Domů     Historie
Záhada vzniku života: Jaký je recept na zárodečnou polévku?
Zdeněk Bartůněk 20.10.2025
Před miliardami let, když na Zemi vznikl život, vypadala naše planeta úplně jinak, než jak ji známe dnes.

Jak se na naší planetě objevil život? Existuje hned několik verzí této přelomové události. Jednou z nich je, že v ní „měla prsty“ nějaká božská bytost. Té ovšem vědci, nijak překvapivě, nejsou příliš nakloněni.

Podle jiné hypotézy základy života na Zemi přiletěly z vesmíru, a to na nějakém meteoritu nebo kometě. Nicméně nejrozšířenější a nejuznávanější teorií je ta, označovaná jako proces autochtonní abiogeneze.

Zjednodušeně řečeno před zhruba 4 miliardami let došlo k přeměně anorganických látek v organické sloučeniny a následně ke stvoření prvních buněk. Hybatelem této přeměny se přitom stala atmosféra na Zemi, vyznačující se značnou vulkanickou činností či „přehlídkami“ blesků.

Výboje simulující blesky

V těch dobách by na naší planetě nechtěl žít nikdo. Výraz vedro k zalknutí vůbec nevystihuje tehdy panující teploty. Nesmíme zapomenout ani na silné ultrafialové záření nebo déšť asteroidů. Navíc byla atmosféra ochuzená o kyslík, byť podle posledních výzkumů existoval v nějaké míře ještě předtím, než začal být produkován v rámci fotosyntézy. Každopádně se hojně vyskytovaly jiné látky.

Fyzikální chemik Harold Urey (1893-1981), nositel Nobelovy ceny za rok 1934, dospěl už v 50. letech 20. století k závěru, že právě klimatické podmínky svým způsobem umožnily vznik organických sloučenin, jakýchsi předskokanů živých buněk.

A tak došlo na Millerův-Ureyův experiment, který na vědcův pokyn realizoval jeho nadějný student Stanley Lloyd Miller (1930-2007). V průběhu pokusu se molekuly zahřívající se vody vázaly na molekuly metanu, vodíku a amoniaku.

Elektrickými výboji přitom Miller simuloval blesky. Při chlazení se pak směs kondenzovala na kapky. Úspěch se dostavil. Podařilo se totiž vytvořit aminokyseliny, jež jsou zásadní stavební složkou bílkovin.

Blesky mohly tvořit součást hnacího motoru, který se na vzniku života podílel.

Kyanovodík, nebo formamid?

Po čase přišli vědci s tím, že tehdejší atmosféra nebyla taková, jak si Urey představoval a jak ji Miller simuloval. Ovšem teorie jako taková zůstala. Kromě blesků jsou za hnací motor složitého procesu považovány padající asteroidy či ultrafialové záření.

Důsledkem mohlo být, že kyanovodík dal vzniknout složitějším sloučeninám, jejichž spojování pak vedlo až k vláknům ribonukleové kyseliny (RNA), představující první genetický materiál.

Nicméně podle některých expertů byly stavební kameny živých struktur vytvořeny z molekul formamidu, a to díky obrovské energii, uvolněné při dopadech asteroidů. Vědci z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR tuto hypotézu ověřili za využití laserové jiskry, která simulovala energii vyvolanou vesmírnými tělesy.

Proces spojený s vodou?

Obecně se předpokládá, že život vznikl tam, kde se během chladnutí země formovaly z vysrážených par vodní plochy. Došlo k tomu v hlubinách oceánu nebo spíš v mělkém jezírku? O tom se odborníci přou, každopádně tento proces běžně pojí s vodou.

Proto se tak často mluví o zárodečné polévce nebo kaši. Nicméně popsat komplexně průběh celého mechanismu včetně toho, jak se z jakýchsi zárodků vyvinuly vyšší organismy, je nad síly moderní vědy. Zůstává příliš mnoho nejistoty a mnoho proměnných. Nutno dodat, že podle některých vědců život vůbec nevznikl ve vodě.

O dalších záhadách vědy se dočtete v čísle 12/2025 v článku: Největší záhady vědy: Co pořád neumíme vysvětlit?

Foto: Pixabay
Zdroje informací: National Geographic, Akademie věd ČR
Související články
Slovo „kuru“ znamenalo v jazyce Foreů „třes“. A to ne ledajaký. U Foreů, malého etnika žijícího v odlehlé divočině Papuy Nové Guineje, představoval jistý rozsudek smrti. Záhadná nemoc sice počátkem našeho století vymizela, ale než se tak stalo, poskytla vědě důležitá vodítka pro unikátní léčbu pomocí RNA. Ta právě prochází klinickými testy. O Papuáncích se po staletí […]
Dimetrodon je tvor, o němž se dá říct, že s dinosaury do jisté míry sdílí jejich proslulost. Ostatně někteří jej mezi dinosaury mylně zařazují. Je to dáno jeho „ještěřím“ vzhledem, jemuž dominuje velká hřbetní plachta podobná té, jíž se vyznačovali třeba spinosauři. Fakticky však dimetrodoni náleží mezi synapsidy. Ještě konkrétněji patří do skupiny masožravých pelykosaurů. […]
Oblast dnešní Argentiny byla lovištěm mnoha obávaných dinosaurů. „Úřadovali“ tu giganotosauři nebo megaraptoři. Ovšem ještě před nimi byl tenhle region panstvím jiného predátora. Šlo o mohutného parakrokodylomorfa se zuby připomínajícími čepele. Dinosaury vnímáme jako tvory, kteří po desítky milionů let, před nástupem éry savců včetně člověka, dominovali naší planetě. Kdo tu byl ale ještě před […]
Historie 31.8.2026
Skupina domorodců lidožroutů tančí kolem velkého kotle, v němž se vaří bílý cestovatel ještě s kloboukem na hlavě. Takové klišé, jako vystřižené z šestákového románu, může působit úsměvně. Kanibalismus je ovšem mrazivým tématem, na němž k smíchu není vůbec nic. Příběhy o divokých lidojedech z dalekých zemí hltaly a stále hltají miliony čtenářů dobrodružných knih […]
Stonehenge patří mezi nejznámější památky vůbec. Ovšem tým badatelů ze Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), Univerzity Karlovy a Univerzity Hradec Králové zkoumá aktuálně pozůstatky svatyně podobného charakteru, která se nacházela v oblasti středních Čech a byla ještě o nějakých 1000 let starší. Konkrétně se archeologové činí u obce Chleby na Nymbursku. Před zhruba 6 500 […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz