Pastevci dobytka se v průběhu tisíciletí dokázali adaptovat na nehostinné prostředí oblasti severní Keni zvané Turkana, charakterizované extrémním horkem, nedostatkem vody a omezenou vegetací.

Výzkum mezinárodního týmu vědců ukázal, že jim přežití v podmínkách, které by pro většinu z nás byly nezvládnutelné, umožnily klíčové genetické adaptace. Co jim tehdy pomohlo, může však být nyní příčinou jejich zkázy!.

Oblast zvaná Turkana se táhne přes rozsáhlou část severní Keni, jedné z nejsušších oblastí světa. Stín je zde vzácný a voda ještě vzácnější. Dešťové srážky přicházejí v krátkých, nepředvídatelných intervalech.

Zajištění dostatku vody pro osobní potřebu i pro svá stáda dobytka, koz a velbloudů se tak stalo každodenní povinností zdejších pastevců, přičemž může zahrnovat i mnohahodinové cesty přes horký terén bez vegetace.

Ze stejného důvodu pak 70 až 80 % stravy zdejší komunity pochází ze živočišných zdrojů.

Většinou se jedná o mléko, krev a maso, což odráží vynalézavost a přizpůsobení se nedostatku. Tento jev je poměrně běžný u pasteveckých společností po celém světě, které žijí v prostředí, jež neumožňuje vlastní pěstování plodin, přičemž trhy s nimi jsou příliš daleko na to, aby se na ně dalo dostat pěšky.

Přesto po letech dokumentování životního stylu příslušníků kmene Turkana a studia vzorků krve a moči za účelem posouzení jejich zdraví vědci zjistili, že ačkoliv ve stravě konzumují příliš mnoho purinů, což by mělo vést k rozvoji dny, tento stav se u nich vyskytuje jen zřídka.

Příliš mnoho purinů ve stravě jim nevadí

Dna je zánětlivé revmatologické onemocnění, které vzniká v důsledku ukládání krystalů kyseliny močové v kloubech, nejčastěji chodidla. Zpravidla za tím stojí dlouhodobě vysoký přísun purinů ve stravě. Ty jsou obsažené především v na bílkoviny bohatých zdrojích, jako je červené maso a vnitřnosti.

„Asi 90 % hodnocených lidí bylo dehydratovaných, ale celkově zdravých,“ uvádí profesor Julien Ayroles z Kalifornské univerzity v Berkeley, jeden z hlavních výzkumníků projektu. „Turkanové si udržují svůj tradiční způsob života po tisíce let, což nám poskytlo mimořádný vhled do lidské adaptace.“.

Výzkum, do kterého se zapojili odborníci z Tukana Basin Institute, Vanderbiltovy univerzity v Tennessee a Kalifornské univerzity v Berkeley, sekvenoval 367 celých genomů a analyzoval více než 7 milionů genetických variant, přičemž identifikoval několik oblastí genomu podrobených přirozenému výběru.

Genomická analýza odhalila osm oblastí DNA, které prošly přirozeným výběrem, ale jeden gen, STC1, exprimovaný v ledvinách, prokázal mimořádně silné důkazy o lidské adaptaci na extrémní prostředí.

Adaptace, které kdysi chránily, nyní škodí

Měnil reakce lidského těla na dehydrataci i zpracování potravin bohatých na puriny, jako je krev a maso, což jsou základní složky potravy kmene Turkana. Předpokládá se, že se genetické adaptace objevily před 5 000 lety, což se shodovalo s prohlubováním suchého podnebí v Africe.

S tím, jak se oblast stávala sušší a sušší, přirozený výběr upřednostňoval varianty genů, které zvyšovaly šanci na přežití v těchto podmínkách. Nicméně s tím, jak se stále více členů komunity Turkana nyní stěhuje do měst, mohou stejné adaptace, které je kdysi chránily, nyní u nich zvyšovat riziko chronických civilizačních onemocnění.

Tento jev je známý jako „evoluční nesoulad“. Dochází k němu, když se adaptace formované jedním prostředím stanou zátěží v jiném, což zdůrazňuje, jak rychlé změny životního stylu interagují s hlubokou evoluční historií.

V městském prostředí se strava, dostupnost vody i vzorce aktivit radikálně liší od přirozeného prostředí kmene Turkana, kterému se tisíce let přizpůsobovali, což je může predisponovat k chronickým onemocněním, jako je hypertenze nebo obezita.

Zdroj: The Guardian