Měla to být jen další položka na seznamu. Specialista přes starověké parfémy se ale při pohledu na lahvičku s hnědou hmotou zarazil. Po důkladné analýze vyšlo najevo, že se rozhodně nejednalo o parfém ani o nic jiného, co by na sebe chtěl člověk aplikovat.

Z dnešního pohledu působí některé léčebné techniky z dávné minulosti jako šílené a nesmyslné – například kdysi velmi oblíbené pouštění žilou. Bizarně lze vnímat i užívání exkrementů, k němuž podle vědců přistupovali třeba lékaři v Římské říši.

Dokládá to objev, učiněný zkraje roku 2026 v Turecku, které ve své době pod Řím spadalo.

O nečekané odhalení se postarali vědci, kteří prováděli zkoumání artefaktů, pocházejících s největší pravděpodobností ze zaniklého starověkého města Pergamonu. V něm se přitom nacházelo proslulé lékařské centrum Asklépion, zasvěcené podobně jako komplex na řeckém ostrově Kós bohu lékařství Asklépiovi.

Lahvička s podezřelou hmotou

Historici už dřív narazili na písemné zmínky o tom, že byly výkaly součástí nejen římské medicíny. Údajně se aplikovaly třeba na kůži a měly působit proti infekcím a zánětům. Fyzické důkazy ale chyběly.

Tým kolem archeologa Cenkera Atily z turecké Sivas Cumhuriyet University to nyní, podle mínění řady odborníků, změnil – poté, co se k němu dostala bezmála 2000 let stará lahvička s podezřelou hmotou hnědé barvy. Z oné hmoty se totiž vyklubala stolice.

Parfém, nebo elixír?

Atila je expert přes starověké parfémy. Byl proto osobou nejpovolanější k prozkoumání množství lahviček, typických pro uchovávání elixírů či právě parfémů. Ty se před časem ocitly ve sbírce muzea ve městě Bergama, jež je de facto nástupcem Pergamonu.

Původně byly získány ilegální cestou a až po zásahu moci úřední našly pomyslný domov mezi exponáty vědecké instituce. Vzhledem k tomu, jaký způsobem se do muzea dostaly, postrádal odborník přesnější údaje o místě jejich původu.

Z designu, jímž se vyznačují, se ale dalo usoudit, že nebyly nalezeny nikde jinde než v ruinách Pergamonu. Jejich stáří pak bylo odhadnuto na nějakých 1900 let.

Během práce narazil Atila na nádobku, jejíž obsah tvořila již zmíněná hnědá hmota. Následná analýza, provedená farmakologem Ilkerem Demirbolatem, prokázala, že se jedná o exkrementy. 

Ještě o něco více se dočtete v čísle 7/2026