Lékařská komunita se po 14 letech rozhodla syndrom polycystických ovarií přejmenovat na polyendokrinní metabolický ovariální syndrom (PMOS). Nový název konečně říká pravdu – nejde o cysty, ale o komplexní hormonální a metabolické onemocnění, které ovlivňuje celé ženské tělo.

Starý termín se soustředil pouze na cysty, čímž brzdil diagnostiku i péči. Teď mají miliony žen šanci na přesnější léčbu a méně stigmatizace..

Odborníci odhadují, že tímto onemocněním trpí 6 až 20 % žen, kterým způsobuje příznaky od nadměrného růstu ochlupení na obličeji a těle přes inzulinovou rezistenci, cukrovku 2. typu a kardiovaskulární obtíže až po neplodnost.

Nově přijatý název PMOS odráží rostoucí vědecký konsenzus, že se nejedná pouze o cysty na vaječnících ovlivňující plodnost, ale o komplexní endokrinní a metabolický stav, který může mít negativní vliv na fungování celého ženského těla.

Pro stanovení diagnózy by ženy měly mít dva z následujících tří příznaků: nepravidelnou a méně častou menstruaci (osm nebo méně za rok), vysoké hladiny androgenů (mužských hormonů, jako je testosteron) a nezralé folikuly – nesprávně označované jako cysty – na vaječnících, které lze vidět na ultrazvuku.

Tato porucha je nyní často diagnostikována, když se žena potýká s problémy s otěhotněním, ale tento stav ovlivňuje mnohem více než jen plodnost, byť i ta je u mnoha z nich problémem kvůli nepravidelné ovulaci.

Zvýšené riziko mnoha onemocnění

Ženy s PMOS mají zvýšené riziko srdečních onemocnění, cukrovky, úzkosti, deprese, nespavosti, obezity, rakoviny endometria, chronického mírného zánětu a dalších obtíží. Jejich tělo má predispozici k inzulinové rezistenci, kdy jsou buňky, zejména ve svalech a játrech, od začátku méně citlivé na hormon inzulin, který ovlivňuje hladinu glukózy v krvi.

A buňky vaječníků u nich zase mají sklon produkovat více mužských hormonů (androgenů), než je běžné.

Při konzumaci potravin bohatých na sacharidy se vyplaví inzulin, ale protože jsou buňky žen s PMOS vůči němu rezistentní, nemůže glukóza vstoupit dovnitř, a tak dostane slinivka signál, že je v krvi pořád moc cukru a má vyrobit ještě více inzulinu.

65 až 95 % žen s PMOS trpí inzulinovou rezistenci a více než u poloviny z nich se do 40 let věku rozvine cukrovka. Přebytek inzulinu se pak váže na receptory ve vaječnících a přikazuje jim vyrábět více testosteronu.

V játrech navíc tlumí produkci bílkoviny SHBG, která normálně funguje jako „lapač“ volného testosteronu.

Přerušení nekonečné smyčky

Když je SHBG málo, v krvi koluje obrovské množství volného, aktivního testosteronu. Jeho zvýšená hladina nepůsobí ženám s PMOS jen estetické problémy, jako je akné, vypadávání vlasů na hlavě a nadměrné ochlupení na obličeji i těle, ale aktivně zasahuje i do jejich metabolismu.

Tuky se jim začnou ukládat mužským způsobem, tedy do oblasti břicha a kolem břišních orgánů. Břišní tuk přitom produkuje zánětlivé látky, které přímo blokují inzulinové receptory na buňkách. Samotný testosteron v těle ženy přímo narušuje schopnost svalové tkáně přijímat glukózu, čímž inzulínovou rezistenci dál prohlubuje. Výsledkem je nekonečná smyčka.

Protože neexistuje jediný jednoznačný spouštěč, nemá smysl léčit jenom gynekologickou stránku (androgeny) nebo jenom metabolickou stránku (inzulín) věci. Proto moderní přístup k PMOS vyžaduje přerušení této nekonečné smyčky na obou stranách najednou:

snížením hladiny inzulinu v krvi pomocí stravy s nízkým glykemickým indexem, silovým tréninkem a léky, stejně jako snížením vliv u androgenů pomocí blokátorů. Jakmile se podaří snížit hladinu inzulínu, vaječníkům se uleví a produkce androgenů začne klesat i přirozeně.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 9/2026, který vyšlo 17. srpna 2026.

Zdroje: National Geographic