). Když němečtí vědci objevili v roce 1927 v kopcích poblíž Káhiry fosilii lebky gaviála, které chyběla přední část čenichu, identifikovali ji jako vyhynulý druh Tomistoma. Dnes je jediným žijícím zástupcem tohoto rodu právě tomistoma úzkohlavá.

Není gaviál jako gaviál

Novější evoluční teorie sice naznačily, že toto zařazení fosilie neodpovídá realitě, ale v výraznějším změnám klasifikace došlo až na základě zjištění paleontologa Paula Burkeho. Ten se během práce na doktorátu na University College London v roce 2023 vydal do Německa, aby fosilii podrobně prostudoval.

Mimo jiné spolu se svými kolegy provedl pečlivá měření lebky pomoci 3D rentgenových metod, aby na jejich základě určil velikost mozku a nosních dutin.

„S pokrokem dosaženým v posledních 100 letech máme mnoho nových metod, které je možné využít k přesnému určení toho, o jaký druh fosilie se v tomto konkrétním případě jedná,“ říká Burke, který v současné době pracuje ve Švédském muzeu přírodní historie ve Stockholmu.

Tým porovnal naměřené hodnoty s měřeními provedenými na živých i fosilních gaviálech a zjistil, že tato údajná egyptská Tomistoma je ve skutečnosti nepopsaným rodem gaviálů.

Dávný příbuzný gaviálů

Vědci jej pojmenovali Herugavialis cairensis, což odkazuje na egyptského boha Herua neboli Hora, který je spojován s Velkou sfingou. Dnes se gaviálové vyskytují pouze ve sladkovodním prostředí. Ale před desítkami milionů let tito plazi obývali i pobřežní slanovodní prostředí.

Zdá se, že Herugavialis byl pobřežním predátorem v době, kdy severní Egypt pokrýval starověký oceán Tethys. Fylogenetická analýza ukázala, že je tento druh evolučně blíže gaviálovi pravému (Gavialis gangeticus) než tomistomě, přestože byl téměř sto let řazen právě ke druhu Tomistoma.

Khalafallah Salih, paleontolog z Univerzity Al Neelain v Chartúmu v Súdánu, říká, že nález podporuje myšlenku, že evoluce gaviálů a jejich příbuzných v Africe byla mnohem složitější, než si vědci mysleli.

Herugavialis se podle něj nezdá být blízce příbuzný jiným známým krokodýlům v Africe nebo Středomoří. Zdá se, že se od této linie oddělil na začátku svého vývoje. Podle Burkeho nejsou gaviálové tak populární jako jiní krokodýlové a aligátoři.

„Stále žijí a jsou ohrožení,“ říká. „Takže bychom o nich a jejich dlouhé historii měli vědět víc.“.

Zdroj: Science News