Nová studie publikovaná v časopise Science ukazuje, že někteří vskutku výjimeční psi se dokážou naučit význam slov pouhým nasloucháním lidské konverzaci, aniž by přitom byli přímo oslovováni nebo trénováni.

Jde o schopnost, kterou si věda dosud spojovala téměř výhradně s lidskými dětmi v raném věku..

Výzkum vedl mezinárodní tým behaviorálních vědců z Vídně a Budapešti a zaměřil se na malou, ale mimořádnou skupinu psů označovaných jako Gifted Word Learners.

Tito jedinci už dříve prokázali, že si dokážou zapamatovat názvy desítek až stovek předmětů, typicky hraček, a správně je rozlišovat. Nejde tedy o běžné psy, ale o výjimečné talenty, podobně jako jsou mimořádně jazykově nadané některé děti.

V experimentu vědci psům představili nové hračky dvěma různými způsoby. V prvním případě probíhala klasická interakce mezi psem a majitelem, při níž byl název předmětu opakován během hry. Ve druhém scénáři však pes pouze naslouchal rozhovoru mezi lidmi, kteří o hračkách mluvili, aniž by se psem jakkoli komunikovali nebo ho vybízeli k pozornosti.

Přesto se ukázalo, že většina těchto nadaných psů si dokázala nové názvy osvojit i touto pasivní cestou. „Za určitých podmínek se chování některých psů nápadně podobá chování malých dětí,“ uvedla hlavní autorka studie Shany Drorová.

„Ukazuje se, že schopnost učit se význam slov z pouhého naslouchání není výlučně lidská.“ Podle ní výsledky naznačují, že základy tohoto typu učení jsou hluboce zakořeněny v sociálním vnímání a schopnosti sledovat lidské interakce.

Zároveň je ale třeba dodat, že tato schopnost není u psů běžná. Kontrolní skupina zvířat, která podobnou slovní paměť v minulosti neprojevovala, v testech uspěla jen výjimečně nebo vůbec. Studie tedy nenaznačuje, že by se všichni psi mohli naučit pasivně vnímat lidskou řeč, ale spíše to, že u malé skupiny jedinců existuje výjimečná kombinace pozornosti, paměti a sociální citlivosti.

Z evolučního hlediska je zjištění mimořádně zajímavé. Podle autorů studie může schopnost spojovat zvuk s konkrétním objektem vznikat ještě před plně rozvinutým jazykem. „Učení skrze sociální prostředí pravděpodobně existovalo dávno před tím, než se objevil lidský jazyk v dnešní podobě,“ vysvětluje Drorová.

Psi, kteří se po tisíce let vyvíjeli po boku člověka, tak mohou být ideálním modelem pro studium těchto schopností.