Hladový mladý lev našlapuje kolem zvířete, které se před ním nečekaně zvětšilo – na hřbetě se mu totiž vztyčily dlouhé ostny. Nebojácný dikobraz dupe, mručí, chřestí bodlinami. Bude šelma riskovat útok na tenhle chodící jehelníček? Nebo raději moudře ustoupí?
Dikobrazi jsou živočichové známí v první řadě pro své bodliny. Už ne tolik známým faktem je, že jde o velké býložravé hlodavce, vyskytující se v oblastech Evropy, Afriky a Asie. Mezi lidmi dlouhodobě přetrvává mýtus, že tito úžasní tvorové dokážou ostny doslova vystřelovat – a navíc jimi svého nepřítele otrávit.
Jak je to ale ve skutečnosti? Jak důmyslným „arzenálem“ se neobvyklá zvířata mohou pochlubit?
Žádné plané hrozby
Mezi dikobrazy patří celá řada druhů včetně dikobraza obecného, dikobraza jihoafrického či dikobraza srstnatonosého. Jejich bodliny jsou de facto přeměněné chlupy a vyznačují se různou délkou. Když na svět přijde mládě, má ostny měkké, ovšem netrvá dlouho, než mu stejně jako jeho rodičům ztvrdnou.
Výraz „naježit se“ snad není u žádných tvorů přiléhavější než právě u dikobrazů. Obecně je pro ně typické, že v případě ohrožení vztyčí bodliny na hřbetě. Jednak v tu chvíli vypadají větší a jednak připomínají chodící jehelníček.
Vizuální výstrahu přitom doplňují dupáním, mručením i chřestěním dutými ostny. Pokud se nepřítel nedá odradit, jeho chyba. Dikobrazovy hrozby totiž nejsou plané.

Ostny se „jen“ uvolní
Není nicméně pravda, že by tito hlodavci disponovali pomyslnou palebnou silou. Bodliny totiž rozhodně nevystřelují. Mají jinou taktiku – rychle se otočit a do rivala jednoduše nacouvat. Ostny se uvolní a zůstanou druhému zvířeti v ráně, přičemž mohou proniknout hodně hluboko.
Sice reálně nejsou jedovaté, ovšem faktem je, že jimi způsobená zranění se snadno zanítí, což může mít až fatální následky. I bez vystřelování a jakékoli toxicity se tak jedná o značně účinnou a nebezpečnou zbraň.
Bodlinatí savci ji přitom využívají i proti predátorům, které jen tak něco nezastraší. Byly například zaznamenány případy, kdy si na ně vyšlápli lvi.
Ještě o něco více se dočtete v čísle 12/2026