Stromy jsou obrovskými zásobárnami uhlíku. Za svůj život pohltí značné množství oxidu uhličitého. Ovšem při požárech, vypalování nebo při rozkladu se tento skleníkový plyn uvolňuje zpátky do ovzduší. Vědci aktuálně přišli s návrhem uvažovat o ukládání uhlíku ve dřevě stromů do oceánu.
Na článku, který byl zveřejněn v časopisu Climate Action, partnerském periodiku časopisu Nature, spolupracovali hned čtyři odborníci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe. „Samozřejmě by státy světa neměly rezignovat na snižování emisí, které vznikají při spalování fosilních paliv.
Ale při hospodářském růstu je potřeba hledat i alternativní řešení, jak uhlík z atmosféry odstraňovat a ukládat jej, abychom se přiblížili ke stabilizaci klimatu,“ vyjádřili se vědci.
V jejich hledáčku se ocitly lesy v oblasti povodí sibiřských řek Ob, Jenisej a Lena a severoamerických toků Yukon a Mackenzie. Vykácením zhruba jednoho procenta oněch lesů a následným splavením lze snížit emise o jednu gigatunu, což představuje 10 procent emisí vypuštěných lidmi za rok.
Experti tak navrhují realizovat proces blízký přírodnímu koloběhu. Stromy by byly řekami splaveny do Severního ledového oceánu, kde by se ukládaly ke dnu. Dřevo v takové hloubce by s ohledem na chybějící kyslík i mikroby a nízkou teplotu nepodléhalo rozkladu.
„Není náhodou, že uvažujeme o aplikaci naší myšlenky na jedno procento plochy těchto lesů, na 180 000 kilometrů čtverečních, protože odpovídá rozloze, kterou ročně zasáhnou lesní požáry. Ty promění na oxid uhličitý nejen samotné dřevo, ale i část uhlíku uloženého v půdě.
Pokud při těžbě ponecháme na místě větve tak, aby se mohly smísit s půdou, snížíme požární riziko a současně jejich rozklad usnadní mobilizaci živin pro nový porost…,“ vysvětlil český bioklimatolog Miroslav Trnka.
Nicméně realizace celé myšlenky se jeví jako velmi náročná nejen s ohledem na technickou proveditelnost, ale i geopolitickou situaci. Účastníky projektu by se musely stát země, jichž se to územně týká, tedy Kanada, USA a Rusko.
Spolupráci v tomto směru si experti dokáží v současnosti představit pouze u Kanady.
