Tak velkou vzdálenost se jí podařilo překonat! Tady ale její pouť končí – nejen pouť africkou divočinou, ale i ta životní. Vysílená samice psa hyenového se propadá do černé prázdnoty. Zdolala mnohé překážky, ale nakonec uvízla v pasti nastražené člověkem.
Někteří zástupci zvířecí říše se doslova proslavili svými migračními tahy. Tradičně bývají s dalekými cestami spojováni ptáci, velryby, mořské želvy či lososi. Mezi suchozemskými poutníky patří k neznámějším pakoně.
Málokdo ale ví, že na náročné výpravy se vydávají rovněž psi hyenoví, kteří v africké divočině vyrážejí hledat partnery. Jsou přitom schopni urazit klidně i tisíce kilometrů, jak bylo nedávno potvrzeno během jejich monitoringu.
Potřebují propojenou krajinu
Co jsou vlastně tito živočichové zač? Jedná se o psy, nebo o hyeny? Z vědeckého hlediska jsou řazeni mezi šelmy psovité, nikoli hyenovité. I stavba jejich těla odpovídá spíše psům, nicméně nápadným zbarvením připomínají hyeny.
Jde o druh, spadající do kolonky ohrožených, ve volné přírodě žijí už jen tisíce jedinců. Velké problémy jim způsobuje i fragmentace jejich přirozeného prostředí. Jelikož se přesouvají na velké vzdálenosti, je pro ně důležitá propojenost krajiny.
Tu však na mnoha místech protínají silniční tahy nebo jinak narušuje lidská činnost. Řada psů na své pouti vinou člověka zahyne, mnozí v nastražených pytláckých pastech.
Dostali GPS lokátory
Cesty těchto houževnatých šelem si nelze představovat jako nejkratší možnou trasu mezi body A a B. Protože se samci ani samice obvykle nepáří se členy vlastní smečky, křižují rozsáhlé oblasti ve snaze najít svůj protějšek z jiné skupiny.
V rámci studie, jejíž závěry se objevily v časopise Ecology, bylo více psů hyenových vybaveno GPS lokátorem. Díky němu mohli vědci pod vedením Scotta Creela z americké Montana State University sledovat jejich pohyb.
Lidským sídlům se vyhýbali
Monitorována byla mimo jiné trojice bratrů, kteří se po dobu osmi měsíců přesouvali „cik cak“ krajinou Zambie. Badatelé zaznamenali, jak sourozenci obloukem obcházeli lidská sídla, která jim stála v cestě, a to včetně hlavního města Lusaky.
Byť vzdušnou čarou dělilo start a cíl „jen“ nějakých 400 kilometrů, dohromady urazili těžko uvěřitelnou vzdálenost kolem 4000 kilometrů.
To je činí rekordmany mezi suchozemskými savci černého kontinentu – z nich všech překonali nejdelší zaznamenanou trasu při hledání partnera.
Ještě o něco více se dočtete v čísle 12/2026
